ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 3 / 2018

162 Ces Urol 2018; 22(3): 159–163 PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK Obr. 4.  DMSA s oboustranným závažným posti- žením; levá ledvina 46%, pravá 54% funkce (archiv autora) Fig. 4.  DMSA scan with severe bilateral scarring Obr. 5.  Videourodynamické vyšetření s nálezemma- lokapacitního hyperaktivního močového měchýře s levostranným VUR (archiv autora) Fig. 5.  Videourodynamic investigation with finding of small capacity hyperactive bladder Obr. 6.  Kontrolní videourodynamické vyšetření 2010 Fig. 6.  Videourodynamic control 2010 Pokus o ČIAK selhal pro nespolupráci rodiny, progrese kreatininémie na 235 µmol/l, proto byla založena v r. 2003 punkční epicystostomie. Od r. 2005 na naše pracoviště nedocházela a výměny epicystostomie byly prováděny v místě bydliště. Do naší péče se vrátila opět v r. 2007 pro celko‑ vé zhoršení zdravotního stavu. Diagnostikována hypertenze, recidiva APNF a zhoršení renálních funkcí (kreatinin 450 µmol/l). MCUG s nálezem re‑ cidivy refluktujících megaureterů oboustranně, proto od listopadu 2007 dialyzována (FN Motol). V r. 2008 provedena antirefluxní plastika podle Co‑ hena s appendikovezikostomií, v r. 2009 neúspěšný pokus o ovlivnění hyperaktivity močového měchý‑ ře instilací botulotoxinu BTX A, a proto doplněna v r. 2009 ileální augmentace močového měchýře. V r. 2010 bylo provedeno kontrolní VDUD se zlep‑ šeným nálezem – maximální cystometrický objem 435 ml, maximální cystometrický/detruzorový tlak 32/31 cm H 2 O, VUR 0 (obr. 6) V r. 2010 byla provedena transplantace ledviny a opakovaný pokus o nácvik ČIAK. V r. 2011 recidivy APNF, ke kontrole se nedostavila . Shrnutí: Nespolupracující pacient, refluxní nefropatie, chronická renální insuficience. Přetr‑ vávající nespolupráce i po transplantaci ledviny. Nepříznivá prognóza. ZÁVĚR NDDMC jsou v naprosté většině případů dobře kon‑ trolovatelné za předpokladu spolupráce pacienta a rodiny (5, 6) a dostupnosti komplexní péče (uro‑ log, neurolog, nefrolog, psycholog, sexuolog atd.) Ani závažné postižení nebrání dosažení uspokoji‑ vého společenského i ekonomického standardu a úspěšnému začlenění (pracovní, společenský, rodinný a sexuální život), spolupracuje‑li pacient, důvěřuje‑li zdravotnickému týmu a je připraven na určité kompromisy (7, 8, 9).