98 Ces Urol 2024; 28(2): 97–104 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY diseases. Currently, research is being conducted on circulating tumour cells (CTCs), which are col‑ lected by a so-called “liquid biopsy” and could be promising biomarkers for a number of diseases. In this paper, we provide an overview of the current use of CTCs in oncourological diseases. KEY WORDS Circulating tumour cells, liquid biopsy, prostate cancer, kidney cancer, bladder cancer. ……… ÚVOD Přestože již bylo objeveno mnoho slibných onko‑ markerů, stále chybí specifické molekuly, které by nám umožnily nejen diagnostikovat dané onemoc‑ nění, ale i monitorovat průběh léčby a předpovídat relaps či rezistenci pacienta na zvolenou terapii. Jelikož je pro nádorové onemocnění charakteris‑ tické, že se buňky postupnou evolucí a schopností selektovat nové mutace stávají odolnější k apliko‑ vané léčbě, nemožnost monitorovat tyto změny je bohužel často příčinou neúspěchu léčby (1). Pro tento účel by bylo ideální zvolit co nejméně invazivní metodu, která by oproti standardní biopsii umožnila provádět opakované odběry v průběhu léčby pacienta. Jako ideální přístup odběru vzorků se nabízí vyšetření periferní krve či moči pacienta. Pro tento způsob vyšetření se užívá již tradiční pojem „tekutá biopsie“, která zahrnuje použití krve a jiných lidských tekutin jako náhradních materiálů tkáňových/cytologických vzorků (2, 3). Výzkum v te‑ kuté biopsii se v současnosti zaměřuje zejména na cirkulující nádorové buňky (circulating tumor cells), jaderné buňky, které se oddělily od primárního tu‑ moru nebo metastáz a vstoupily do krevního obě‑ hu a svým průchodem krevním řečištěm mohou založit metastázy v dalších orgánech (4). Hlavním úskalím, na které metody detekující CTC narážejí, je extrémně nízká koncentrace CTC v periferní krvi, průměrná koncentrace se udává jedna cirkulující buňka na 10 000 leukocytů, a proto je jejich detekce velmi obtížná (5). MECHANISMUS VZNIKU CTC Přesný mechanismus metastazování není stále přesně znám, avšak prokázaný a v posledních letech stále podrobněji studovaný je proces tzv. epiteliálně‑mezenchymální tranzice (EMT). Při té dochází ke změně buňky z epiteliálního na mesenchymální fenotyp. Během tohoto procesu buňky ztrácejí svou buněčnou polaritu a buněčné spoje, které jim umožnují buněčnou adhezi. Tím získávají své migrační a invazivní schopnosti (6, 7). Na molekulární úrovni bylo zjištěno, že se na EMT podílejí transkripční faktory ZEB1 (zinc finger E‑box binding homeobox 1), TWIST1 (twist family bHLH trascription faktor 1) a SNAIL (snail family transcriptional repressor 1), u kterých dochází při buněčné tranzici k upregulaci. Výsledné produkty těchto kaskád pak způsobují modulaci buněčných spojů, přestavbu cytoskeletu a aktivují matrixové metaloproteázy, které rozpouštějí extracelulární matrix, což napomáhá odpojení buňky od její bazální membrány. Dále dochází u buněk ke ztrátě epiteliálních cadherinů (Ecadherinů) a oproti tomu se zvyšuje produkce neurálních cadherinů (N‑cad‑ herinů), pomocí kterých buňky lépe interagují se stromálními a endoteliálními buňkami a snadně‑ ji prochází do krevního řečiště (7, 8). Díky výše uvedeným změnám buňky získávají schopnosti rychlé proliferace, rezistence k apoptóze, dere‑ gulace metabolismu a pohyblivosti. Tyto buňky se pak odpojují od primárního tumoru a díky své vysoké pohyblivosti a schopnosti pronikat do tkání a krevního řečiště putují a zakládají sekundární nádorová ložiska (8). DIAGNOSTICKÉ MOLEKULÁRNÍ METODY Mezi převládající molekulární metody patří imuno‑ magnetická separace a následné analýzy pomocí polymerázové řetězové reakce (PCR), imunocyto‑ chemie nebo fluorescenčního zobrazování. Tyto metody umožňují selektivní zachycení CTC a identi‑ fikaci specifických molekulárních markerů prostaty, jako jsou například prostatický specifický antigen
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=