ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 1 / 2020

34 PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK Ces Urol 2020; 24(1): 26–41 pacientů s TSC s renálním AML, kteří nevyžadu‑ jí bezprostřední chirurgický výkon, a dospělých a dětí s TSC od 3 let věku se SEGA (SubepEndymal Giant cell Astrocytoma), kteří vyžadují terapeutický zákrok, ale nejsou kandidáty kurativní chirurgické resekce. Cílená systémová terapie poskytuje al‑ ternativu chirurgické léčby či umožňuje kurativní chirurgický výkon po redukci objemu AML (35, 36). HEREDITÁRNÍ LEIOMYOMATÓZA A RENÁLNÍ KARCINOM Syndrom hereditární leiomyomatózy a renální‑ ho karcinomu (HLRCC, Reedův syndrom) je relativ‑ ně vzácné (0,05–0,2 % všech renálních karcinomů) AD dědičné onemocnění s predispozicí ke tvorbě mnohočetných kožních a děložních leiomyomů a ke vzniku renálního karcinomu. Je popisováno i zvýšené riziko kožních a děložních leiomyosarko‑ mů. Genetickým podkladem je zárodečná mutace FH genu (1q42–43), který kóduje enzym fumarát hydratázu katalyzující konverzi fumarátu na malát v Krebsově cyklu. Tato mutace vede ke zvýšení nitrobuněčné koncentrace fumarátu, který reaguje s proteiny cysteinového typu za vzniku stabilního S-(2-succino)-cysteinu (2SC). V konečném důsledku dochází k narušení procesu oxidativní fosforylace a akumulaci onkometabolitů predisponujících ke vzniku nádoru (24). HLRCC asociovaný RCC byl jako předpokládaný dědičný typ papilárního renálního karcinomu typu II zařazen již ve 2004 WHO klasifi‑ kaci renálních neoplazií, jako samostatná jednotka byl uznán v roce 2013 (International Society o Uro‑ logical Pathology (ISUP) Vancouver Classification of renal tumors) a v 2016 WHO klasifikaci renálních neoplazií (37, 38). HLRCC asociovaný RCC vzniká u 10–30 % jedinců se syndromem hereditární le‑ iomyomatózy (39). Standardní histopatologické vyšetření s hematoxylin‑eosinem není k určení diagnózy dostatečné. Pomoci může imunohis‑ tochemické vyšetření (anti-2SC, anti‑FH), pro po‑ tvrzení diagnózy je nutná mutační analýza genu pro fumarát hydratázu (40). Renální karcinom vy‑ skytující se u syndromu HLRCC je nádor agresivní, s vysokou letalitou, postihuje mladší jedince obou pohlaví, s lehkou převahou pohlaví mužského (40). Obvykle bývá unilaterální a solitární. Medián věku diagnózy je 39 let (24). Metastatický potenciál není přímo úměrný velikosti nádoru, metastazovat mo‑ hou i malé tumory (24). Termín FH deficientní RCC (FHRCC) se používá pro nádory se sugestivním morfologickým nálezem (multiplicita morfologic‑ kého vzhledu, objemná eosinofilní makrojadérka s perinukleolárním projasněním) a typickým imu‑ nohistochemickým profilem (FH negativita, 2-SC pozitivita), avšak syndrom jako takový není vyvinut nebo znám a výsledky molekulárně genetického vyšetření nejsou jednoznačně interpretovatelné. Termínem FHRCC také můžeme označit nádory se somatickou mutací FH genu (41). Není jednotný konsenzus stran algoritmu dis‑ penzarizace u nosičů mutace FH genu, obecně se doporučuje MRI břicha jednou ročně se začátkem v 18 letech, ultrasonografické vyšetření nemá do‑ statečnou senzitivitu k zachycení malých lézí. Zob‑ razovací vyšetření břicha před 18. rokem by mělo být diskutováno s pacientem, i vzhledem k relativně nízkému riziku RCC před 20. rokem věku (kolem 1–2 %) (11). Některými autory je doporučováno sono‑ grafické vyšetření v půlročních intervalech u nosičů Obr. 10.  Preparát ledvin po oboustranné transperito- neální nefrektomii. Histologickymnohočetné papilární renální karcinomy typu 1 a mnohočetné papilární adenomy. Nález vysoce suspektní z HPRCC, molekulár- ně genetické vyšetření k potvrzení mutace MET zatím nebylo provedeno Fig. 10.  Kidneys after bilateral transperitoneal nephrec- tomy. Histologically multiple papillary renal cell cancers type 1 andmultiple papillary adenomas, highly suspici- ousofHPRCC,molecular-geneticexamination toconfirm METmutation has not been yet conducted