ČESKÁ UROLOGIE / CZECH UROLOGY – 3 / 2021

176 177 PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK Ces Urol 2021; 25(3): 175–181 Ces Urol 2021; 25(3): 175–181 kontrolovaná studie s darifenacinem (5). Do této studie byli zařazeni pacienti, kteří trpěli urgencemi minimálně šest měsíců a vykazovali alespoň čtyři epizody urgence během 24 hodin po dobu pěti dnů před zařazením do studie. Pacienti byli rozdě- leni do dvou terapeutických ramen v poměru 1 : 1 mezi darifenacin 30mg jedenkrát denně a placebo. Dávka 30mg darifenacinu byla zvolena proto, že se v té době uvažovalo o jejím běžném klinickém využití, i když v současné době je doporučená maximální denní dávka 15mg. K hodnocení efektivity léčby byly použity elek- tronické záznamy několikadenníchmikčních deníků a k hodnocení samotného WT byl použit šestihodi- nový ambulantní záznam urgencí před zahájením léčby a při ukončení dvoutýdenní léčby. Primární proměnnou studie byla změna WT mezi začátkem a ukončením. Pacienti byli při provádění ambu- lantního záznamu instruováni zadržet močení co nejdéle to je možné. Po ukončení studie byl rovněž vyhodnocen podíl pacientů, u kterých se WT pro- dloužil o 30% a více. Kromě WT byla hodnocena řada sekundárních proměnných, jako např. výskyt a závažnost urgencí nebo stav pacientů vzhledem k obtížím způsobeným symptomy OAB na vizuální analogové škále. Z 86 skrínovaných pacientů bylo do studie zařa- zeno 72, z toho 71% žen, průměrný věk byl 54 let. Medián hodnoty WT při zahájení studie byl 4,7 mi- nuty u skupiny léčené darifenacinem a 9,3 minut pro skupinu s placebem, což znamená určitou nerovnováhu mezi oběma skupinami na začátku studie. Rozdíl v rozmezí hodnot WT však nebyl na začátku studie pozorován mezi statisticky nejvý- znamnější „střední“ polovinou pacientů – tj. paci- entů s warning time mezi 25. a 75. percentilem. Rozmezí hodnoty WT u skupiny léčené darifena- cinem představovalo 2,7–13,8 minut a u placebové skupiny 3,6–14,7 minut. Studii dokončilo celkem 66 pacientů. Po dvoutýdenní léčbě bylo zaznamenáno sig- nifikantně významné zlepšení všech sledovaných hodnot WT – průměru, mediánu i minimální hod- noty u pacientů léčených darifenacinem oproti placebu. WT se u skupiny léčené darifenacinem prodloužil v průměru o 22,5%, zatímco u skupiny s placebem se snížil o 18,9% (Graf 1). Významný rozdíl byl zjištěn i při hodnocení pacientů, u kterých Tab. 1. Škála PPIUS Tab. 1. PPIUS scale 0 Žádné nucení Necítil/a jsem potřebu vyprázdnit močový měchýř, ale vymočil/a jsem se z jiných důvodů. 1 Mírné nucení Mohl/a jsem močení oddálit tak dlouho, jak bylo nutné, bez obav z pomočení. 2 Středně silné nucení Mohl/a jsem močení na krátkou chvíli oddálit bez obav z pomočení. 3 Silné nucení Močení jsem nemohl/a oddálit, ale musel/a jsem spěchat na toaletu, abych se nepomočil/a. 4 Urgentní únik moči Pomočil/a jsem se před příchodem na toaletu. Tab. 2. Souhrn výsledků klinických studií Tab. 2. Summary of the clinical trials results WT před léčbou WT na konci studie zlepšení na konci studie prokázaná statistická významnost účinnosti látky oproti placebu darifenacin 2005 4,7 minuty 5,7 minuty 22,50% ano placebo 9,3 minuty 7,5 minuty -18,90% darifenacin 2006 4,38 minuty 6,18 minuty 41,80% ne placebo 4,74 minuty 5,38 minuty 18,40% oxybutinin 44 sekund 54 sekund 22,73% ano elektrostimulace 41 sekund 72 sekund 75,61% ano placebo 65 sekund 66 sekund 1,54% solifenacin 67,8 sekund 109,3 sekund 46,46% ano placebo 65,0 sekund 77,0 sekund 18,46% SUMMARY Zachoval R, Krhut J. Warning time and his role in the conservative treatment of overactive bladder. Aim: The aim of this study was to determine the significance of warning time for the evalua- tion of treatment efficacy of overactive bladder syndrome. Methods: The PubMed database was searched for all relevant clinical studies evaluating warning time for the medicamentous treatment of overac- tive bladder. Results: Four clinical studies evaluating three different drugs for the treatment of overactive bladder were found. The value of warning time increased in active arms compared to placebo in all studies, in three of them significantly. Various methods of evaluating warning time were used in the studies. Conclusions: Medicamentous treatment of overactive bladder leads to the significant increase of warning time. More clinical studies with a stand- ardized method of evaluation must be performed to determine a role of warning time in the assess- ment of overactive bladder treatment. KEY WORDS Warning time, overactive bladder, urinary inconti- nence, urgency. ……… ÚVOD Hyperaktivní močový měchýř (OAB – overactive bladder) je jedním z nejčastěji se vyskytujících syn- dromů v populaci, vyskytuje se až u 16% mužů a žen starších 40 let a významně často se vyskytuje i u mladší věkové skupiny (1). Jeho příčina je často idiopatická a souvisí nejspíše s degenerativními změnami v oblasti dolních močových cest. Často se vyskytuje i u pacientů s neurologickými a někte- rými dalšími onemocněními. Postihuje tak velkou část populace, včetně nemalé skupiny pacientů v produktivním věku, u které nejen významně snižuje kvalitu života, ale rovněž vede ke zvýše- né morbiditě (2). Včasná diagnostika a následná adekvátní léčba má zásadní vliv na zdraví a kvalitu života pacientů s OAB. Základní kámen léčby před- stavuje medikamentózní terapie, kterou v současné době tvoří především preparáty ze skupiny anti- cholinergik a β3-sympatomimetik (3). Efekt těchto preparátů byl v minulosti jednoznačně prokázán v celé řadě multicentrických prospektivních, ran- domizovaných, placebem kontrolovaných studií (4). Nejčastěji hodnocenými parametry byly výskyt ur- gencí a jejích jednotlivých stupňů, urgentní inkon- tinence, frekvencí a nykturií. Mezi parametry méně často hodnocené, ale významné pro pacienty, patří tzv. „warning time“. Termín „warning time“ (WT), jehož oficiální český ekvivalent neexistuje, označuje dobu mezi nástupem urgence a spontánní mikcí, či únikem moči. Ovlivnění WT má pro pacienty zásadní význam, protože vyjadřuje možnost prodloužení času, který pacient má na vyhledání toalety, aniž by došlo k pomočení. Cílem této práce bylo zjistit, u kterých preparátů a s jakými výsledky byl v rámci klinických studií WT hodnocen. METODIKA V databázi PubMed byly pomocí klíčových slov (warning time, overactive bladder, oxybutinin, pro- piverine, trospium chloride, tolterodine, fesoterodi- ne, darifenacin a mirabegron) vyhledány všechny relevantní klinické studie. VÝSLEDKY WT byl v rámci klinických studií hodnocen u tří pre- parátů: darifenacinu, oxybutininu a solifenacinu, v případě darifenacinu byly provedeny dvě a v pří- padě oxybutininu a solifenacinu jedna validní kli- nická studie (souhrn výsledků všech klinických studií uvádí tabulka 2). Darifenacin Jako první byla v roce 2005 publikována multicen­ trická, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem