ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 2 / 2020

139 ORIGINÁLNÍ PRÁCE Ces Urol 2020; 24(2): 132–140 terapie. DleMaddinenniho a spol. (24) vedemutilující léčba karcinomu penisu k negativním dopadům na psychickou pohodu pacientů, a 50 % z nich mů e mít psychické symptomy, u 2/3 pacientů dochází k redukci sexuálních funkcí v důsledku parciální nebo totální amputace penisu, proto brachyterapie mů e být vhodnou alternativou. Při brachyterapii je i riziko vzniku dalších pozd‑ ních ne ádoucích reakcí, zejména nekrózy. V našem souboru se vyskytl jeden případ postradiační nek‑ rózy, důvodem byla nízká homogenita provedené aplikace (dose homogenity index, DHI), případ byl vyřešen parciální amputací penisu. V literatuře jsou popisované případy úspěšného pou ití hyperbaric‑ ké komory u pacientů s rozvinutou ko ní nekrózou (23, 27). Daleko častější jsou však akutní komplikace, v našem souboru všechny akutní reakce ustoupily do osmi týdnů po dokončení brachyterapie. Brachyterapie nezhoršuje OS u časných karci‑ nomů penisu v porovnání s chirurgickou léčbou, umo ňuje zachování plně funkčního orgánu v 70–80 % případů. V případě lokálního relapsu po primární brachyterapii vede salvage chirurgie provedením parciální nebo totální amputace penisu ke stejným výsledkům jako při pou ití chirurgie jako primární volby. Navíc po záchranné chirurgické léčbě se míra pře ití pohybuje v roz‑ mezí 84–92 %, co jsou obdobné hodnoty jako při pou ití chirurgie jako primární léčby (28, 29), míra druhého relapsu po záchranném radikálním chirurgickém výkonu pro lokální relaps se po‑ hybuje mezi 0–7,1 % (23, 29). V metaanalýze dle Hassana (14) bylo pětileté OS (Overall Survival) po chirurgické terapii 76 % v porovnání s 73 % po brachyterapii, penektomie byla asociována s vyšší pětiletou lokální kontrolou (LC) (84 %) oproti orgán zachovávající léčbě brachyterapií (74 %) bez signifikantního vlivu na OS. Recidivy po brachyterapii jsou řešeny záchrannou chi‑ rurgickou léčbou s excelentním výsledkem bez negativního vlivu na OS. Brachyterapie dává šanci na zachování urologicky a sexuálně funkč‑ ního penisu. V současné době je většina karcinomů penisu řešena chirurgickou léčbou, ani by bylo pomýšle‑ no na jiné terapeutické mo nosti, které by mohly pacientovi přinést benefit. Rozhodování léčby karcinomu penisu by mělo být předmětem inter‑ disciplinárních sezení pro zajištění nejlepší mo né léčby pro ka dého pacienta. ZÁVĚR HDR BT s dávkou 18× 3 Gy aplikovaných 2× denně je slibná metoda orgán zachovávající léčby u vybraných pacientů s karcinomem penisu a zaslou í si zhodnocení ve větší prospektivní stu‑ dii. Rozhodování léčby karcinomu penisu by mělo být předmětem interdisciplinárních indikačních seminářů pro zajištění nejlepší mo né léčby pro ka dého pacienta. LITERATURA 1. Brierley JD, Gospodarowicz MK, Wittekind C. TNM classification of malignant tumours Union for International Cancer Control; Oxford. John Wiley & Sons. 2017 2. Montes Cardona CE, García‑Perdomo HA. Incidence of penile cancer worldwide: systematic review and meta‑analysis. Rev Panam Salud Publica 2017; 41: e117. doi: 10.26633/RPSP.2017.117. 3. Larke NL, Thomas SL, dos Santos Silva I, Weiss HA. Male circumcision and penile cancer: a systematic review and meta‑analysis. Cancer Causes Control 2011; 22(8): 1097–1110. 4. Schoen EJ. The relationship between circumcision and cancer of penis. CA Cancer J Clin 1991; 41(5): 306–309. 5. Siegel RL, Miller Kd, Jemal A. Cancer Statistics, 2017. CA Cancer J Clin 2017; 67(1): 7–30. doi: 10.3322/caac.21387. 6. Morrison BF. Risk factors and prevalence of penile cancer. West Indian Med J 2014; 63(6): 559–560. doi: 10.7727/wimj.2015.381. 7. Hakenberg OW, Dräger DL, Erbersdobler A, et al. The Diagnosis and Treatment of Penile Cancer. Dtsch Arztebl Int 2018; 115(39): 646–652. doi: 10.3238/arztebl.2018.0646.