ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 3 / 2018

160 Ces Urol 2018; 22(3): 159–163 PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK ÚVOD Pacienti s NB procházejí dvěma obdobími zvýše‑ ného zdravotního rizika. První období je v časném dětství, další pak při nástupu a v průběhu puberty (1, 2). V tomto období hrozí zejména dětem s roz‑ štěpovými vadami a tumory lumbosakrální (LS) páteře – syndromfixovanémíchy – (tethered cord syndrome, TCS), způsobený buď primárním proce‑ sem nebo sekundárně pooperačním jizvením (3). Děti přicházejí většinou se stížností na zhor‑ šení inkontinence, obstipací, zvýšenou frekvencí infekce močových cest a mikční symptomatologií (prolongovaný start mikce, bolesti, obtížné mo‑ čení). Některé mohou být ale i asymptomatické. Včasný záchyt je často komplikovaný zhoršenou spoluprací pacienta v pubertě, dissimulací a sku‑ tečností, že většina dětí v tomto období jíž přebírá odpovědnost za svůj zdravotní stav a dostává se mimo vliv rodiny. Roli hraje i skutečnost, že pacienti přecházejí z péče dětského lékaře do péče lékaře pro dospělé. Včasné zachycení komplikací v tomto období je nezbytným předpokladem kvalitního života těchto dětí v dospělosti. ZÁKLADNÍ PRINCIPY Tranziční péče je předmětem diskuzí po celém světě nejen v urologii ale i v dalších oborech (nefro‑ logie). Tato péče byla systemizována pro dětskou urologii jednáním International Children’s Con‑ tinence Society (ICCS) v doporučeních publiko‑ vaných v r. 2017 a dispenzarizačním schématem, které publikoval S.B. Bauer v r. 2012 (2, 3). Snahou je zajistit maximálně šetrnou urologickou péči (tab. 1), která se v dospělosti u stabilizovaných pacientů obejde bez invazivních vyšetřovacích metod, to vše ve spolupráci s dalšími odbornostmi (neurologie, neurochirurgie, nefrologie atd.) SOUČASNOST TRANZIČNÍ PÉČE V ČESKÉ REPUBLICE Pravidla urologické TC jsou dosud v jednání v rámci koncepce dětské urologie. Základem této péče by podle našich představ mělo být urologické centrál‑ ní lůžkové pracoviště nejlépe s dětským urologic‑ kým oddělením (ať už součástí urologické kliniky, či součástí dětské chirurgie). Na tato pracoviště by měla být navázána regionální centra kooperující s ambulantními specialisty. Péče o tyto pacienty by měla být zajištěna nejlépe specializovanými poradnami. Předpokladem fungování této péče je samozřejmě životaschopná metodika předávání pacientů (4). KAZUISTIKY 1. Úspěšná tranzice Pacient, narozen 1974, prodělal v novorozeneckém věku operaci meningomyelokély. Byl léčený pro přetrvávající inkontinenci moče a stolice, maloka‑ pacitní hyperaktivní močový měchýř, opakované afebrilní infekce močových cest (IMC). Léčen zprvu konzervativně – kombinací čisté intermitentní auto‑ katetrizace (ČIAK) 3x denně, antibiotickou profylaxí a Oxyphenonem. Na této léčbě prodělal první Tab. 1.  Dispenzarizační schema (Bauer, 2012) modif. Tab. 1.  Dispensarisation scheme (Bauer, 2012) modif. 0–3 roky zvýšené riziko 3–13 stabilní 13–18 zvýšené riziko 18 a více stabilní Laboratorní vyšetření moče 1 x 3 měsíců 1 x 6 měsíců 1 x rok při obtížích Ultrazvukové vyšetření 1 x 3 měsíců 1 x 6 měsíců 1 x rok při obtížích (Video) urodynamické vyšetření 1 x rok (při obtížích 1 x 3 m.) při obtížích (1 x rok) 1 x rok (u nestabilních dětí 1 x 3 měsíce) při obtížích Neurologické vyšetření při obtížích při obtížích při obtížích při obtížích Izotopové vyšetření (DMSA) při VUR po PNF při VUR, po PNF při VUR po PNF při VUR po PNF