ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 2 / 2019

103 PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK Ces Urol 2019; 23(2): 101–113 nutné zvětšit kapacitumočovéhoměchýře. Vyprazd‑ ňování rezervoáru je pak zajišťováno intermitentní katetrizací přes původní močovou trubici nebo umě‑ le vytvořeným kontinentním stomatem. Jednotlivé operace se nezřídka kombinují z důvodu komplexní etiologie inkontinence (extrofieměchýře, neurogen‑ ní dysfunkce…). V klinické praxi dělíme výkony na: ◼◼ operace zaměřené na zvýšení kapacity měchý‑ ře – tzv. augmentace ◼◼ operace ke zvýšení výtokové rezistence – plastika hrdla, okluze hrdla, slingové operace, implantace arteficiálního sfinkteru, aplikace „bulking“ látek ◼◼ ostatní – operace ektopického močovodu, zdvojené uretry, řešení píštělí nebo vytvoření arteficiálního cévkovatelného stomatu OPERAČNÍ ZVĚTŠENÍ KAPACITY MOČOVÉHO MĚCHÝŘE Zdravý člověk močí 4–7× za den. Produkcemoči ledvinou je ale kontinuální proces v průběhu celých 24 hodin. Moč je mezi jednotlivými mikcemi sklado‑ vána v rezervoáru – močovémměchýři. Dostatečně kapacitní rezervoár, umožňující nízkotlaké skladování moči po určitou dobu (cca 3–5 hodin), je tedy jednou ze základních podmínek sociálně přijatelné kontinen‑ ce. I druhá podmínka, nízkotlaké skladování, má zásad‑ ní význam. Jednak pro ochranu ledvin, které produkují moč pod relativně nízkým tlakem (15–20 cm H 2 O), jednak pro adekvátní funkci kontinentníhomechaniz‑ mu. Dochází‑li vměchýři ke zvýšení intraluminálního tlaku nad úroveň tlaku kontinentního mechanizmu, objevují se nekontrolované únikymoči. Sociální adap‑ tabilita postiženého je tím narušena. Jestliže u dítěte ať v důsledku vrozené vady, poruchy funkce močového měchýře či jiných příčin nejsou splněny zmíněné podmínky, je třeba zahájit léčbu. Metodou první volby je jistě neoperační postup. Efektivní anticholinergní léčba případně s intermitentní katetrizací. U některých ale tato léč‑ ba selhává. Inkontinence přetrvává nebo dochází k alteraci horních močových cest a funkce ledvin. V takových případech je nutné přistoupit k chirur‑ gické léčbě a operačně zvětšit kapacitu močového měchýře. Chirurgické zvětšení kapacity močového měchýře je možné několika způsoby: ◾◾ augmentace ◾◾ auto‑augmentace ◾◾ sero‑muskulární „patch“ (záplata) ◾◾ kompletní náhrada močového měchýře Augmentace močového měchýře V klinické praxi je augmentace močového mě‑ chýře realizována vložením jiné tkáně do jeho stěny. Může se jednat o části gastrointestinálního traktu: segment ilea, tlustého střeva (nejčastěji sigmatu) nebo žaludku. U vybrané skupiny nemocných je možné použít nefunkční, dilatované části horních močových cest – megaureter. Volba typu použité tkáně by neměla být nahodilá. Vždy je třeba po‑ soudit lokální možnosti a fyziologické vlastnosti použitých tkání u konkrétního pacienta. Použití střevního úseku je omezené u dětí se syndromem krátkého střeva, extrofií kloaky, anamnézou ozáře‑ ní střeva a pánve. Dále je nutné posoudit renální funkce a konkomitantní patologie jako je veziko‑renální reflux. Fyziologickou vlastností střeva je hlenoprodukce. Hlen ve střevem augmentovaném močovémměchýři je běžný a představuje rizikový faktor pro vývoj infekce a litiázy. Přítomný veziko‑renální reflux je predisponujícím faktorem pro febrilní uroinfekce po operaci. V neposlední řadě je nutné posoudit mentální a fyzické možnosti pacienta a jeho rodiny. Augmen‑ tace močového měchýře totiž znamená závažný zásah do kvality života nemocných a přináší s se‑ bou řadu závažných a dlouhodobých rizik. Vždy je spojena s vyřazením spontánní mikce. Pacient se tak stává trvale závislým na intermitentní katetrizaci. Je nezbytné před operací zvážit a s pacientem či rodinou probrat způsob vyprazdňování měchýře. Tedy kým a jak bude katetrizace prováděna, zda přes močovou trubici nebo arteficiálně vytvoře‑ ným kontinentním stomatem. Je nutné posoudit, zda a v jakém rozsahu bude schopen tuto péči realizovat sám pacient, na kolik bude závislý na péči svého okolí a zahrnout tato fakta do rozhodovacího procesu o typu a způsobu augmentace. Segment ilea je nejčastěji používanýmateriál pro augmentaci močového měchýře. Používáme pre‑