140 Ces Urol 2023; 27(3): 139-150 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY ÚVOD Karcinom ledviny je nejčastější malignitou postihující ledvinu, tvoří asi 2–3 % všech nádorů dospělé popu‑ lace. Česká republika má jednu z nejvyšších incidencí na světě, dle údajů z roku 2018 činí 29,3/100 000 obyvatel (1). Až u třetiny pacientů, kteří podstoupí chirurgickou léčbu lokalizovaného onemocnění, se v průběhu života objeví relaps nádoru (2). Vyhledat osoby se zvýšeným rizikem rekurence či rozvoje metastatického onemocnění nám umožňuje celá řada prognostických faktorů, které se historicky dělí na anatomické, histologické, klinické a molekulární. Prognostický marker napovídá prognózu onemoc‑ nění, tedy to, jak se bude onemocnění chovat (ag‑ resivita, pravděpodobnost metastazování a jiné). Může ovlivnit celkovou léčebnou strategii a následné sledování pacienta, na rozdíl od prediktivních faktorů však nepředpovídá účinnost konkrétního léku (3). Nicméně klinické využití jednotlivých faktorů sa‑ mostatně není dostačující, proto bylo vytvořeno několik prognostických modelů, které kombinují více faktorů dohromady. Existují jak pro lokalizované, tak i metastatické onemocnění. Prognostické a prediktivní markery by ideálně měly být navzájem zaměnitelné a v souladu s bio‑ logickým chováním nádoru. Protože však dosud neznáme všechny patofyziologické mechanismy vzniku veškerých onemocnění, renální karcinom nevyjímaje, tyto markery musí být validovány a opakovaně reevaluovány. Pokud marker nebo molekula opakovaně indikuje biologický proces predikcí klinicky významného výsledku, můžeme jej nazvat biomarkerem či biomolekulou. Cílem tohoto přehledového článku je identifi‑ kovat nejvýznamnější nádorové markery, které by mohly být užívány v běžné klinické praxi ke zhod‑ nocení prognózy, terapii a následného sledování pacientů s renálním karcinomem. ANATOMICKÉ PROGNOSTICKÉ FAKTORY Klasickým anatomickým prognostickým faktorem je TNM (Tumour, Node and Metastasis) klasifikace, která je již po desetiletí standardně užívána ke sta‑ novení stadia onemocnění. TNM klasifikace v sobě zahrnuje celou řadu prognostických prvků, jako velikost primárního nádoru, invaze tumoru do du‑ tého systému ledviny, renální žíly nebo nadledviny či prorůstání přes kapsulu či Gerotovu fascii (T kla‑ sifikace). Dalšími faktory jsou metastatická rozšíření do regionálních mízních uzlin nebo vzdálených orgánů, tedy N a M klasifikace. U pacientů s meta‑ statickým onemocněním je dále prognóza určena počtem metastatických ložisek a jejich lokalizací. Užití TNM klasifikace jako základního prognostic‑ kého faktoru karcinomu ledviny je doporučeno odborným panelem Evropské urologické asociace (EAU guidelines) (4). Prognóza je obecně lepší u nádorů nepřesahují‑ cích ledvinu (T1-2) ve srovnání s nádory penetrujícími do okolí (T3-4). V případě karcinomů omezených pouze na vlastní ledvinu, nepřesahujících 7 cm (T1), dosahuje pětiletého přežití až 90 % pacientů, u vět‑ ších nádorů cca 60 % pacientů, při postižení uzlin či invaze do okolních velkých žil maximálně 40 % a při metastatickém rozsevu přibližně 5 % pacientů (5). Nález metastáz v době diagnózy tumoru ledvi‑ ny má celkově horší prognózu v porovnání s jejich výskytem v průběhu sledování po operačním vý‑ konu. Také delší časový interval do detekce vzdále‑ ných ložisek má lepší prognózu. Pacienti s kostními metastázami mají horší prognózu než nemocní s ložisky v plicích (6). HISTOLOGICKÉ PROGNOSTICKÉ FAKTORY Tato skupina zahrnuje stupeň diferenciace (grade), histologický podtyp nádoru, přítomnost sarkoma‑ toidních či rhabdoidních změn, mikrovaskulární invaze a nekróza tumoru. Nejčastějším typem RCC je světlobuněčný re‑ nální karcinom (ccRCC, Clear cell carcinoma) re‑ prezentující 89 % RCC dle populačních studií, dále následuje papilární karcinom s frekvencí 8–11 % a chromofóbní karcinom s četností 2–5 % (7). Další typy zhoubných nádorů jsou vzácné a obecně jsou spojeny s horší prognózou. Jedna z největších
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=