ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 1 / 2020

48 ORIGINÁLNÍ PRÁCE Ces Urol 2020; 24(1): 42–50 Práce z jihovýchodní Asie udávají výskyt IKP menší. Yang udává výskyt IKP u 28 % souboru (1). Zhu YP et al. v 92 případech detekovali IKP u tří pacientů (3,3 %), z toho u jednoho signifikatní KP. V přehledu literatury udávají analýzu dostup‑ ných dat z oblasti Asie, kde u prezentovaných 642 pacientů byl incidentální karcinom prostaty detekován u 64 pacientů tj. 9,9 % (14). U žádného pacienta v našemsouboru nebylo tře‑ ba zahájit léčbu IKP. Nález incidentálního karcinomu prostaty nemá po provedené RCP zpravidla vliv na celkovou prognózu a neovlivňuje tak celkové přežití (15, 16). Prognóza je ovlivněna především charakte‑ ristikou a stadiem karcinomu močového měchýře. Klasická Epsteinova kritéria publikovaná v roce 1994 sloužila k posouzení nesignifikantnosti KP (17). Epsteinova práce pracovala s objemem ne‑ signifikantního nádoru < 0,2 cm 3 . Tento objem byl stanoven na základě jeho prací, kde nádory stadia pT2 neinfiltrovaly kapsulu a nebyl prokázán bio‑ chemický relaps pět let po výkonu (18, 19). Stamey později stanovil objem nesignifikantního tumoru na 0,5 cm 3 (20). Tato „Epsteinova kritéria“ mají 95% pozitivní prediktivní hodnotu, 66% negativní pre‑ diktivní hodnotu a celkovou prediktivní přesnost 73–84 % pro stanovení nesignifikantního nádoru prostaty. Později byla několika studiemi validována (21, 22, 23). V roce 2005 ISUPmodifikovala Gleasonův grading (24). Změna vedla k určitému upgradingu onemocnění. Při porovnání vzorků z biopsie prostaty se tak celkový počet nádorů GS 6 zmenšil z 48 % na 22 %, zatímco počet nádorů GS 7 se zvýšil z 25,5 % na 67,9 % (25). Po této změně Gleasonova gradingu je nyní přesnost Epsteinových kritérií predikovat nesignifikantní nádor prostaty snížena z původních 73–84 % na 39–76 % (24, 25). V naší práci jsme použili k měření objemu nádoru planimetrický program s možností změřit plochu nádoru. Objem se pak vypočítává jako součet objemů nádoru v jednotlivých řezech. Existuje celá řada možností stanovení objemu nádoru od prostého odhadu, před planimetrii referenčními mřížkami, kde je při definované síle řezu znám objem jednoho elementu na mřížce, až po použití planimetrických programů. Použití objemu nádoru jako parametru signifikantního /nesignifikantního KP je tak asi místem, které je zatíženo největší chybou (26, 27). Někteří považují za signifikantní i multifokální nádor nad tři ložiska, nicméně v tomto názoru ne‑ panuje shoda. Většina publikovaných dat pracuje v systému dominant/index nádor, včetně prvních prací Epsteina a Stamey (19, 20). V našem souboru jsme zaznamenali jeden po‑ zitivní okraj IKP, lokalizovaný při apexu prostaty do 0,1mmdélky. PSA je ve sledování nulové. Ponechá‑ ním apexu prostaty je spojené s potencionálním rizikem 1% ponechání signifikantního KP (28). Proti výsledkůmostatních autorů (7) jsme zazna‑ menali velice nízký výskyt IKP při zpracování prostaty metodou standardních bloků. Hlavní příčinu spatřu‑ jeme v technických limitech zpracování preparátu prostaty touto metodou v minulosti. Za relevantní výsledek naší práce považujeme výskyt IKP u 43,8 % pacientů vyšetřených metodou WMS. Vliv tloušťky řezu tj. preciznosti zpracování preparátu prostaty je také znám. Desai et al. ve své práci prokázali signifi‑ kantně vyšší záchyt KP, extraprostatického šíření KP a invaze KP do semenných váčků při metodě WMS prováděných se šířkou řezu 2,5mm proti standardní metodě zpracování prostaty (29). Je zřejmé, že stě‑ žejní roli v diagnóze IKP hraje histologické zpracování preparátu. Klasické zpracování prostaty do několika standardizovaných bloků s hrubou šířkou řezu pro histologické vyšetření vedlo k nízkému výskytu IKP (11, 30). S rozvojem radiologických zobrazovacíchmetod, zejména magnetické rezonance, spektroskopických vyšetřovacíchmetod stouplamožnost lokalizace ná‑ doru v prostatě. MetodaWMS navíc přináší možnost korelovat předoperační zobrazovací vyšetření a po‑ operační histopatologický nález. Zavedení metody WMS významně upřesnilo staging onemocnění (4). Limitaci práce vidíme především v krátké době sledování, bez možnosti detailněji posoudit vliv in‑ cidentálního karcinomu prostaty na celkové přežití. ZÁVĚR Celková incidence IKP byla v našem souboru 24,4 %. Významně vyšší záchyt IKP (43,8 %) jsme zaznamenali při přípravě preparátumetodouWMS.