143 Ces Urol 2023; 27(3): 139-150 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY bě. Nicméně v dnešní době nejsou až na výjimky využívány v rutinní klinické praxi. Tyto markery nejsou zatím validovány pro renální karcinom a je‑ jich analýza je nyní předmětem velkého množství studií. Dosavadní výzkumy ukazují, že metastatický potenciál renálního karcinomu můžeme predikovat za pomocí biologického chování nádorové buňky. Například změna fenotypu buňky z epitelového na mezenchymální umožňuje nádoru metastazovat (25). V posledních letech byly publikovány studie, ve kterých bylo ve výzkumu renálního karcinomu využito DNA čipových technologií. Tyto studie byly zaměřeny na hodnocení profilu genové ex‑ prese renálního karcinomu a jejich výstupem byla řada genů, jejichž exprese se významně lišila mezi nádorovou tkání a normálním parenchymem led‑ viny. Tímto způsobem byly identifikovány nové potenciální markery renální karcinogeneze. Byly potvrzeny některé geny, jejichž nadměrná exprese v renální nádorové tkáni byla opakovaně deteko‑ vána ve více studiích – endotelin 1, 9glukózový přenašeč GLUT9, lGF‑vázajicí protein 3 v nádorech typu konvenčního renálního karcinomu, alfa‑metyl ‑CoA racemáza u papilárního renálního karcinomu nebo KlT (CD117) u chromofobního renálního kar‑ cinomu. Tyto geny se podílejí zejména na regulaci buněčného metabolismu, angiogenezi a signální transdukci (26). Obecně lze do budoucna předpokládat, že identifikace a ověření signifikantní prediktivní úrovně molekulárně biologických markerů renál‑ ních karcinomů umožní jednak daleko přesnější identifikaci pacientů s vysokým rizikem progrese onemocnění po chirurgické léčbě, než jaké jsme schopni v současnosti, a jednak umožní vytipovat pacienty, kteří mohou profitovat z cílené terapie. HYPOXIÍ INDUKOVANÝ FAKTOR 1 ALFA (HIF-1Α) Růst nádoru je úzce spojen s jeho mikroprostře‑ dím. Hypoxií indukovaný faktor 1α je rozhodující v buněčné odpovědi na hypoxii. Vysoce agresivní, rychle rostoucí tumory jsou poměrně nedostateč‑ ně oxygenovány, což vede k adaptaci nádorových buněk na hypoxii zvýšením produkce HIF-1α. Jeho účinkem následně dochází k aktivaci proangio‑ genních faktorů, zejména pak VEGF (Vaskulární endoteliální růstový faktor). Úroveň jeho exprese je signifikantně vyšší u metastatického renálního karcinomu. Von Hipple‑Lindau (VHL) protein je zapojen do stabilizace HIF faktorů a jeho mutace umožnuje manifestaci renálního karcinomu. Aku‑ mulace HIF-1α je tedy rovněž spojena s deficitem proteinu VHL, což nacházíme u více než 85 % všech karcinomů ledvin. VASKULÁRNÍ ENDOTELIÁLNÍ RŮSTOVÝ FAKTOR (VEGF) VEGF je růstový faktor pro endotelie s mitogenním efektem na endotelové buňky. Protože zvyšuje cévní permeabilitu, je někdy označován jako VPF (vascular permeability factor). Při hypoxii je zvýšená exprese VEGF podmíněná aktivitou HIF-1α (27). Další podmínkou pro mitogenní účinek VEGF je koncentrace oxidu dusnatého, která je vzhledem k vysoké aktivitě NO syntetázy v nádorové tkáni vysoká, což představuje důležitý faktor neoangio‑ geneze v nádorové tkáni (28). Produkce VEGF je rovněž spojena s alterací genu VHL, jeho produkce koreluje s gradingem a stagin‑ gem a vyšší hladiny VEGF jsou spojeny s agresivněj‑ ším fenotypem renálních karcinomů (28). Podle ně‑ kterých studií VEGF‑A nebyl potvrzen jako nezávislý prediktor pro lokalizované tumory, nicméně vyšší exprese receptoru VEGFR-1 jednak v epiteliálních buňkách tumoru, jednak v endotelu cév znamená horší prognózu. Obdobně zvýšená exprese VEGF‑D a receptorů VEGFR-2 a VEGFR-3 vede ke zvýšené lymfangiogenezi, tím ke zvýšení metastatického potenciálu a tedy horší prognóze (26). V posledních letech došlo právě v této oblasti k výraznému rozšíření terapeutických možností díky rozvoji cílené terapie působící na úrovni sig‑ nálních drah angiogeneze. Podle některých studií jsou právě pacienti se zvýšenou expresí VEGFR-1 kandidáty adjuvantní terapie zaměřené právě na potlačení neoangiogeneze (29).
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=