ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 2 / 2020

101 PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK Ces Urol 2020; 24(2): 100–104 ……… ÚVOD Cirkulující nádorové buňky (CTC) jsou popiso‑ vány jako maligní buňky nacházející se v periferní krvi, pocházejí z primárního či sekundárního lo is‑ ka tumoru, které popsal ji v roce 1869 Ashoford (1). Zdá se, e kterýkoli aspekt diagnostiky, léčby a farmakokinetiky onkologického onemocnění mů e být zásadním způsobem ovlivněn identifi‑ kací cirkulujících či diseminovaných nádorových buněk (2). V současné době mohou být CTC izolovány prakticky u všech druhů urologických malignit, ale ne ve všech stadiích. S postupně se zdokonalující technikou se zlepšuje i jejich záchyt a charakteriza‑ ce. Počet a charakterizace CTC má potenciál zlep‑ šit monitoraci onemocnění, ale také vést terapii a predikovat průběh. V současné době je značným nedostatkem CTC vyšetřování nedostatek standar‑ dizovaných postupů. Jedinou doposud schválenou metodou je systémCellsearch® (schválen FDA v USA r. 2005), jako pomocný marker k určení prognózy u metastatického karcinomu prostaty, karcinomu prsu a karcinomu kolorekta. Na rozdíl od karcinomu prostaty, nemáme u karcinomu ledviny doposud vyu itelný onkomar‑ ker. Co se týče incidence nádoru ledviny dosahu‑ jeme v ČR celosvětového prvenství. CTC by mohly být vhodným kandidátem na pozici biomarkeru u nádoru ledviny. V posledních letech přišli s roz‑ vojem imunocytochemie a dalších metod zajímavé výsledky několika studií s CTC. Doposud se však nepodařilo zařadit vyšetření CTC do vyšetřovacího algoritmu renálního karcinomu, a to jak lokalizova‑ ného, tak metastatického. METODY DETEKCE CTC Řídce se vyskytující CTC v periferní krvi (od‑ hadem jedna buňka na miliardu krevních bu‑ něk) vy adují vyu ití pokročilých laboratorních a bioin enýrských technologií k jejich separaci a určení jejich počtu. K detekci CTC u nádorů ledvin se nejčastěji vyu ívá metod zalo ených na: 1) izolaci buněk dle epiteliálních či non‑epiteliálních markerů (např. EpCAM – Epithelial Cell Adhesion Molecule, CA IX – carboanhydráza 9, CD 147…), 2) detekci CTC pomocí RT‑PCR (cílem této metody jsou nejčastěji detekce transkritpů CA IX, VHL – gen Von‑Hippel‑Lindau, CDH 6 – Cadherin (6)), 3) izolace na základě velikosti (např. filtrace dle ve‑ likosti – aparát Metacell – obr. č. 1) v kombinaci s cytomorfologickou a genovou analýzou (3). VÝSLEDKY STUDIÍ V studii Zhu et al. (2014), testovali filtrační systém CellSieveTM v kombinaci s imunofluorescenčními metodami (Obr. č. 2), kdy na nádorových buňkách detekovali přítomnost CD45, CD10 a vimentinu. Kombinací těchto tří markerů (CD45-, CD10+, VIM+) bylo dosa eno na třech typech buněčných linií světlobuněčného renálního karcinomu (ccRCC) detekce nádorových buněk u 98, 98 a 97 % (4). ◼ V roce 2017 byly prezentovány výsledky studie srovnávající účinnost různých metod separace CTC u ccRCC. Studie srovnávala imunohisto‑ chemickou metodu zalo enou na přítomnosti EpCAMmetodou CellSearch® – dosahující slab‑ ších výsledků (29 %), dále metodu leukocytární deplece, dosahující o něco lepších výsledků (40 %), a metodu separace na podkladě velikosti (Parsortix systém), dosahující nejlepších výsled‑ ků (a 87 %). Separační filtrační metoda Parsortix umo nila testování exprese cytokeratinu 8. Ten se zdá být velmi slibným biomarkerem a také velmi výhodným v kombinaci se systémem Parsortix k monitoraci léčby a průběhu one‑ mocnění (5). V dalších studiích byly CTC detekovány v pe‑ riferní krvi u pacientů s karcinomem ledviny pomocí imunocytochemie a PCR. Imunocyto‑ chemickými metodami bylo dosa eno detekce CTC u 32–53 % pacientů s metastatickým one‑ mocněním (6, 7, 8). Analýzou PCR bylo dosa eno detekce CTC v rozmezí mezi 37,5 % a 49 % (9, 10). Buchner a kol. navíc studovali 256 vzorků kostní