81 Ces Urol 2023; 27(2): 78-85 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY doporučení jedné z GU patologických společností (GUPS, ISUP) z roku 2019. Doporučení ISUP pak inkorporují IDC‑P do GS v případě, že je asociován se současnou přítomností invazivního adenokar‑ cinomu ve vzorcích (7), naopak doporučení GUPS zastávají názor, že IDC‑P nemá být začleněn do GS a tedy i GG (3). Patolog by měl vždy ve svém histologickém reportu uvádět, podle kterého do‑ poručení při určování GS a GG postupoval. ATYPICKÁ INTRADUKTÁLNÍ PROLIFERACE (AIP) Atypická intraduktální proliferace (AIP) je 5. vydá‑ ním WHO a ve „white paper“ z roku 2019 (doporu‑ čení společnosti GUPS) zavedený vágní deskrip‑ tivní termín, kterým by měly být označovány léze u nichž míra cytologických a architektonických atypií ještě nedosahuje kvalit IDC‑P, na stranu druhou, jsou „až příliš na pouhou“ diagnózu HG‑ PIN (3). Nově jsou tak pod tento název řazeny jednak kribriformní proliferace bez výrazných ja‑ derných atypií a nekróz a též léze v minulé WHO klasifikaci označovaná jako kribriformní pattern HGPIN. Z praktického pohledu na věc – existují domněnky, že AIP může být potenciální marker „unsampled“ HG prostatického adenokarcinomu (3, 11, 12) a možná i jakýsi mezikrok k rozvoji IDC‑P (5, 12). I proto je asi nejlepším klinickým přístupem u případů s AIP sledování pacienta a brzká rebi‑ opsie (12, 13). ACINÁRNÍ ADENOKARCINOM PROSTATY 5. vydání WHO klasifikace v rámci skupiny aci‑ nárního prostatického adenokarcinomu rozpo‑ znává několik morfologických/patologických patternů a subtypů. Pro urologickou praxi nemá jejich rozlišování přílišný význam, neboť pouze ojedinělé velmi vzácné subtypy jsou asociovány s agresivním chováním (např. pleomorfní ob‑ rovskobuněčný adenokarcinom, sarkomatoidní adenokarcinom). Nově je do skupiny acinárního prostatického adenokarcinomu inkorporován morfologický subtyp adenokarcinomu – tzv. PIN ‑like adenokarcinom, který byl dříve považován za podtyp duktálního karcinomu prostaty (11). Jiné výraznější změny v rámci této entity nová „modrá kniha“ nepřináší. DUKTÁLNÍ ADENOKARCINOM PROSTATY Téma duktálního adenokarcinomu prostaty je z ně‑ kterých autorů lehce kontroverzní. Diskuzi vyvolává zejména možnost reklasifikace a event. zahrnutí duktálního adenokarcinomu do skupiny „acinár‑ ního prostatického adenokarcinomu prostaty“ (jako jeden z jeho dalších možných podtypů). To je primárně podmíněno i skutečností, že v drtivé většině případů je duktální adenokarcinom příto‑ men v materiálu současně s acinárním adenokar‑ cinomem (14). Zároveň bylo některými studiemi prokázáno, že duktální a acinární adenokarcinom vznikající u jednoho pacienta jsou klonálně pří‑ buzné (15). Existují však též studie prokazující, že v přítomnosti a frekvenci některých specifických molekulárních alterací se obě jednotky mohou lišit (11). Proti slučování obou jednotek nicméně hovoří i fakt, že duktální adenokarcinom má odlišné klinické chování (často vytváří intrauretrální masu, je asociován s více agresivním průběhem a má sklon k lehce odlišnému metastazování – do plic, jater, mozku a kůže) a vykazuje nižší odpověď na androgen deprivační terapii (ADT) (16, 17). Hladiny PSA jsou u pacientů s duktálním adenokarcino‑ mem variabilní, většinou nižší (18). V 5. vydání WHO klasifikace tak byl duktální adenokarcinom prostaty zatím stále ponechán jako samostatný typ karcinomu prostaty. Diagnó‑ za „duktálního prostatického adenokarcinomu“ je rezervována pouze pro radikální prostatekto‑ mie, kde duktální komponenta/morfologie tvoří > 50 % (procento duktální komponenty by mělo být reportováno). V případě záchytu duktální komponenty v punkční biopsii prostaty je dopo‑ ručováno reportovat spíše jako „adenokarcinom s duktálními rysy“.
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=