ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 2 / 2020

150 KAZUISTIKY Ces Urol 2020; 24(2): 146–151 kavých případech je kvůli malfunkci kontinentní derivace nutná konverze na jiný typ, obvykle na inkontinentní derivaci – ileální konduit. Nevýhody de novo vytvořeného konduitu souvisí se zkrácením střeva. Jedná se ometabolické a nutriční komplikace jako jsou průjmy, poruchy vnitřního prostředí nebo deficit vitamínu B 12 . V naší práci prezentujeme dva případy konverze ortotopické neoveziky na ileální konduit vyu itím střevního segmentu z původní derivace. Velikou výhodou tohoto postupu je zacho‑ vání existujícího uretero‑enterálního spojení a záro‑ veň mo nost vyhnout se další střevní anastomóze. Bissada et al. v multicentrické retrospektivní studii zhodnotili 29 případů konverze s vyu itím retubularizovaného střeva z kontinentní derivace nebo augmentovaného měchýře. U třech paci‑ entů popsali konverzi ortotopické neoveziky na ileální konduit bez nutnosti reimplantace ureterů (3) a nezaznamenali u nich ádnou komplikaci. Hautmann et al. publikovali své zkušenosti s kon‑ verzí močových derivací (4). Jednalo se o veli‑ ce heterogenní soubor různých typů konverze a indikací. Při konverzi pou ili střevní segment z původní derivace u 25/48 (52 %) nemocných, ve třech případech se jednalo o konverzi ileální‑ ho pouche na konduit. Autoři zdůrazňují, e po‑ kud je uretero‑intestinální anastomóza funkční, je nutné se v dy sna it o její zachování. Autoři zaznamenali 4% perioperační mortalitu, která byla v jednom případě způsobena mezenteriální infarzací ileálního konduitu. Princip vyu ití střevního segmentu z původní de‑ rivace se zachovánímuretero‑intestinální anastomózy je vyu itelný i v dalších situacích, jako např. u konverze heterotopickéderivacena konduit nebonaopak vpří‑ padě změny inkontinentní derivace na kontinentní (6, 7). Podobně lze retubularizovaný střevní segment vyu ít také vpřípadě konverze augmentovanéhomě‑ chýře na ileální konduit, kdy se rekonfiguruje úsek ilea původně vyu itý k augmentaci (8, 9, 10). ZÁVĚR V případě nutnosti konverze kontinentní deriva‑ ce na ileální konduit lze s výhodou vyu ít materiál ilea z původní derivace a jeho retubularizací získat po adovanou délku. Lze se tak vyhnout dalšímu zkrácení střeva, nové střevní anastomóze nebo reimplantaci močovodů. Samotný operační výkon je po technické stránce sice náročnější na erudici operatéra vzhledem k nut‑ nosti remodelace v terénu pooperačních změn po předchozích výkonech, avšak pooperační průběh u pacienta nebývá spojen s vá nějšími komplikacemi, byť se jedná o zásadní změnu derivačního způsobu. LITERATURA 1. Jarolím L, Babjuk M, Grim M, et al. Anatomický podklad a klinická interpretace ortotopické neoveziky u eny. Ces Urol 1998; 2(3): 30–34. 2. Hanno PM, Erickson D, Moldwin R, Faraday MM; American Urological Association. Diagnosis and treatment of interstitial cystitis/bladder pain syndrome: AUA guideline amendment. J Urol 2015; 193(5): 1545–1553. 3. Bissada NK, Herschorn S, Elzawahri A, et al. Urinary conduit formation using retubularized bowel from continent urinary diversion or intestinal augmentations: I. A multi‑institutional experience. Urology 2004; 64: 485–487. 4. Hautmann RE, de Petriconi RC, Volkmer BG. 25 years of Experience with 1,000 neobladders: Long‑term complications. J Urol 2011; 185: 2207–2212. 5. Studer UE, Varol C, Danuser H. Orthotopic ileal neobladder. BJU Int 2004; 93(1): 183–193. 6. Ahlering TE, Gholdoian G, Douglas S, et al. Simplified technique with short and long‑term follow‑up of conversion of an ileal conduit to an Indiana pouch. J Urol 2000; 163: 1428–1431. 7. Pahernik S, Wiesner C, Gillitzer R, Stein R, Thüroff JW. Conversion from colonic conduit into recto­ ‑sigmoid pouch (Mainz pouch II). BJU Int 2006; 97(1): 157–160.