ÈESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 4 / 2017

277 Ces Urol 2017; 21(4): 272–279 PØEHLEDOVÝ ÈLÁNEK zapøíèinìno i nedostateènou edukací, kdy v bìžné urologické praxi není pøíliš èasto pomýšleno na asociaci mezi UUTUC s LS. UUTUC vznikající v rámci LS jsou tak èasto mylnì považovány za nádory sporadické. To vede k dlouhodobému podhodno- cování celkové incidence dìdièných syndromù (36). Nádory horních cest moèových mohou být první manifestací LS. U všech pacientù s novì dia- gnostikovaným UUTUC by proto mìla vždy být zvážena možnost hereditárního syndromu a to pøedevším u pacientù mladších 60 let, s osobní èi rodinnou anamnézou tumoru spadajícího do spektra LS (obrázek 1) (37). Recentnì v anglické literatuøe vychází øada èlán- kù volajících po zlepšení screeningu, diagnostiky, dispenzarizace a managementu LS u urologických pacientù. I pøes všechny tyto snahy a navzdory dlouhodobì známé spojitosti mezi UUTUC a LS nejsou prozatím v rámci tìchto modalit vymezeny jednotlivé algoritmy, které by byly rutinnì apliko- vány do urologické praxe. Po peèlivé revizi dostupné literatury je na na- šem pracovišti (za kooperace s patology) v rámci screeningu a detekce uplatòován diagnostický postup, kdy v nádorové tkáni všech pacientù s UU- TUC je rutinnì imunohistochemicky vyšetøena ex- prese MMR proteinù (MLH1, PMS2, MSH2, MSH6) – tzv. univerzální imunohistochemický screening LS, který se velmi dobøe osvìdèil v záchytu LS v pøípa- dech CRC a endometriálního karcinomu. V pøípadì ztráty exprese nìkterého z MMR proteinù jsou dále provedena molekulárnì genetická vyšetøení, jejichž cílem je potvrdit pøítomnost MSI, vylouèit možnost sporadického MSI karcinomu a urèit pravdìpo- dobnì postižený gen k další detekci germinální mutace (38). Dispenzarizace pacientù s již diagnostikovaným LS je na poli urologie (na rozdíl napø. od kolorek- tální lokalizace) bez jednoznaènì vymezených doporuèených postupù. I nadále tak tyto zùstá- vají na uvážení jednotlivých ošetøujících urologù a na zvyklostech daného pracovištì, celkovì by však mìly být respektovány obecné doporuèené postupy Evropské urologické asociace pro UUTUC (obrázek 2) (27). To samé pak platí i pro terapeutický management. ZÁVÌR Kýžený algoritmus diagnostiky LS je již otázkou s definovanou odpovìdí. Diagnostika LS probíhá ve tøech po sobì následujících krocích – splnìní klinických kritérií, vyšetøení nádorové tkánì a ge- netické testování z periferní krve. Co však i nadále zùstává otevøené, je další urologický management a dispenzarizaèní protokol pacientù s diagnostiko- vaným LS. Brzká detekce hereditárního podkladu nádoro- vého onemocnìní znamená pro pacienta a jeho rodinu benefit ve smyslu multidisciplinární dispen- zarizace se snahou o co nejèasnìjší záchyt nádoru (sekundární a terciální prevence), stále relativnì malý je však terapeutický benefit. LITERATURA 1. Barrow P, Khan M, Lalloo F, Evans DG, Hill J. Systematic review of the impact of registration and scree- ning on colorectal cancer incidence and mortality in familial adenomatous polyposis and Lynch syndrome. Br J Surg. 2013; 100(13): 1719–1731. 2. Fishel R, Lescoe MK, Rao MR, et al. The human mutator gene homolog MSH2 and its association with hereditary nonpolyposis colon cancer. Cell. 1993; 75(5): 1027–1038. 3. Nyström-Lahti M, Wu Y, Moisio AL, et al. DNA mismatch repair gene mutations in 55 kindreds with verified or putative hereditary non-polyposis colorectal cancer. Hum Mol Genet. 1996; 5(6): 763–769. 4. Wijnen J, van der Klift H, Vasen H, et al. MSH2 genomic deletions are a frequent cause of HNPCC. Nat Genet. 1998; 20(4): 326–328. 5. Umar A, Boland CR, Terdiman JP, et al. Revised Bethesda Guidelines for hereditary nonpolyposis colorectal cancer (Lynch syndrome) and microsatellite instability. J Natl Cancer Inst. 2004; 96(4): 261–268.