ÈESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 4 / 2017

288 Ces Urol 2017; 21(4): 284–288 ORIGINÁLNÍ PRÁCE Hlavním zjištìním v naší práci bylo to, že BP nebyla provedena celkem u 146 pacientù (67%), u kterých by bez vyšetøení phi byla jistì BP indiko- vána. Nicménì vzhledem ke krátké dobì sledování pacientù se nemùžeme vyjádøit k tomu, u kolika pacientù byl KP zachycen pozdìji. Vzhledem k malému poètu provedených BP jsme neprokázali u vìtšiny parametrù signifikantní rozdíly mezi benigním nálezem a záchytem KP, to však nebylo primárním cílem naší práce. Hlavním zámìrem studie bylo popsat bìžné klinické využití phi. Prediktivní schopnost výpoètu byla již popsána døíve (6). Práce je unikátní ve zhodnocení vlivu phi na rozhodnutí o dalším postupu v klinické praxi. Zaøa- zení pacientù, odbìr materiálu i zpracování údajù probíhalo v reálném èase. Naše studie reflektuje bìžný chod ambulance urologù specialistù, kteøí provádí standardní klinické sledování. Nejedná se tedy o grantový projekt s pouhou retrospektivní analýzou dat. Celkem se rozhodlo využít výpoèet phi jeden- krát nebo opakovanì 16 lékaøù z kolektivu našeho pracovištì, z tohoto poètu vyplývají i limity práce. Pøi znalosti hodnoty phi neprobíhaly indikaèní se- mináøe, tedy limitem bylo do jisté míry i subjektivní vyhodnocení výsledku ošetøujícím lékaøem. V nì- kterých pøípadech byla BP indikována i pøi nižších hodnotách phi než 40. ZÁVÌR Výsledky naší práce poukazují na výhody použití phi v klinické praxi s ohledem na výrazné snížení poètu indikovaných BP, èímž dochází také ke sní- žení výskytu pøidružených komplikací v souvislosti s odbìrem biopsie. Zaøazením vyšetøení do testù hrazených ze zdravotního pojištìní vzroste poèet jeho použití, v indikovaných pøípadech se tedy jistì jedná o užiteènou metodu. LITERATURA 1. Mužík J, Dušek L, Babjuk M, et al. Uroweb – webový portál pro analýzu a vizualizaci epidemiologie, diagnostiky a léèby urologických malignit [online]. Masarykova univerzita, Brno, 2017. (Pøístup 9. 8. 2017). Dostupný z WWW: http://www.uroweb.cz. ISSN 1804–6371. Verze 1.6d. 2. Harvey P, Basuita A, Endersby D, et al. A systematic review of the diagnostic accuracy of prostate specific antigen. BMC Urol 2009; 9: 14. 3. Catalona WJ, Partin AW, Slawin KM, et al. Use of the percentage of free prostate-specific antigen to enhance differentiation of prostate cancer from benign prostatic disease: a prospective multicenter clinical trial. JAMA. 1998; 279(19): 1542–1547. 4. Mikolajczyk S, Millar L, Wang T, et al. A precursor form of prostate-specific antigen is more highly eleva- ted in prostate cancer compared with benign transition zone prostate tissue. Cancer Res 2000; 60: 756–759. 5. Catalona WJ, Partin AW, Sanda MG, et al. A multicenter study of [-2]pro-prostate specific antigen combined with prostate specific antigen and free prostate specific antigen for prostate cancer detection in the 2.0 to 10.0 ng/ml prostate specific antigen range. J Urol. 2011; 185(5): 1650–1655. 6. Èapoun O, Sobotka R, Soukup V, et al. Prostate health index (phi) in primary diagnosis of prostate cancer. Eur Urol Suppl 2014; 13(6) e1222. 7. Fuchsová R, Topolèan O, Vrzalová J, et al. Pøínos stanovení [-2]proPSA v diferenciální diagnostice kar- cinomu prostaty. Ces Urol 2014; 18(1): 21–25. 8. Oesterling JE, Jacobsen SJ, Chute CG, et al. Serum prostate-specific antigen in a community-based population of healthy men. Establishment of age-specific reference ranges. JAMA 1993 Aug 18; 270(7): 860–864.