ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 3 / 2018

185 Ces Urol 2018; 22(3): 176–187 ORIGINÁLNÍ PRÁCE léze traumatické, a u těchto pacientů se předpo‑ kládá horší manuální zručnost, kognitivní funkce a celková compliance s režimem intermitentní autokatetrizace než u pacientů mladších. Léčbu sterilní katetrizací a komplexní přístup k léčbě pacientů s míšním poraněním zavedl brit‑ ský neurolog Ludwig Guttmann ve 40. letech 20. století (7). Režim intermitentní katetrizace a význam správné frekvence cévkování poprvé publikoval v roce 1972 americký urolog Jack Lapides (8). Do České republiky tuto metodu zavedl v roce 1983 Tomáš Hanuš (9). V současné době je intermitentní katetrizace v České republice u spinálních paci‑ entů prováděna aseptickou nebo tzv. no‑touch (v případě ready to use katétrů) technikou. Metoda čisté intermitentní katetrizace není pro pacienty se spinálním postižením vhodná, vede k častější traumatizaci uretry a výskytu symptomatických močových infekcí (10). Otázka správné frekvence katetrizace je jed‑ nou z nejdůležitějších aspektů vhodně nastave‑ ného režimu intermitentní katetrizace. Neexistu‑ je unifikované pravidlo, podle kterého by bylo možné frekvenci katetrizace nastavit. Ke každé‑ mu pacientovi je nutný individuální přístup a při nastavení vhodné frekvence je nutné zohlednit typ a stupeň spinálního postižení, typ dysfunkce dolních močových cest, výsledky urodynamických vyšetření (funkční kapacita detruzoru, detruzo‑ rový tlak během plnící fáze atd.), výskyt obtíží a komplikací a stav renálních funkcí a přítomnost vezikoureterálního refluxu. Nastavování režimu intermitentní katetrizace je dynamický proces, v jehož průběhu zaznamenáváme obtíže pacienta a vedeme mikční deník, eventuálně doplňujeme další vyšetření a podle toho režim upravujeme a eventuálně zavádíme přídatnou medikamen‑ tózní léčbu. Podle doporučení Evropské urologické společ‑ nosti je vhodné, aby se cévkované objemy pohybo‑ vali v rozmezí 300–500 ml a frekvence katetrizace byla 4–6x za den. Pokud je katetrizace prováděna opakovaně při objemech větších než 500 ml, do‑ chází k hyperdistenzi močového měchýře s jeho ischemizací a rizikem porušení kontinuity jednot‑ livých vrstev, což může vést k jeho ireverzibilním změnám. V tom případě je doporučeno provést kontrolu adekvátního příjmu tekutin a v případě potřeby zvýšit frekvenci katetrizace. Pokud je kate‑ trizace prováděna častěji než 6x za den, je vhodné se pokusit o zvětšení kapacity močového měchýře medikamentózně nebo intervenčně (aplikace bo‑ tulinumtoxinu nebo ve výjimečných případech augmentace močového měchýře) (11, 12). Zlatým standardem v hospitalizační nebo ústavní péči je používání jednorázových katétrů, které mohou být potahované nebo nepotaho‑ vané (13). Nepotahované katétry je nutné použít po aplikaci lubrikantu do močové trubice. Jejich použití je spojeno s vyšším výskytem uretrální iritace, zvýšeného výskytu bakteriurie a jiných komplikací. Potahované katétry jsou vybaveny povrchovou hydrofilní vrstvou nebo gelem nebo roztokem, který kluzký povrch katétru aktivuje (14, 15, 16). Ze všech výše uvedených informací vyplývá, že režim intermitentní katetrizace představuje pro velkou skupinu pacientů se spinální lézí zásadní způsobem vyprazdňování dolních močových cest. Je absolutně nezbytné průběžně mapovat stav a vývoj situace stran nastavování režimu in‑ termitentní katetrizace a jeho vhodném udržování v sociálních, ekonomických a legislativních rám‑ cích daného státu. Z výsledků našeho extenzivní‑ ho průzkumu české populace spinálních pacientů na režimu intermitentní katetrizace vyplývá, že většina pacientů je po dobu nastavování režimu pod přímou kontrolou urologů (na spinálních jednotkách nebo spinálních rehabilitačních jed‑ notkách), a že po nastavení vhodného režimu se většina pacientů katetrizuje 6–7x denně a více za použití jednorázových potahovaných katétrů. V souvislosti s tímto zjištěním a doporučením Evropské urologické společnosti pro intermitentní katetrizaci u spinálních pacientů by měly být další kroky podniknuté v této oblasti následující: - ze strany ošetřujících urologů snaha o co největší (ale zdravotně bezpečné) medikamen‑ tózní a eventuálně i intervenční zvětšení kapacity močového měchýře, a tím i co největšího snížení počtu nutných katetrizací za den na optimální počet 4–6