Ces Urol 2000, 4(4):11-18 | DOI: 10.48095/cccu2000021
Princip fotodynamická terapie (PDT) spočívá v interakci mezi světlem určité vlnové délky a molekulou fotosenzibilizující látky, selektivně vychytávanou nádorovými buňkami. Výsledkem této interakce je tvorba singletního kyslíku a jiných toxických radikálů, které způsobují destrukci nádorových buněk. Zásadní roli hraje volba optimálního foto-senzibilizátoru. V naší práci hodnotíme fototoxický účinek syntetického porfyrinu TPPS4 [meso-tetra (4-sulfonatophenyl) porphine] na buňky lidského uroteliálního nádoru (J82) a na benigní uroteliální buňky (UROtsa) in vitro. Fototoxicita stoupala u buněk J82 se zvyšující se koncentrací TPPS4 až do 50 ug/ml, přičemž inkubace s 50 ug/ml TPPS4 následovaná ozářením dávkou 100 i/cm1 měla za následek redukci počtu živých buněk na 6 % hodnoty kontroly. Nejvyššího účinku PDT bylo dosaženo ozářením vlnovou délkou 645 nm, která byla při dávce záření 50 i/cm1 o 36 % účinnější (P < 0,001) než 63 5 nm a o 32 % než 655 nm (P < 0,001). Při použití koncentrace TPPS4 50 ug/ml a dávky záření 50 i/cm1 byla PDT o 33,9 % účinnější u maligních buněk J82 než u benigních buněk UROtsa (P < 0,001).
Zveřejněno: 1. září 2000