ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 1 / 2020

36 PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK Ces Urol 2020; 24(1): 26–41 30 letech, kdy se riziko RCC výrazně zvyšuje, a poté dále pokračovat v dvouročních intervalech (11). SYNDROM BIRT‑HOGG‑DUBBÉ Syndrom Birt‑Hogg‑Dubé (BHD) je AD dědič‑ né onemocnění, které charakterizují mnohočetné kožní fibrofolikulomy (typicky v obličeji), plicní cysty, spontánní pneumotorax, riziko vzniku renálního karcinomu a kolorektálních tumorů (48). Onemoc‑ nění je vzácné (incidence 1 : 200000), má vysokou penetranci a velkou inter- a intrafamiliární variabilitu. Příčinou onemocnění je zárodečná mutace tumor supresorového genu FLCN (17p11.2), kódující protein folliculin, jehož funkce zatímnebyla plně objasněna, nicméně jehomutace vede k aktivaci signální cesty mTOR (49). Riziko renálního karcinomu u BHD syn‑ dromu je významně nižší než u VHL – přibližně 25 %, průměrný věk diagnózy RCC je 50 let (50, 51). Nádory jsou u více než poloviny nemocných bilaterální nebo multifokální a jsou pomalu rostoucí. Histologicky se asi v 50 % případů jedná o hybridní chromofóbní/ onkocytární renální karcinom (v dřívější klasifikaci veden jako podtyp chromofóbního RCC), ale může se vyskytnout i světlobuněčný renální karcinom a papilární renální karcinom (52, 53). Diagnóza BHD syndromu se opírá o klinický obraz a molekulárně genetickou analýzu genu FLCN. Jedincům, kteří jsou nosiči mutace nebo mají klinickou diagnózu BHD syndromu bez prokázanémutace, se doporučuje od 20 let podstoupit v intervalech 1–3 roky CT neboMRI břicha. USG vyšetření se nedoporučuje, protože hyb‑ ridní chromofóbní/onkocytární nádory jsou často izoechogenní s okolním ledvinným parenchymem a mohou detekci uniknout (54). SDHX ASOCIOVANÉ SYNDROMY (HEREDITÁRNÍ SYNDROM FEOCHROMOCYTOM­ ‑PARAGANGLIOM) Sukcinát dehydrogenáza (SDH) jemitochondriální enzymatický komplex, který se skládá ze čtyř různých podjednotek. V Krebsově cyklu katalyzuje oxidaci sukcinátu na fumarát a v dýchacím řetězci hraje roli v enzymovém komplexu II. Geny kódující podjed‑ notky SDH jsou SDHA, SDHB, SDHC, SDHD a SDHAF2 . Ačkoliv jednotlivé podjednotky jsou součástí stejné‑ ho proteinového komplexu, mutace v jednotlivých genech vedou k rozdílnému klinickému fenotypu. Podle typumutovaného genu rozlišujeme syndrom paragangliomu 1–5. Ztráta „wild type“ alely v tumoru společně se zárodečnou mutací znamená desta‑ bilizaci SDH komplexu a nefunkčnost enzymu (55). Mutace genů jsou spojeny se zvýšeným rizikem fe‑ ochromocytomů nadledvin, paragangliomů (hlava, krk, hrudník, břicho), gastrointestinálních stromálních tumorů, nádorů hypofýzy, vznikem papilárního kar‑ cinomu štítné žlázy a renálního karcinomu (56). SDH deficientní renální karcinomtvoří přibližně 0,05–0,2% všech RCC a průměrný věk v době diagnózy je 38 let (24, 57). Nejčastěji se vyskytuje renální karcinom aso‑ ciovaný s mutací v podjednotce SDHB . Riziko vzniku RCC u nosičů mutace genu SDHB je zhruba 10–15 % (50). Podobně jako u syndromu hereditární leiomy‑ omatózy mohou být SDHB deficientní renální karci‑ nomy agresivní s tendencí k časnému metastazová‑ ní, a to i u malých ložisek (2). U low grade renálních karcinomů jsou i vzhledem k častému bilaterálnímu nálezu a multifokalitě indikovány záchovné výkony na ledvině, u high grade neoplazií (sarkomatoidní změny, koagulační nekrózy, vysoký nukleární grade) s vysokým rizikemmetastazování by měla být léčba radikálnější (58). Stran dispenzarizace je u nosičůmu‑ tace SDHB, SDHCa SDHD doporučeno od 15 let věku provedení CT nebo MRI břicha v ročních intervalech (11, 59). COWDENŮV SYNDROM Cowdenův syndrom je řazen mezi PTEN (phosphatase and tensin homolog) hamarto‑ mózní tumorové syndromy. Jedná se o syndrom vzácný (incidence 1 : 200 000), jehož příčinou je zárodečná mutace tumor supresorového genu PTEN (10q23.3). Typické jsou kožní projevy (trichi‑ lemomy, akrální keratóza, papilomatózní papuly a slizniční léze), které se vyvíjí až u 99 % jedinců