ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 4 / 2020

288 KAZUISTIKY Ces Urol 2020; 24(4): 284–288 %) a kostmi (5,8 %) (4). Leiomyosarkom představuje zhruba 0,1%všech případů rakoviny prostaty a vysky‑ tuje se dle literatury u pacientů ve věkumezi 40 a 78 lety (4, 5). Při fyzikálnímvyšetření a v klinických proje‑ vech se leiomyosarkompodobá leiomyomu, a taktéž hladina PSA v séru bývá v normálním rozmezí – což není překvapivé vzhledemk neepiteliálnímu původu tohoto nádoru (6). Většina leiomyosarkomů prostaty mámikroskopický vzhled vysokého stupněmalignity s oblastmi sestávajících se z hypercelulárních, protína‑ jících se svazků eosinofilních buněk ve tvaru vřetena, které vykazují různé stupně jaderné atypie amitotické aktivity. Může být přítomná výrazná nekróza a cystická degenerace buněk. Nádorové buňky běžně exprimují vimentin, SMA a desmin a až 25 % exprimuje cyto‑ keratiny 3 a 5 (5). K odlišení od stromálního sarkomu postrádá leiomyosarkom normální žlázy. Prognóza leiomyosarkomu prostaty je špatná a 50–75 % paci‑ entů zemře na malignitu během dvou až pěti let (4). V léčbě se doporučují režimy multimodální, včetně chirurgického výkonu, radioterapie a chemoterapie za účelemzajištění nejlepších funkčních výsledků (7). ZÁVĚR Stromální tumor nejistého maligního potenciálu, leiomyom a leiomyosarkom prostaty, jsou vzácné nádory a je třeba na ně pomýšlet při diferenciální diagnostice atypického nálezu v prostatě nebo jejím okolí. Histologické vyšetření je nezbytné pro defini‑ tivní diagnostiku. Stupeň buněčné atypie, lokalizace ložiska, stupeň mitózy a rychlost infiltrace lze pou‑ žít k rozlišení maligního leimyosarkomu hladkého svalstva a leiomyomu nízkého stupně. Všechny tři nádory se chovají dramaticky odlišně. STUMP je va‑ riabilní a má nepředvídatelný klinický průběh, proto dosud neexistuje shoda ohledně vhodného řešení. Na rozdíl od leimyosarkomumá leiomyomvynikající prognózu smožností sledování a nízkoumíru recidivy po eventuálním radikálním výkonu. Leiomyosarkom je na druhé straně velice agresivní nádor s rychlou progresí a s nutností multimodální terapie. V české literatuře doposud podobný případ hraničného leio‑ myosarkomupopsánnebyl (ověřenNárodní lékařskou knihovnou). LITERATURA 1. Murer LM, Talmon GA. Stromal tumor of uncertain malignant potential of the prostate. Arch Pathol Lab Med 2014; 138 (11): 1542–1545. 2. Ringroir A, Rappe B, Dhaene K, Schallier D. Prostatic leiomyoma: a case report. Urol Case Rep 2016; 9: 45–47. 3. Záťura F, Fiala R, Študent V. Leiomyom prostaty a peroperační komplikace při jeho exstirpaci. Ces Urol 1998; 2: 18-19. 4. Chen W, Han D, Fu G, Lin W, Liang Y. Long term follow‑up of surgery management of prostate leio‑ myosarcoma metastasized to the rib: a case report and literature review. Mol Clin Oncol 2016; 5: 132–134. 5. Zazzara M, Divenuto L, Scarcia M, et al. Leiomyosarcoma of prostate: case report and literature review. Urol Case Rep 2018; 17: 4–6. 6. Singh JP, Chakraborty D, Bera MK, Pal D. Leiomyosarcoma of prostate: a rare, aggressive tumor. J Cancer Res Ther 2013; 9: 743–745. 7. Venyo AK. A review of the literature on primary leiomyosarcoma of the prostate gland. Adv Urol 2015; 2015: 485786.