Ces Urol 2008, 12(3):165-172 | DOI: 10.48095/cccu2008017

Hormonální léčba karcinomu prostaty, její nová role a česká specialita

Jan Dvořáček

Urologická klinika 1. LF UK a VFN, Praha

PSA éra přinesla zásadní změny v klinické prezentaci karcinomu prostaty i ve vyšetřovacím a léčebném algoritmu. Hormonální léčba (androgenní deprivace) zůstává základní formou systémové terapie karcinomu prostaty. Prošla rovněž inovací a její původní hlavní indikace u metastatického karcinomu prostaty se rozšířila i k časným stadiím. Význam hormonální léčby vzrostl zejména po zjištění, že lokální léčba u lokalizovaného karcinomu prostaty s vysokým rizikem recidivy a progrese je nedostačující.
V nedávné době byly ukončeny EBM studie zabývající se kombinacemi hormonální léčby s radikální prostatektomií a se zevní aktinoterapií, v neoadjuvantním i adjuvantním načasování. K nim se řadí i Early Prostate Cancer (EPC) studie, která prověřila význam antiandrogenní monoterapie bicalutamidem 150 mg v kombinaci s pozorným vyčkáváním, radikální prostatektomií nebo zevní aktinoterapií. Závěry těchto studií jsou srovnávány a shrnuty pro jejich použití v klinické praxi.
V závěru je diskutována ?česká cesta? hormonální léčby CaP (upřednostňování orchiektomie a nesteroidních antiandrogenů před LHRH analogy), která je v rozporu s celosvětovým standardem. Nesprávnost tohoto přístupu je doložena literárními údaji i ekonomickou kalkulací.

Klíčová slova: androgenní suprese, androgenní deprivace, vysoce-rizikový karcinom prostaty, středně-rizikový karcinom prostaty, nízko-rizikový karcinom prostaty, hormonální léčba, radikální prostatektomie, zevní aktinoterapie, brachyterapie, multimodalitní léčba

Vloženo: 7. září 2008; Přijato: 21. říjen 2008; Zveřejněno: 1. červen 2008