ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 4 / 2020

300 KAZUISTIKY Ces Urol 2020; 24(4): 295–302 retence oxidu uhličitého či horečka nejasné etio‑ logie. V některých starších pracích bylo uvedeno, že HBO zvýšenou dodávkou kyslíku stimuluje růst tumorů a aktivitumetastáz. Toto tvrzení bylo později opakovaně vyvráceno (13). Kontraindikace HBO jsou neošetřený pneumoto‑ rax (někdy uváděný jako jediná absolutní kontraindi‑ kace), dlouhodobá léčba kardiotoxickými cytostatiky (doxomycin, doxorubicin), cis‑platinou, medikace disulfiramu (Antabus®), bleomycinu, akutní infekt horních cest dýchacích, akutní sinusitida, neprů‑ chodnost paranasálních dutin či Eustachovy trubice, těžké ušní afekce či operace v anamnéze, otoskle‑ róza, těžké astma bronchiale, chronická obstrukční choroba s emfyzémem a vyšším parciálním tlakem oxidu uhličitého v arteriální krvi (> 60 mmHg) (3), klaustrofobie, křečové onemocnění v anamnéze. Re‑ lativními kontraindikacemi jsou prodělaný spontánní pneumotorax, resekční výkony na plicích v anamné‑ ze pacienta, těhotenství, některé druhy kardiostimu‑ látorů a kardiostimulátor‑defibrilátorů (13). Efektivita HBO při léčbě RIHC je velmi variabilní, příznivou odpověď na tuto léčbu udávají autoři ve svých pracích v rozmezí 27–92 %, rekurence je popisována v rozmezí 8–63 % (1, 3). Tato variabilita může být zapříčiněna různými kritérii jednotlivých protokolů v těchto studiích. Je nutné si uvědomit, že jde o soubory čítající maximálně několik desítek pacientů a většina z nich nepodstoupila HBO jako první metodu volby, ale až po selhání jinýchmodalit. Otázkou je délka sledování a trvání příznivého efektu HBO v čase. Největší soubor pacientů v rámci jedné studie publikovali Ribeiro de Oliveira et al. v r. 2015. Jde o retrospektivní nerandomizovanou studii, kte‑ rá zahrnuje soubor 176 pacientů s RIHC (111 žen, 65 mužů) ve věku 15–85 let, kteří podstoupili HBO v Portuguese Navy Center for Underwater and Hyperbaric Medicine v průběhu 15 let. Nejčastěji zastoupená indikace RT na oblast malé pánve byla pro karcinom děložního čípku (50,6 %) a karcinom prostaty (31,8 %), střední celková obdržená dávka byla 56 Gy. Přibližně čtvrtina pacientů měla postra‑ diační postižení dalšího kritického orgánu mimo močový měchýř (proktitida, enteritida), u 19,3 % pacientů si závažnost stavu vyžádala před zahá‑ jením vlastní HBO krevní transfuze a všichni pa‑ cienti podstoupili bez efektu minimálně jednu jinou konzervativní léčebnou modalitu pro RIHC. Průměrná doba od vzniku hematurie do začátku HBO byla 13,69 měsíců. Každý z pacientů podstou‑ pil 20 devadesátiminutových cyklů, po kterých se dle klinického stavu pacienta a dosavadního efektu léčby přidalo dalších 10 nebo 20 cyklů. Celkem byl průměr na jednoho pacienta 37 cyklů HBO. Z ne‑ žádoucích účinků se u tří pacientů projevilo baro‑ trauma středouší. Efektivita HBO v tomto souboru pacientů byla následující: u 89,8 % pacientů došlo k ústupu hematurických projevů (u 67 % zcela bez projevů makroskopické hematurie, u 22,7 % došlo k redukci frekventurie a stupně závažnosti hematurických projevů). Pouze u 9,1 % pacientů nedošlo k žádné změně a u dvou pacientů došlo ke zhoršení příznaků. K rekurenci projevů RIHC došlo v rámci dvanáctiměsíčního sledování u celkem 24 pacientů (15,2 %) (7). Přínosem této práce bylo také potvrzení dobré‑ ho efektu HBO u pacientů s konkomitantnímpostra‑ diačnímpoškozenímdalšího orgánumimomočový měchýř s doporučením autorů uvažovat o HBO jako o léčbě první linie u této skupiny pacientů. Statisticky významnou korelaci autoři udávají mezi vymizením hematurie po HBO a nutnosti podání krevních transfuzí před léčbou a počtem cyklů HBO. Důležité je správné načasování směřování pacienta k HBO. Z dosavadních prací je také zřejmé, že časné zahájení HBO od vzniku prvních příznaků RIHC má lepší výsledky (7). Naše zkušenost s HBObyla s dobrýmvýsledkem. Je na místě ale poukázat, že se jedná pouze o kazui­ stiku jediného pacienta a krotit přehnanou euforii. Pouze čas a další nasbírané zkušenosti s touto léčbou ukážou, zda bude standardně aplikovatelná s dobrým a trvalým efektem. U našeho konkrétního pacienta se výsledek dostavil i přes pouhých 14 expozic, tedy výrazně méně než je spodní hranice u zmiňované práce Ribeiro de Oliveira et al. Otázkou samozřejmě je, zda-li bude efekt léčby trvalý. Již nyní aleHBOnelze upřít několik benefitů. V porovnání s ostatními mož‑ nostmi jde o přístup neinvazivní, tedy je předpoklad dobré tolerance a spolupráce pacienta. Po zvládnutí akutního krvácení bez nutnosti hospitalizace jemož‑