ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 1 / 2021

32 ORIGINÁLNÍ PRÁCE Ces Urol 2021; 25(1): 27–34 Jinou komplikací je retence moči. Někteří autoři udávají u transperineálních biopsií vyšší incidenci než u biopsií transrektálních. Ale například meta­ ‑analýza autorů Xiang a spol. neprokázala rozdíl (12). V našem souboru se tato komplikace vyskytla pouze u jednoho pacienta a tudíž v tom zásadní problém nespatřujeme. Jedna z největších současných srovnávacích studií, kterou publikovali Berry se spolupracovníky, udává, že transperineální přístup představuje nižší riziko komplikací infekčních a vyšší riziko retence moči. Uvádí ale také, že v souboru bylo pouze 18,6 % biopsií provedeno transperineálně. A ne‑ poměrně nižší počet takto provedených biopsií se v souborech objevuje často (13). Další významnou výhodou má být také vyšší dosažitelnost ložisek v anteriorní oblasti prosta‑ ty. Systematická biopsie dle literárních zdrojů mine až 20 % karcinomů prostaty, především právě v anteriorní oblasti a apexu (8). Stefanova se spolupracovníky ale udává v recentní studii téměř 10 % klinicky signifikantních karcinomů v anteriorní části prostaty (1). Naše radioložka uvádí, že ložiska v tzv. anterior stroma před‑ stavují až třetinu ložisek vyžadujících biopsii. A zde právě má mít opět své oprávněné místo transperineální přístup. My jsme ale u některých pacientů narazili na problém odběru právě v této oblasti. Jednalo se o jednotlivce, ale především u větších prostat se ložisko při transperineálním přístupu dostávalo až za kost stydkou a nebylo možno z něj vzorky odebrat. U části pacientů se dařilo problém vyřešit náklonem transrektální sondy, ale přesto jsme u některých byli schopni bioptovat pouze oblast pod ložiskem (obrázek 1). S navigovanou biopsií přichází řada otázek. Zda provádět s antibiotiky či bez? Zda transperineálně či transrektálně? Kolik vzorků odebírat? Ať už cel‑ kově či z popsaného ložiska. U našich pacientů bez předchozí biopsie jsme provedli odběr syste‑ maticky a z ložiska. Ahdoot a kol. uvádějí, že vyne‑ cháním systematické biopsie dochází k pominutí 8,8 % klinicky signifikantních karcinomů prostaty. Hlavním přínosem kombinované metody má být přesný staging a grading, odpovídající definitivní‑ mu histologickému vyšetření, který je dle mého velmi důležitý především u terapie typu aktivního sledování (14). Není úplně běžné provádět transperineální biopsii ambulantně. Dokonce se donedávna pro‑ váděly často v celkové anestezii, což zvyšovalo náklady na vyšetření i riziko případných komplikací pro pacienta. I z našeho pohledu je tato biopsie pacientem hůře tolerována než biopsie transrek‑ tální a velmi záleží na adekvátní lokální anestezii. Osvědčilo se nám také používání nesteroidního antiflogistika rektálně, což zvýšilo komfort vyšetření. Důležité je toto i z pohledu výtěžnosti, protože pa‑ cient, kterého nic nebolí, daleko lépe spolupracuje. Slabinou našeho souboru je jeho heterogenita. Do souboru byli zařazeni všichni pacienti, kteří podstoupili navigovanou biopsii provedenou na našem pracovišti v daném časovém rozpětí. Vel‑ ké rozpětí hodnot PSA zahrnovala buď pacienty s pozitivním per rectum vyšetřením, případně pa‑ cienty po transuretrální resekci prostaty, u kterých provádíme konfirmační biopsii před plánovanou radioterapií, na žádost onkologů či měli diagnos‑ tikován v předchozí biopsii ASAP (Atypical Small Acinar Proliferation). V neposlední řadě některá spolupracující pracoviště delegují pacienty na zá‑ kladě vysokých hodnot PHI (Prostate Health Index). Obr. 1. Transperineálně prováděná biopsie z oblasti tzv. anterior stroma Fig. 1. Transperineal biopsyof prostaticanterior stroma