2023 | ročník/volume 27 | číslo/number 2 | červen | ISSN 2336–5692 Česká urologie CZECH UROLOGY Časopis České urologické společnosti ČLS JEP 27
mirabegronum I I / 202I | BET_202I_0032_CZ
61 OBSAH Obsah EDITORIAL Urologie a elektronizace zdravotnictví Aleš Petřík 65 VIDEO Robotizovaná laparoskopická pyeloplastika Ágnes Juhász, Lukáš Fišer, Milan Čermák, Luboš Hyršl, Jiří Kočárek 67 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Novinky WHO klasifikace z roku 2022: klasifikace renálních tumorů Adriena Bartoš Veselá, Tomáš Pitra, Jiří Kolář, Josef Skopal, Ondřej Fiala, Milan Hora, Ondřej Hes, Kristýna Pivovarčíková 70 5. edice WHO klasifikace karcinomu prostaty z roku 2022: změny a novinky v „Blue Book“ Hana Sedláčková, Ivan Trávníček, Adriena Bartoš Veselá, Tomáš Pitra, Milan Hora, Ondřej Fiala, Kristýna Pivovarčíková 78 Prognostické faktory metastatického karcinomu prostaty Alžběta Kantorová, Viktor Soukup, Otakar Čapoun 86 ORIGINÁLNÍ PRÁCE Výsledky zavádění punkční nefrostomie pod ultrazvukovou kontrolou Simona Machynová, Michal Fedorko, Vítězslav Vít 95 Dlouhodobé sledování žijících dárců ledviny – zkušenosti jednoho centra Michaela Matysková Kubišová, Jaroslav Pacovský, Pavel Navrátil jr., Roman Šafránek, Pavel Navrátil, Igor Guňka, Sylvie Dusilová Sulková 101 Časné komplikace po radikální cystektomii před zavedením konceptu ERAS (Enhanced Recovery After Surgery) u pacientů podstupujících radikální cystektomii Šárka Kudláčková, Igor Hartmann, Veronika Lounová, Jiří Neier 109 KAZUISTIKY Priapismus při substituční terapii testosteronem centrálního hypogonadismu Marek Broul, Jana Laštůvková, Vlasta Čejnová, Lucie Lišková, Filip Cihlář 116 INFORMACE Postřehy z CEM23 (Central European Meeting 2023) Veronika Mlejnská, Adriena Bartoš Veselá, Jiří Kolář, Tra Mi Nguyenová, Hana Sedláčková, Milan Hora 122
62 CONTENT Content EDITORIAL Urology and digitization of healthcare Aleš Petřík 65 VIDEO Robotic laparoscopic pyeloplasty Ágnes Juhász, Lukáš Fišer, Milan Čermák, Luboš Hyršl, Jiří Kočárek 67 REVIEW ARTICLES The WHO Classification of Urinary and Male Genital Tumours 2022: renal tumours classification Adriena Bartoš Veselá, Tomáš Pitra, Jiří Kolář, Josef Skopal, Ondřej Fiala, Milan Hora, Ondřej Hes, Kristýna Pivovarčíková 70 5th edition of the 2022 WHO classification of prostate cancer: changes and novelties in the "Blue Book" Hana Sedláčková, Ivan Trávníček, Adriena Bartoš Veselá, Tomáš Pitra, Milan Hora, Ondřej Fiala, Kristýna Pivovarčíková 78 Prognostic factors in metastatic prostate cancer Alžběta Kantorová, Viktor Soukup, Otakar Čapoun 86 ORIGINAL ARTICLES The results of percutaneous nephrostomy tube placement under ultrasound guidance Simona Machynová, Michal Fedorko, Vítězslav Vít 95 Long-term follow-up of living kidney donors – a single center experience Michaela Matysková Kubišová, Jaroslav Pacovský, Pavel Navrátil jr., Roman Šafránek, Pavel Navrátil, Igor Guňka, Sylvie Dusilová Sulková 101 Early complications after radical cystectomy before implementation of ERAS concept (Enhanced Recovery After Surgery) Šárka Kudláčková, Igor Hartmann, Veronika Lounová, Jiří Neier 109 CASE REPORTS Priapism durning testosterone replacement therapy of the central hypogonadism Marek Broul, Jana Laštůvková, Vlasta Čejnová, Lucie Lišková, Filip Cihlář 116 INFORMATION Observations from CEM23 (Central European Meeting 2023) Veronika Mlejnská, Adriena Bartoš Veselá, Jiří Kolář, Tra Mi Nguyenová, Hana Sedláčková, Milan Hora 122
VÝROČNÍ KONFERENCE ČUS ČLS JEP 11. – 13. ŘÍJNA 2023 VÝSTAVIŠTĚ ČESKÉ BUDĚJOVICE ANNUAL MEETING OF THE CZECH UROLOGICAL SOCIETY OCTOBER 11 – 13, 2023 EXHIBITION ČESKÉ BUDĚJOVICE Vážené kolegyně, vážení kolegové, milí urologové! Každým rokem se scházíme na pravidelných setkáních a ani letošní rok nebude v tomto směru výjimkou. Letošní konference se uskuteční na jihu Čech, a to přímo v Českých Budějovicích. Je to po létech 1993, 2016 a 2016 již čtvrté setkání, které proběhne stejně jako v roce 2016, na Výstavišti České Budějovice. Je neporovnatelné, jak se konference oproti roku 1993 rozrostla, zkvalitnila a zprofesionalizovala. Tehdy veškerou organizaci provádělo jen urologické oddělení, prakticky jen papírově. Nepřestavitelnou z dnešního hlediska je i projekce diapozitivů z pověstných modráků, kdy rozsypání zásobníku projektoru znamenalo konec sekce. Nyní jsme skutečně již někde jinde, disponujeme kvalitní spolehlivou agenturou, vlastním software k přihlašování a zadávání abstrakt. Audiovizuální technika k přednáškám a přenosům je na výborné úrovni. Rád bych Vás proto pozval nejen svým jménem, ale i jménem České urologické společnosti k účasti. Budeme se snažit, abychom pro Vás připravili nejen dobré podmínky k prezentaci Vašich výsledků, ale i také zajímavý společenský program. Přijeďte a doufám, že budete spokojeni. Váš MUDr. Aleš Petřík, Ph.D. prezident 69. výroční konference ČUS ČLS JEP
64 TIRÁŽ ŠÉFREDAKTOR / EDITOR‑IN‑CHIEF prof. MUDr. Milan Hora, Ph.D., MBA / Urologická klinika LF UK a FN Plzeň VÝKONNÁ REDAKČNÍ RADA / EXECUTIVE EDITORIAL BOARD doc. MUDr. Ladislav Jarolím, CSc. / Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol Praha prof. MUDr. Jan Krhut, Ph.D. / Urologická klinika LF OU a FN Ostrava prof. MUDr. Viktor Soukup, Ph.D. / Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha doc. MUDr. Michal Staník, Ph.D. / Oddělení onkourologie, Masarykův onkologický ústav Brno prof. MUDr. Roman Zachoval, Ph.D. / Urologické oddělení FTN Praha REDAKČNÍ RADA / EDITORIAL BOARD prof. MUDr. Marko Babjuk, CSc. / Urologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha prof. MUDr. Miloš Broďák, Ph.D. / Urologická klinika LF a FN Hradec Králové prof. MUDr. Tomáš Büchler, Ph.D. / Onkologická klinika 2. LF UK a FN Motol doc. MUDr. Jan Doležel, Ph.D. / Oddělení onkologické urologie, Masarykův onkologický ústav Brno prof. dr hab. n. med. Tomasz Drewa, FEBU / Urology Department, Nicolaus Copernicus Hospital, Bydgoscz, Poland prof. MUDr. Jan Dvořáček, DrSc., FCMA / Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha Erik Havranek, MBBS, MD, FEBU, FRCS (Urol) / Consultant Urological Surgeon, Northwick Park Hospital, Harrow a Central Middlesex Hospital, Londýn, GB doc. MUDr. Richard Fiala, CSc., FEBU, FRCS / Altnagelvin Area Hospital Western Health and Social Care Trust, Londonderry, UK doc. MUDr. Robert Grill, Ph.D. / Urologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha prof. MUDr. Tomáš Hanuš, DrSc. / Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha doc. MUDr. Jiří Heráček, Ph.D., MBA / Urologické oddělení ÚVN, Praha Piotr L. Chlosta, MD, PhD, DSci, FEBU / Professor and Chairman Department of Urology, Jagiellonian University in Krakow, Poland doc. MUDr. Radim Kočvara, CSc. / Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha prim. MUDr. Oto Köhler, CSc. / Chirurgické oddělení Nemocnice Na Homolce, Praha MUDr. Milan Král, Ph.D. / Urologická klinika LF UP a FN Olomouc MUDr. Michaela Matoušková / Urocentrum Praha doc. MUDr. Ivan Minčík, Ph.D. / Klinika urológie, FZO PU v Prešově, Slovenská republika PD Dr. habil. Vladimír Novotný, PhD. / Urologische klinik, Städtisches Klinikum Görlitz Peter Nyirády M.D., Ph.D., D.Sc., FEBU / Department of Urology and Centre for Urooncology, Semmelweis University, Budapest prof. MUDr. Dalibor Pacík, CSc. / Surgal Clinic, s. r. o., Brno; Urologie prof. Pacík, s. r. o., Brno MUDr. Aleš y, Ph.D. / Urologické oddělení FN České Budějovice doc. MUDr. Kristýna Pivovarčíková, Ph.D. / Šiklův patologicko‑anatomický ústav, LF UK a FN Plzeň MUDr. Jan Schraml, Ph.D. / Klinika urologie a robotické chirurgie Fakulty zdravotnických studií Univerzity J. E. Purkyně a Krajské zdravotní, a. s. – Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem prof. MUDr. Vladimír Študent, Ph.D. / Urologická klinika LF UP a FN Olomouc prof. MUDr. Ján Švihra, PhD. / Urologická klinika JLF UK a UNM, Martin, Slovenská republika doc. MUDr. Peter Weibl, Ph.D. / Urologie, Landesklinikum Korneuburg, Rakousko doc. MUDr. František Záťura, Ph.D. / Urologická klinika LF UP a FN Olomouc Peter Zvara, M.D., Ph.D. / Department of Urology and Biomedical Laboratory, University of Southern Denmark Odense, Denmark Česká urologie 2023 – ročník/volume 27 ISSN 2336–5692 www.czechurol.cz Vydavatel: Česká lékařská společnost J. E. Purkyně, Sokolská 31, 120 26 Praha 2 Šéfredaktor: prof. MUDr. Milan Hora, Ph.D., MBA, horam@fnplzen.cz Nakladatel: Solen, s. r. o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc Redakce: Mgr. Zdeňka Bartáková, SOLEN, s. r. o., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc Rukopisy: Posílejte prostřednictvím redakčního systému ACTAVIA na webových stránkách www.czechurol.cz nebo do redakce na Mgr. Zdeňka Bartáková, bartakova@solen.cz Grafická úprava a sazba: Michal Bajnok, DTP Solen Inzerce: Mgr. Veronika Črepová, Urologická klinika UK 3. LF a Thomayerova nemocnice, Vídeňská 800, 140 00 Praha 4, sekr@cus.cz Redakční uzávěrka tohoto čísla: 5. 6. 2023 Určeno odborné veřejnosti. Zaslané příspěvky se nevracejí. Nakladatel získá publikací příspěvku výlučné nakladatelské právo k jeho užití. Vy‑ davatel a redakční rada upozorňují, že za obsah a jazykové zpracování inzerce odpovídá výhradně inzerent. Žádná část tohoto časopisu nesmí být kopírována a rozmnožována za účelem dalšího rozšiřování v jakékoliv formě či jakýmkoliv způsobem, ať již mechanickým či elektronickým, včetně pořizování fotokopií, nahrávek, informačních databází na magnetických nosičích, bez písemného souhlasu vlastníka autorských práv a vydavatelského oprávnění.
65 Ces Urol 2023; 27(2): 65-66 KAZUISTIKY Urologie a elektronizace zdravotnictví Urologie má mezi chirurgickými obory své specific‑ ké místo. Jde o obor, který není jen čistě operativní. Pokud vezmeme historii, pak na endoskopické me‑ tody dolních cest močových s počátky ve třicátých létech dvacátého století, se zlomovým pokrokem v šedesátých, navazuje perkutánní endoskopie horních cest močových, laparoskopie a robotická urologie. Urologie vždy v těchto oblastech byla v popředí. Proč to tak bylo a stále je? Jde o obor, který se neuzavírá, po celou dobu těsně spolupra‑ cuje s ostatními obory, zejména nefrologií, radiolo‑ gií, gynekologií a i sexuologií, a přejímá jejich části do svého spektra. Z propojení s ostatními obory je zřejmé, že je čím dál tím více nutné sdílení informací nejen o možnostech léčby, ale i o pacientech a jejich zdravotních údajích. Nutnost práce s externími informacemi se jednoznačně ukázala i při epidemii covidu-19. Vyhledávání v literatuře je nyní velmi snadné, PubMed a Google Scholar umožňují velmi snadné získání informací v celosvětové literatuře, často s možností nalezení plných textů. To umožňuje komukoliv snadné získání přehledu a podrobných informací o současném stavu poznání k danému problému. Jak je to však se zdravotnickými údaji o pacientovi? To již tak dobré není. Všichni známe situaci, kdy nás navštěvuje pacient, který absolvoval několik vyšetření na různých místech, nálezy nemá a výsledky interpretuje limitovaným způsobem. Bylo by dobré mít možnost předchozí vyšetření získat. Jistě musí jít o proces s přesně definovanými podmínkami, určujícími, kdo a za jakých podmínek má na informace právo. Údaje musí být zabezpe‑ čené a musí být veškeré kroky logovány. Jde tedy o vzdálenou vizi, či nikoliv a jak to řešit? Ideálním stavem je jednotná dokumentace pacienta, kterou má například Izrael, u jehož zdra‑ votnictví je jednotná dokumentace nutností danou historií a současným stavem. Podívejme se na situ‑ aci u nás. V rámci nemocnic se vše zdá být dobré, nemocniční informační systémy nám umožňují pohled na vše, co se s pacientem v daném zařízení dělo. Ale i zde máme úskalí, Vyhláška o zdravotnické dokumentaci (98/2012 Sb.) určuje, jak dlouho má být dokumentace dostupná (archivována) a poté odstraněna ze systému. U hospitalizace to není problém, jde o 40 let po skončení hospitalizace, u jednodenní péče je to však již 10 let, to již může být problémem v případě nutnosti získání operač‑ ního protokolu či histologie. U ambulantní péče jde o 5 let od poslední návštěvy, což je dost krátký interval, zejména když není zřejmé, zdali mají být odstraněna i například rentgenová vyšetření. Předávání a přebírání zdravotnické dokumen‑ tace mezi různými zařízeními je více problematic‑ ké. V rámci krajských řešení existují nástroje pro předávání dat (přímý přístup do systému, portály, komunikátory s RZP), ale výsledek není ideální. Při přenosu informací mezi zařízeními je prv‑ ním problémem nástroj zabezpečeného přenosu předání informací, kdy e-mailová komunikace nešifrovaných dat je neakceptovatelná. Pokud pacient donese papírové výsledky, je jistě možná digitalizace skenováním, ale ani to není ideální z hlediska další práce s informacemi. Samostat‑ ným problémem je pak předání ambulantní, respektive propouštěcí zprávy, které lze digitálně podepsat, ale opět se dostáváme k problému, jak je bezpečně předat. Je potřeba říci, že ale máme výborné funkční nástroje. Prvním je ePACS, který je vysoce bezpeč‑ nou, stabilní, spolehlivou platformou pro výměnu zdravotnických dat v souladu s platnou legislativou, fungující od roku 2007. Bohužel nejsou připojena všechna zařízení a s obrazovou dokumentací se většinou nepřenáší textový popis, ač je to možné. Druhým je pak sdílený lékový záznam, kde vidíte všechny léky předepsané pacientovi včetně dáv‑ kování, a některé nemocniční informační systé‑ my jsou tyto informace schopny přijmout. Velmi dobrým nástroje je možnost přijmout informace o bydlišti a zaměstnavateli z portálu České správy
66 Ces Urol 2023; 27(2): 65-66 KAZUISTIKY sociálního zabezpečení a údaje o praktickém lékaři z portálu B2B. Otázkou je, jaká je perspektiva. V roce 2021 byl přijat Zákon o elektronizaci zdravotnictví (325/2021 Sb.), který by měl vše vyřešit. Je tomu skutečně tak? Obavám se, že nikoliv, zákon popisuje základní struk‑ turu údajů v kmenových registrech (poskytovate‑ lů zdravotních služeb, zdravotnických pracovníků a pacientů), které již existovaly. Revolučně přichází s bezvýznamným identifikátorem nahrazujícím rod‑ né číslo. Zásadním a klíčovým je Integrované datové rozhraní, tedy přesný popis struktury předávaných informací. Ve světě se obecně užívá rozhraní HL7 (Health Level 7), používá jej i většina přístrojové tech‑ niky pro komunikaci s nemocničními informačními systémy, bohužel u českých SW je její omezení pro‑ blematické. V České republice užívaná DASTA 2 je omezena většinou jen na laboratorní komunikaci. Kdy bude integrované datové rozhraní, které by umožnilo předání a další užití informací, spuštěno a jak bude vypadat, zákon neříká. Není tedy jasné, zdali užijeme standardního evropského nástroje, nebo opět půjdeme českou cestou. Je tedy zřejmé, že na funkční systém si ještě (asi dlouho) počkáme. Jistě se ale blýská na lepší časy, v některých dotaznících máme již čtyři pohlaví a ná‑ hrada rodných čísel bezvýznamovým identifikáto‑ rem přijde na 56 miliard Kč. Proto nemohu končit nijak než veršem Jiřího Dědečka: Umlkly stroje, běží jen psací, jedu do boje s civilizací. Váš MUDr. Aleš Petřík, Ph.D. Urologické oddělení, Nemocnice České Budějovice B. Němcové 585/54 370 01 České Budějovice petrik@nemcb.cz V Českých Budějovicích 29. 5. 2023
67 Ces Urol 2023; 27(2): 67-69 VIDEO Robotizovaná laparoskopická pyeloplastika Robotic laparoscopic pyeloplasty Ágnes Juhász1, Lukáš Fišer1, Milan Čermák1,2, Luboš Hyršl1, Jiří Kočárek1,2,3 1Urologické oddělení, Nemocnice Kladno, a. s., Kladno 2Urologická klinika, 1. lékařská fakulta, Univerzita Karlova Praha 3Urologická klinika, 3. lékařská fakulta, Univerzita Karlova Praha Došlo: 20. 2. 2023 Přijato: 24. 4. 2023 Kontaktní adresa: MUDr. Ágnes Juhász Urologické oddělení, Oblastní nemocnice Kladno, a. s. Vančurova 1 548, 272 01 Kladno e‑mail: agness.juhasz@gmail.com Střet zájmů: Žádný. Prohlášení o podpoře: Vznik práce nebyl žád‑ ným způsobem podporován. SOUHRN Juhász A, Fišer L, Čermák M, Hyršl L, Kočátek J. Robotizovaná laparoskopická pyleoplastika. Úvod: Laparoskopická pyeloplastika patří mezi jedny z nejnáročnějších laparoskopických operač‑ ních výkonů. Důvodem je nutnost precizní pre‑ parace tkání, spatulace jemného ureteru, resekce pánvičky a sutura anastomózy pánvičky a močovo‑ du rigidními laparoskopickými nástroji (1). Výraznou pomoc nám poskytují robotické systémy, jejichž ne‑ výhodou je ale nedostupnost na všech pracovištích. Nově na trhu máme robotizované laparoskopické nástroje, které jsou ekonomicky dostupnější, spojující výhody konvenční laparoskopie a robotiky.
68 Ces Urol 2023; 27(2): 67-69 VIDEO Kazuistika: Prezentujeme robotizovanou la‑ paroskopickou pyeloplastiku u 37letého pacienta s vrozenou hydronefrózou vlevo. Pacient byl pri‑ márně vyšetřován pro renální koliku, na akutním nativním CT břicha byla potvrzena výrazná hyd‑ ronefróza, ale bez nálezu konkrementu. Následné CT IVU vyšetření potvrdilo komplexní diagnózu na dutém systému ledvin: pelvis dulpex bilaterálně, ureter fissus vpravo a ureter duplex vlevo, dále vlevo hydronefrózu dolního segmentu v. s. při přítomnosti aberantní cévy pod pyeloureterálním (PU) přechodem. Dynamická scintigrafie ukázala kumulativní retenci radiofarmaka v kaudálním du‑ tém systému levé ledviny, bez reakce na diuretika ve sledovaném čase se známkami obstrukce v PUJ (PU junkce). Pacient byl indikován k laparoskopické pyeloplastice kaudálního úseku vlevo. Výkon byl proveden jedním operatérem s asistencí roboti‑ zovaného ramene Soloassist II s hlasovým ovlá‑ dáním. K preparaci, resekci pánvičky a ke spatulaci ureteru byly použity DEX nůžky. K sutuře zadní stěny ureteru a pánvičky jsme použili Vicryl 4.0 steh, k sutuře přední stěny V‑lock 4.0 steh. Obě pokračující sutury jsme provedli s využitím flexi‑ bility robotizovaného DEX jehelce se sedmi stupni volnosti pohybu. Ureteropelvická anastomóza byla šita při retrográdně zavedeném DJ‑stentu. Doba operačního výkonu byla 140 minut. Močový katétr jsme odstranili třetí pooperační den, pojistný drén den následující. DJ‑stent jsme odstranili šest týdnů po výkonu ambulantně. Ve srovnání s robotickými systémy současné doby jsou kupní i provozní ná‑ klady obou používaných robotizovaných přístrojů mnohonásobně nižší. Kupní náklady vynaložené na robotizovaný laparoskopický systém činí 1,8 mi‑ lionu Kč. Provozní náklady jsou v průměru 7 000 Kč za použití nástroje. U robotizovaného ramene Soloassist II pořizovací náklady dle výbavy činí kolem 2 milionů Kč. Závěr: Robotizovaná laparoskopie umožňu‑ je preciznost při možnosti využití sedmi stupňů volnosti pohybu, udržení taktilní zpětné vazby a ergonomii (pohodlí) operatéra během výkonu (2). Po krátkém zácviku i v rukách méně zkušeného laparoskopisty zlepšuje operační výsledky, snižuje perioperační komplikace a operační dobu. Nízké pořizovací a provozní náklady zabezpečují roboti‑ zované laparoskopii zajímavou budoucnost. KLÍČOVÁ SLOVA Robotická laparoskopie, pyeloplastika, vrozená hyd‑ ronefróza, zdvojený renální dutý systém. SUMMARY Juhász A, Fišer L, Čermák M, Hyršl L, Kočátek J. Robotic laparoscopic pyeloplasty. Introduction: Laparoscopic pyeloplasty is one of the most demanding laparoscopic surgical pro‑ cedure. The reason is the necessity of precise tissue preparation, spatulation of the ureter, resection of the pelvis and suturing of the anastomosis of the pelvis and ureter with rigid laparoscopic instru‑ ments. Robotic systems provide us with significant help, their disadvantage is however, that they are not available at all workplaces. New to the market are robotic laparoscopic instruments that are more affordable, combining advantages of conventional laparoscopy and robotics. Case report: We present a robotic laparoscop‑ ic pyeloplasty in a 37-year-old patient with con‑ genital hydronephrosis on the left side. The patient was primarily examined for renal colic, an acute non-contrast CT scan of the abdomen confirmed significant hydronephrosis, but no ureterolithiasis was found. The subsequent CT IVU examination confirmed a complex diagnosis of the collecting renal system: bilateral duplex pelvis, right ureter, left duplex ureter and hydronephrosis of the left lower moiety, likely caused by an aberrant vessel below the PU (pyeloureteral) junction. Dynamic renal scintigraphy showed cumulative retention of the radiopharmaceutical in the lower pole moi‑ etyof the left kidney, without response to diuretics in the monitored time with signs of obstruction in the PUJ (PU junction). The patient was indicated for laparoscopic pyeloplasty of the left lower moiety of the kidney. The operation was performed by a single surgeon with the assistance of Soloassist II robotic arm with voice control. For dissection, re‑ section of the pelvis and spatulation of the ureter DEX scissors were used. To suture the posterior wall of the anastomosis of the ureter and pelvis we used
69 Ces Urol 2023; 27(2): 67-69 VIDEO Vycril 4.0 stitches, and for the anterior wall V-lock 4.0. To perform these continuous sutures we uti‑ lized the flexibility of the robotic DEX needleholder with seven degrees of freedom of movement. The ureteropelvic anastomosis was sutured over a DJ stent inserted retrogradely. The operation time was 140 minutes. The urinary catheter was removed on the 3rd postoperative day, the surgical drain a day after and the DJ-stent 6 weeks after the operation on an outpatient basis. Compared to the current robotic systems, both purchase and operating prices of the used robotised devices are many times lower. The purchase cost of the robotic laparoscopic system is 1.8 million Czech crowns (Kč) with the operating cost averaging 7,000 CZK per use of the instrument. While the purchase price for the Soloassist II robotic arm, depending on the equipment, is around 2 million Czech crowns (Kč). Conclusion: Robotic laparoscopy enables pre‑ cision with the possibility of using seven degrees of freedom of movement, maintaining tactile feed‑ back and ergonomics (comfort) of the surgeon during operation. After a short practice, even in the hands of a less experienced laparoscopist, these instruments can improve surgical results, can re‑ duce perioperative complications and operative time. Low acquisition and operating costs ensure an interesting future for robotic laparoscopy. KEY WORDS Robotic laparoscopy, pyeloplasty, congenital hydro‑ nephrosis, duplex renal collecting system. LITERATURA 1. Schmidt M, Hanek P, Veselý Š, Jarolím L. Laparoskopická pyeloplastika. Endoskopie. 2010; 19(1): 34–36. 2. Sánchez‑Margallo JA, Sánchez‑Margallo FM. Initial experience using a robotic‑driven laparoscopic needle holder with ergonomic handle: assessment of surgeons‘ task performance and ergonomics. Int J Comput Assist Radiol Surg. 2017; 12(12): 2069–2077. doi: 10.1007/s11548-017-1636-z. Epub 2017 Jul 10. PMID: 28695479. Soutěž ČUS o nejlepší video publikované v časopise Česká urologie Soutěž ČUS Všechna videa publikovaná v časopise Česká urologie v roce 2023 budou do soutěže zařazena automaticky. Podmínkou zařazení je, že první autor bude urolog. Vítězné práce budou vyhlášeny na Výroční konferenci ČUS 2023. Následně budou výsledky zveřejněny v časopisu Česká urologie a na webových stránkách ČUS. 2023
70 Ces Urol 2023; 27(2): 70-77 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Novinky WHO klasifikace z roku 2022: klasifikace renálních tumorů The WHO Classification of Urinary and Male Genital Tumours 2022: renal tumours classification Adriena Bartoš Veselá1, Tomáš Pitra1, Jiří Kolář1, Josef Skopal2, Ondřej Fiala3, Milan Hora1, Ondřej Hes2,4 †, Kristýna Pivovarčíková2,4 1Urologická klinika, Lékařská fakulta Plzeň, Univerzita Karlova a Fakultní nemocnice Plzeň 2Šiklův ústav patologie, Lékařská fakulta Plzeň, Univerzita Karlova a Fakultní nemocnice Plzeň 3Onkologická a radioterapeutická klinika, Lékařská fakulta Plzeň, Univerzita Karlova a Fakultní nemocnice Plzeň a Biomedicínské centrum, Lékařská fakulta Plzeň, Univerzita Karlova 4Bioptická laboratoř, s. r. o., Plzeň †zesnulý Došlo: 21. 2. 2023 Přijato: 20. 3. 2023 Kontaktní adresa: doc. MUDr. Kristýna Pivovarčíková, Ph.D. Šiklův ústav patologie LF UK a FN Plzeň Alej Svobody 80 304 60 Plzeň e-mail: pivovarcikovak@fnplzen.cz Střet zájmů: Žádný. Prohlášení o podpoře: Karlova univerzita Pra‑ ha, Lékařská fakulta Plzeň (Cooperation Program, SURG), Institucionální výzkum Fakultní nemocni‑ ce Plzeň (FNPl 00669806) a SVV 260652. SOUHRN Bartoš Veselá A, Pitra T, Kolář J, Skopal J, Fiala O, Hora M, Hes O, Pivovarčíková K. Novinky WHO kla‑ sifikace z roku 2022: klasifikace renálních tumorů. V polovině minulého roku vyšlo již 5. vydání klasifikace nádorů urogenitálního traktu Světové zdravotnické organizace (WHO), tzv. modrá kniha. Nová WHO klasifikace přináší především změny v rámci kapitoly renálních tumorů, pouze menší změny se pak dotkly ostatních kapitol. Právě nová klasifikace renálních tumorů odráží vel‑ mi dynamický vývoj na poli renálních neoplazií z posledních let, který je z části i odrazem čím dál tím častějšího využití molekulární genetiky při diagnostice renálních tumorů. Nová klasifi‑ kace renálních tumorů upravuje některé tradič‑ ní jednotky a vymezuje a zařazuje též některé nově vzniklé entity. Toto sdělení si klade za cíl v krátkosti a přehledně nastínit a okomentovat nejvýznamnější změny v rámci klasifikace renál‑ ních neoplazií. KLÍČOVÁ SLOVA Molekulární patologie, renální karcinom, renální neoplazie, urogenitální trakt, WHO 2022 klasifikace. SUMMARY Bartoš Veselá A, Pitra T, Kolář J, Skopal J, Fiala O, Hora M, Hes O, Pivovarčíková K. The WHO Classifi‑ cation of Urinary and Male Genital Tumours 2022: renal tumours classification.
71 Ces Urol 2023; 27(2): 70-77 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY The 5th edition WHO (World Health Organiza‑ tion) classification of the urogenital tract tumors was published in the middle of last year (so-called blue book). The new WHO classification reflects very dynamic developments in the field of renal neoplasms (caused mainly by the more frequent implementation of molecular genetic testing into the routine diagnosis of kidney tumors), and the new WHO classification shows changes especially in the chapter on renal tumors. The new kidney tu‑ mor classification modifies some traditional entities and also redefines and includes some new kidney tumors. This review article aims to briefly outline and comment on the most significant changes in the WHO classification of renal neoplasia. KEY WORDS Molecular pathology, renal cell carcinoma, renal tumours, urogenital tract, WHO 2022 classification. ……… ÚVOD WHO představila v první polovině minulého roku již 5. vydání (nejprve elektronicky a posléze i v tiš‑ těné formě) nové klasifikace nádorů vylučovacího a mužského genitálního traktu (1). Histologické klasifikace v rámci různých patologických odvětví prožívají v současné době velmi dynamický vý‑ voj a výrazné změny, často pod „palbou“ nových molekulárně‑genetických zjištění. Ani genitouri‑ nární (GU) trakt pak není výjimkou. Velký nápor přibývajících nových zjištění v GU patologii pak odráží i fakt, že od 4. vydání „modré knihy“ uply‑ nulo pouhých šest let a je tak evidentní, že inter‑ val mezi po sobě následujícími vydáními WHO se výrazně zkrátil (3. vydání WHO klasifikace vyšlo v roce 2004 (2), 4. vydání v roce 2016 (3) a 5. vydání v roce 2022 (1)). Nejlépe je dynamika rozvoje patrná zejména na poli renálních neoplazií. Jak už je zvykem, vlastnímu vydání nové WHO klasifikace předcházela řada diskuzí a „consensus“ konferencí odborných mezinárodních patologic‑ kých GU společností (Genitourinary Pathology Society/GUPS, International Society of Urological Pathology/ISUP) a publikace doporučených po‑ stupů daných společností, ze kterých nové WHO klasifikace z větší části vycházejí (4–6). NOVINKY WHO 2022 Za hlavní změnu 5. vydání klasifikace renálních neoplazií lze považovat zavedení dvou nových kategorií (skupiny „molekulárně definovaných renálních karcinomů“ a kategorie „ostatní onko‑ cytické tumory“), dále pak začlenění vybraných nových neoplastických entit do klasifikace a místy výraznější i drobné změny nomenklatury některých neoplazií (konkrétně viz níže) (1). Jak už je vzhle‑ dem k názvu skupiny „molekulárně definovaných renálních karcinomů“ patrné, diagnostika tumorů zařazených do této skupiny vždy vyžaduje prove‑ dení molekulárně‑genetických testů pro stanovení diagnózy, je tedy třeba si uvědomit, že bez gene‑ tických vyšetření se dnešní diagnostika renálních tumorů již neobejde. Jako klasicky WHO popisuje základní diagnos‑ tická kritéria renálních neoplazií, jejich morfologii, imunohistochemické a molekulárně genetické vlastnosti, komentuje incidenci, etiologii, biologické chování. Zde prezentovaný text si neklade za cíl do detailu popsat všechny v současnosti rozeznávané renální neoplazie, v textu níže budou komentovány pouze jednotky s menšími či většími změnami oproti předchozí WHO klasifikaci. Papilární renální karcinom (PRCC) byl histo‑ ricky a v předchozí WHO klasifikaci 2016 členěn na typ 1 a typ 2 (7). Zároveň předchozí WHO klasifikace připouštěla i existenci tzv. onkocytické varianty PRCC (3). Postupně se však ukázalo, že dělení PRCC na typ 1 a 2 je nedostatečné. PRCC může vykazovat výraznou heterogenitu morfologického vzhledu a jsou relativně časté i PRCC, které do daných ka‑ tegorií nelze spolehlivě zařadit (8). Zároveň v po‑ sledních 10 letech začalo přibývat velké množství prací, popisujících různé další morfologické vari‑ anty/subtypy PRCC (9–13). Nová WHO klasifikace 2022 tak dělení PRCC na typ 1 a typ 2 již nadále nedoporučuje, odlišování „onkocytického PRCC“
72 Ces Urol 2023; 27(2): 70-77 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY jako subtypu PRCC též není ve světle současných znalostí doporučováno (14). V rámci PRCC však WHO radí spíše popisovat jednotlivé histologic‑ ké subtypy (pokud je to možné) – mezi ně patří: PRCC klasický typ (morfologicky zcela odpovídá dříve popisovanému PRCC typ 1), papilární renální karcinom se světlobuněčnými elementy/světlobu‑ něčnými změnami, bifázický typ se skvamoidními buňkami a emperipolézou, Warthin‑like PRCC, pří‑ padně PRCC blíže nespecifikovaný (Not Otherwise Specified/NOS) (1). Nově zavedenou kategorií je diagnostická skupina „ostatní onkocytické tumory ledviny“. Jedná se o kategorii, v níž by měly být klasifikovány eosinofilní/onkocytické tumory (patology často označované jako „růžové“ tumory) morfologicky nesplňující kritéria pro diagnózu renálního onko‑ cytomu, chromofobního renálního karcinomu, ani jiného jasně definovaného „růžového“ renálního tumoru (tj. „růžové“ tumory z „šedé zóny“) (1). Tato kategorie tak představuje „odpadkový koš“, do nějž spadnou různé morfologicky „růžové“ neoplazie, které nelze klasifikovat do žádné ze známých entit. Zavedení této jednotky, která je spíše než oprav‑ dovou svébytnou entitou jen diagnostickou hete‑ rogenní skupinou nádorů, je celkem racionálním krokem, neboť dříve byly nezařaditelné eosinofilní/ onkocytické renální tumory dle WHO klasifikovány jako renální karcinomy blíže nespecifikované (RCC NOS). Pokud však urolog pracoval s pacientem diagnostikovaným jako RCC NOS, většinou na něj nahlížel jako na pacienta s agresivní malignitou. To však u většiny těchto blíže nespecifikovaných/neza‑ řaditelných eosinofilních/onkocytických renálních tumorů neplatí – prognóza je často dobrá, tumory se většinou chovají neagresivně. Do této skupiny však byly WHO zahrnuty i tumory, které možná do budoucna svébytnou jednotkou opravdu budou a též je v rámci této skupiny upravena nomenkla‑ tura týkající se neoplazií vznikajích za specifických klinických okolností. Konkrétně pak do této skupiny spadá např. dobře popsaná jednotka s konstantním morfologickým vzhledem, imunohistochemickým profilem a specifickým genetickým pozadím – low grade onkocytický tumor (LOT) (15). Podobně dob‑ ře definovanou jednotkou v současné době spa‑ dající do kategorie „jiných onkocytických tumorů“ je i eosinofilní vakuolizovaný tumor (EVT), který ač svou morfologií věrně připomíná high grade tumor (v úvodní práci popisující tento tumor autoři pro tuto jednotku celkem nešťastně zvolili lehce zavá‑ dějící název high grade onkocytický tumor/HOT (16)), je svým klinickým chováním indolentní (17). EVT i LOT mají abnormality v genech pro mTOR sig‑ nální dráhy, mohou vznikat sporadicky, ale mohou být součástí manifestace tuberózní sklerózy (18). Jako „hybridní onkocytický tumor“ (též jednotka v rámci kategorie „ostatní onkocytické tumory“) by v současné době měly být označovány pouze „růžové“ tumory ze šedé zóny vznikající u pacien‑ tů s Birt-Hogg-Dubé syndromem (tj. prokázanou mutací genu FLCN), typicky spojené s výskytem mnohočetných renálních tumorů (často bilaterál‑ ně) (1). Označení „onkocytická renální neoplazie nízkého maligního potenciálu NOS/oncocytic renal neoplasms of low malignant potential NOS“ je re‑ zervována pouze pro solitární sporadické „růžové“ renální neoplazie šedé zóny (1). Některými autory je též doporučováno používání tohoto indiferentního pojmu při diagnostice z limitovaného materiálu renálních punkcí, neboť heterogenita morfologic‑ kého vzhledu skupiny „růžových tumorů“ v limito‑ vaném materiálu často činí významné diagnostické obtíže a stanovení definitivní diagnózy z punkce je často nemožné (19). Změnou nomenklatury prošel i tumor dříve nazývaný světlobuněčný papilární renální karci‑ nom (ve WHO 2016) (3), nově na základě součas‑ ných znalostí (benigní tumor) označovaný jako světlobuněčný papilární renální tumor (dle WHO 2022) (1). Jedná se o neoplazii s mírným histologickým překryvem s více častým low ‑grade světlobuněčným renálním karcinomem (CCRCC), ale i některými vzácnějšími jednotkami. V diferenciálně diagnosticky obtížných případech lze využít molekulárně‑genetických metod pro definitivní stanovení diagnózy této indolentní jednotky (světlobuněčný papilární renální tumor nevykazuje genetické znaky typické pro CCRCC, tedy je pro něj typická absence abnormalit v genu VHL – methylace, mutace; bez ztráty heterozygo‑ zity 3p) (20).
73 Ces Urol 2023; 27(2): 70-77 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Tab. 1. Přehled renálních tumorů (převzato z WHO 2022 (1)) Tab. 1. Overview of renal tumors (taken from WHO 2022 (1)) Světlobuněčné renální tumory Světlobuněčný renální karcinom Multilokulární cystická renální léze neoplazie nízkého maligního potenciálu Papilární renální tumory Papilární renální adenom Papilární renální karcinom Onkocytické a chromofobní renální tumory Onkocytom ledviny Chromofobní renální karcinom Ostatní onkocytické renální tumory Tumory ze sběrných kanálků Karcinom ze sběrných kanálků Ostatní renální tumory Světlobuněčný papilární renální tumor Mucinózní tubulární a vřetenobuněčný karcinom Tubulocystický renální karcinom Renální karcinom asociovaný se získaným cystickým onemocněním ledvin Eozinofilní solidní a cystický renální karcinom Renální karcinom NOS Molekulárně definované renální karcinomy TFE3 rearanžované renální karcinomy TFEB alterované renální karcinomy ELOC mutovaný renální karcinom Fumaráthydratáza deficientní renální karcinom Sukcinátdehydrogenáze deficientní renální karcinom ALK rearanžované renální karcinomy SMARCB1 deficientní renální medulární karcinom Metanefrické tumory Metanefrický adenom Metanefrický adenofibrom Metanefrický stromální tumor Smíšené epiteliální a stromální renální tumory Smíšený epiteliální a stromální tumor ledviny Renální mezenchymové tumory Renální mezenchymové tumory dospělého věku Klasický angiomyolipom/PECom ledviny Epiteloidní angiomyolipom/epiteloidní PECom ledviny Renální hemangioblastom Tumor z buněk juxtaglomerulárního aparátu Tumor z renomedulárních intersticiálních buněk Renální mezenchymové tumory dětského věku Osifikující renální tumor dětí Kongenitální mezoblastický nefrom Rhabdoidní tumor ledviny Světlobuněčný sarkom ledviny
74 Ces Urol 2023; 27(2): 70-77 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY Eosinofilní solidní a cystický renální karci‑ nom (ESC RCC) je WHO nově definovanou entitou renálních karcinomů. Může se vyskytovat v here‑ ditární formě u tuberózní sklerózy, častěji se však vyskytuje sporadicky, klasickým pacientem je starší žena (21). ESC RCC má typicky popisované abnor‑ mality v genech dráhy mTOR (22). Ač bylo v prvních studiích popisujících tuto jednotku polemizováno o indolenci této neoplazie, pozdější práce zdoku‑ mentovaly několik metastazujících případů (23). Zásadní koncepční změnou nové WHO klasifi‑ kace je zavedení kategorie/kapitoly „molekulár‑ ně definovaných renálních karcinomů“ (1). Do kategorie byly zavzaty nádorové jednotky, jejichž histologický vzhled (a i imunohistochemický profil) často může být sice velmi sugestivní pro danou diagnózu, ale pro definitivní stanovení diagnózy je vždy vyžadováno použití molekulárně‑genetických metod s průkazem pro danou jednotku specific‑ kých genetických alterací. Před tím, než budeme komentovat jednotlivé neoplazie v této kategorii, je třeba zmínit, že z části jsou v této kapitole za‑ hrnuty tumory z předchozí WHO klasifikace již známé (s menšími či většími úpravami), najdeme zde však i jednotky ve WHO zcela nové. Původní diagnostická kategorie „MiT rodina translokačních renálních karcinomů“ z WHO 2016 (3) byla rozděle‑ na na samostatné jednotky – TFE3 rearanžované RCC a TFEB alterované RCC. V rámci TFEB altero‑ vaných RCC pak rozlišujeme dále ještě dvě další jednotky TFEB translokované/rearanžované RCC a TFEB amplifikované RCC (1, 6). TFEB amplifikova‑ né RCC pak v porovnání s TFEB translokovanými/ rearanžovanými RCC vykazují výrazně agresivnější klinické chování, proto je třeba mezi těmito dvě‑ ma modalitami (které mohou pro nezasvěceného pozorovatele působit jako „slovíčkaření“) rozlišovat (24, 25). V rámci TFE3 rearanžovaných RCC nedošlo oproti předchozí WHO klasifikaci k výraznějším změnám. Změnou nomenklatury a lehkým přehodno‑ cením přístupu prošel i tumor, v nové klasifikaci označený jako „fumarát hydratáza (FH) defi‑ cientní renální karcinom“ (1). Toto označení je preferováno oproti původnímu krkolomnému názvu z WHO 2016 „s hereditární leiomyomatá‑ zou a renálním karcinomen asociovaný RCC“ (3). Tato jednotka si prošla ve třech WHO klasifikacích výrazným vývojem. Ve WHO z roku 2004 byla uve‑ dena jako hereditární protipól PRCC (2). Ve WHO 2016 se stala samostatnou jednotkou a dostala již výše zmíněný název „s hereditární leiomyomató‑ zou a renálním karcinomen asociovaný RCC“ (26), což odráželo pevnou víru autorů, že tyto agresivní tumory vznikají u pacientů s germinální mutací genu FH a syndromovou manifestací. Postupně však literatura odhalila, že nádory mohou vznikat (a často i vznikají) sporadicky (27), bez syndromové manifestace a tedy přišel čas na další změnu ná‑ zvu. Nádory se vyznačují patologickou alterací FH genu (mutace, LOH), vedoucí k inaktivaci fumarát hydratázy (enzymu Krebsova cyklu podílejícího se na přeměně fumarátu na L‑malát) a tím mění metabolické pochody. Další jednotkou „molekulárně definovaných RCC“ je nová entita TCEB1 (dříve ELOC) mutovaný renální karcinom. Ten se do značné míry dokáže podobat CCRCC, odlišuje se však přítomností ob‑ jemného fibroleiomyomatózního stromatu a gene‑ tickým podkladem (kterým je přítomnost mutace Embryonální renální neoplazie Nefroblastické tumory Nefrogenní zbytky Cystický nefrom dětského věku Cystický částečně diferencovaný nefroblastom Nefroblastom Různé renální tumory Germinální tumory ledvin Tab. 1. Přehled renálních tumorů (převzato z WHO 2022 (1)) Tab. 1. Overview of renal tumors (taken from WHO 2022 (1))
75 Ces Urol 2023; 27(2): 70-77 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY TCEB1/ELOC genu) (28, 29). Fibroleiomyomatózní stroma a světlobuněčná morfologie buněk však mohou být markantou i jiných renálních neopla‑ zií (30), které přicházejí v diferenciální diagnóze (tj. světlobuněčný papilární renální tumor, RCC s fibroleiomyomatózním stromatem). Genetické vyšetření by tak mělo být cíleno nejen na mutaci genu ELOC/TCEB1, ale i MTOR, TSC1 a TSC2, popř. VHL a LOH3p. Jedná se o raritní lézi, v současné literatu‑ ře nebylo zaznamenáno agresivní chování, avšak právě pro podobnost s jinými renálními neoplazi‑ emi musíme za použití molekulárně genetických metod vyloučit jiné potenciálně agresivní typy nádorů (CCRCC). Mezi molekulárně definované renální karcino‑ my patří i renální karcinomy s přestavbou ALK genu. U ALK rearanžovaných RCC byl zaznamenán potenciál agresivního chování a velmi dobrá od‑ pověď na cílenou léčbu ALK inhibitory (31). Jedná se však opět o raritní typ neoplazie s omezenými klinickými daty vyžadující další studie. Ke stano‑ vení diagnózy je nezbytná imunohistochemie a molekulární genetika. Význam této diagnózy tkví zejména v dostupnosti efektivní cílené te‑ rapie (32). Další staronovou entitou je SMARCB1 defi‑ cientní renální medulární karcinom (původ‑ ně medulární RCC). Jedná se o vysoce agresivní nádor, který se v našich podmínkách téměř ne‑ vyskytuje – typicky jsou postiženi pacienti Afro‑ američané se srpkovitou anémií. Diagnostická je nejčastěji inaktivační mutace genu SMARCB1 vedoucí ke ztrátě imunohistochemického barvení SMARCB1 (INI1) (33). ZÁVĚR Klasifikace renálních nádorů se dynamicky vyvíjí, a to zejména za přispění molekulárně ge‑ netických metod, které se stávají součástí rutinní patologické diagnostické praxe. Genetická vy‑ šetření však nelze indikovat na všechny renální tumory, cena vyšetření je stále vysoká. Je tedy nutné na základě morfologie a imunohistoche‑ mického profilu léze pečlivě vybírat tumory, jejichž diagnostiku bez genetických vyšetření provést nelze. Pro urologa se však management chirurgické léčby pacientů s renálním tumorem příliš nemění. Na základě nových poznatků však do budoucna nejspíše bude možné u některých pacientů apli‑ kovat cílenou léčbu, jako je tomu u jedné z prvních vlaštovek – RCC s přestavbou ALK genu. LITERATURA 1. Amin MB, Gill Aj, Hartmann A, et al. Chapter 2: tumours of the kidney. In: WHO Classification of Tumours Editorial Board. Urinary and male genital tumours. 5. ed. Lyon: IARC 2022: 32–130. 2. Eble JN, Sauter G, Epstein JI, Sesterhenn I. Pathology and Genetics of Tumours of the Urinary System and Male Genital Organs. 3. ed. Lyon: IARC Press; 2004. 3. Moch H, Humphrey P, Ulbright TM, Reuter VE. WHO Classification of tumours of the urinary system and male genital organs. 4. ed. Lyon: IARC 2016. 4. Williamson SR, Gill AJ, Argani P, et al. Report From the International Society of Urological Pathology (ISUP) Consultation Conference on Molecular Pathology of Urogenital Cancers: III: Molecular Pathology of Kidney Cancer. Am J Surg Pathol. 2020; 44(7): e47–65. 5. Trpkov K, Williamson SR, Gill AJ, et al. Novel, emerging and provisional renal entities: The Genitourinary Pathology Society (GUPS) update on renal neoplasia. Mod Pathol. 2021; 34(6): 1167–1184. 6. Trpkov K, Hes O, Williamson SR, et al. New developments in existing WHO entities and evolving molecular concepts: The Genitourinary Pathology Society (GUPS) update on renal neoplasia. Mod Pathol. 2021; 34(7): 1392–1424. 7. Delahunt B, Eble JN. Papillary renal cell carcinoma: a clinicopathologic and immunohistochemical study of 105 tumors. Mod Pathol. 1997; 10(6): 537–544.
76 Ces Urol 2023; 27(2): 70-77 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY 8. Pitra T, Pivovarcikova K, Alaghehbandan R, Hes O. Chromosomal numerical aberration pattern in papillary renal cell carcinoma: Review article. Ann Diagn Pathol. 2019; 40: 189–199. 9. Pivovarcikova K, Peckova K, Martinek P, et al. „Mucin“-secreting papillary renal cell carcinoma: clinico‑ pathological, immunohistochemical, and molecular genetic analysis of seven cases. Virchows Arch. 2016; 469(1): 71–80. 10. Rogala J, Kojima F, Alaghehbandan R, et al. Papillary renal cell carcinoma with prominent spindle cell stroma – tumor mimicking mixed epithelial and stromal tumor of the kidney: Clinicopathologic, morpho‑ logic, immunohistochemical and molecular genetic analysis of 6 cases. Ann Diagn Pathol. 2020; 44: 151441. 11. Ulamec M, Skenderi F, Trpkov K, et al. Solid papillary renal cell carcinoma: clinicopathologic, mor‑ phologic, and immunohistochemical analysis of 10 cases and review of the literature. Ann Diagn Pathol. 2016; 23: 51–57. 12. Skenderi F, Ulamec M, Vanecek T, et al. Warthin‑like papillary renal cell carcinoma: Clinicopathologic, morphologic, immunohistochemical and molecular genetic analysis of 11 cases. Ann Diagn Pathol. 2017; 27: 48–56. 13. Hes O, Condom Mundo E, Peckova K, et al. Biphasic Squamoid Alveolar Renal Cell Carcinoma: A Dis‑ tinctive Subtype of Papillary Renal Cell Carcinoma? Am J Surg Pathol. 2016; 40(5): 664–675. 14. Pivovarcikova K, Grossmann P, Hajkova V, et al. Renal cell carcinomas with tubulopapillary architecture and oncocytic cells: Molecular analysis of 39 difficult tumors to classify. Ann Diagn Pathol. 2021; 52: 151734. 15. Williamson SR, Hes O, Trpkov K, et al. Low‑grade oncocytic tumour of the kidney is characterised by genetic alterations of TSC1, TSC2, MTOR or PIK3CA and consistent GATA3 positivity. Histopathology. 2023; 82(2): 296–304. 16. He H, Trpkov K, Martinek P, et al. „High‑grade oncocytic renal tumor“: morphologic, immunohisto‑ chemical, and molecular genetic study of 14 cases. Virchows Arch. 2018; 473(6): 725–738. 17. Farcaş M, Gatalica Z, Trpkov K, et al. Eosinophilic vacuolated tumor (EVT) of kidney demonstrates sporadic TSC/MTOR mutations: next‑generation sequencing multi‑institutional study of 19 cases. Mod Pathol. 2022; 35(3): 344–351. 18. Pivovarcikova K, Alaghehbandan R, Vanecek T, et al. TSC/mTOR Pathway Mutation Associated Eo‑ sinophilic/Oncocytic Renal Neoplasms: A Heterogeneous Group of Tumors with Distinct Morphology, Immunohistochemical Profile, and Similar Genetic Background. Biomedicines. 2022; 10(2): 322. 19. Hora M, Albiges L, Bedke J, et al. European Association of Urology Guidelines Panel on Renal Cell Carcinoma Update on the New World Health Organization Classification of Kidney Tumours 2022: The Urologist’s Point of View. Eur Urol. 2023; 83(2): 97–100. 20. Williamson SR. Clear cell papillary renal cell carcinoma: an update after 15 years. Pathology 2021; 53(1): 109–119. 21. Trpkov K, Hes O, Bonert M, et al. Eosinophilic, Solid, and Cystic Renal Cell Carcinoma: Clinicopatho‑ logic Study of 16 Unique, Sporadic Neoplasms Occurring in Women. Am J Surg Pathol. 2016; 40(1): 60–71. 22. Mehra R, Vats P, Cao X, et al. Somatic Bi‑allelic Loss of TSC Genes in Eosinophilic Solid and Cystic Renal Cell Carcinoma. Eur Urol. 2018; 74(4): 483–486. 23. McKenney JK, Przybycin CG, Trpkov K, Magi‑Galluzzi C. Eosinophilic solid and cystic renal cell carci‑ nomas have metastatic potential. Histopathology. 2018; 72(6): 1066–1067. 24. Argani P, Reuter VE, Zhang L, et al. TFEB‑amplified Renal Cell Carcinomas: An Aggressive Molecular Subset Demonstrating Variable Melanocytic Marker Expression and Morphologic Heterogeneity. Am J Surg Pathol. 2016; 40(11): 1484–1495. 25. Peckova K, Vanecek T, Martinek P, et al. Aggressive and nonaggressive translocation t(6;11) renal cell carcinoma: comparative study of 6 cases and review of the literature. Ann Diagn Pathol. 2014; 18(6): 351–357.
77 Ces Urol 2023; 27(2): 70-77 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY 26. El‑Zaatari Z, Divatia MK. Hereditary leiomyomatosis and renal cell carcinoma syndrome‑associated renal cell carcinoma: Morphological appraisal with a comprehensive review of differential diagnoses. Indian J Pathol Microbiol. 2020; 63(Supplement): S7–17. 27. Kuroda N, Tsutsui M, Iguchi M, et al. Fumarate hydratase‑deficient renal cell carcinoma: A clinicopatho‑ logical study of seven cases including hereditary and sporadic forms. Ann Diagn Pathol. 2020; 49: 151599. 28. Hakimi AA, Tickoo SK, Jacobsen A, et al. TCEB1-mutated renal cell carcinoma: a distinct genomic and morphological subtype. Mod Pathol. 2015; 28(6): 845–853. 29. Wang Y, Zhao P, Wang L, et al. Analysis of clinicopathological and molecular features of ELOC(TCEB1)‑ -mutant renal cell carcinoma. Pathol Res Pract. 2022; 235: 153960. 30. Shah RB, Stohr BA, Tu ZJ, et al. „Renal Cell Carcinoma With Leiomyomatous Stroma“ Harbor Somatic Mutations of TSC1, TSC2, MTOR, and/or ELOC (TCEB1): Clinicopathologic and Molecular Characterization of 18 Sporadic Tumors Supports a Distinct Entity. Am J Surg Pathol. 2020; 44(5): 571–581. 31. Iannantuono GM, Riondino S, Sganga S, Roselli M, Torino F. Activity of ALK Inhibitors in Renal Cancer with ALK Alterations: A Systematic Review. Int J Mol Sci. 2022; 23(7): 3995. 32. Pal SK, Bergerot P, Dizman N, et al. Responses to Alectinib in ALK‑rearranged Papillary Renal Cell Carcinoma. Eur Urol. 2018; 74(1): 124–128. 33. Calderaro J, Moroch J, Pierron G, et al. SMARCB1/INI1 inactivation in renal medullary carcinoma. Histopathology. 2012; 61(3): 428–435.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=