108 Ces Urol 2024; 28(2): 105–112 ORIGINÁLNÍ PRÁCE Tab. 2. Srovnání skupin podle počtu dob reTUR, Kaplan‑Meierova metoda odhadu distribuční funkce přežití, Log‑rank test Tab. 2. Comparison of groups according to the number of reTUR periods, Kaplan‑Meier method of estimating the survival distribution function, Log‑rank test Počet dob reTUR OS DSS PFS RFS 0 vs. 1× vs. 2× vs. ≥ 3× p = 0,3852 p = 0,4531 p = 0,4951 p = 0,0501 0 vs. 1× vs. ≥ 2× p = 0,2968 p = 0,2692 p = 0,5303 p = 0,0224 0 vs. ≥ 1× p = 0,2205 p = 0,9747 p = 0,3249 p = 0,0061 1× vs. 2× p = 0,5773 p = 0,1460 p = 0,9827 p = 0,6088 2× vs. 3× p = 0,2895 nehodnotitelné p = 0,2512 p = 0,2512 OS – overall survival, DSS – disease specific survival, PFS – progression free survival, RFS – recurrence free survival, TUR – transuretrální resekce Tab. 1. Charakteristika souboru Tab. 1. Characteristics of the group celkem pacientů 363 muži/ženy, počet 272/91 věk, průměr 69,5 bez reTUR, počet (%) 103 (28) 1× reTUR, počet (%) 229 (63) 2× reTUR, počet (%) 25 (7) 3× reTUR, počet (%) 4 (1) 4× reTUR, počet (%) 2 (1) adjuvantní CHT, počet 35 adjuvantní BCG, počet 160 bez adjuvantní léčby 168 TUR – transuretrální resekce, CHT – chemoterapie, BCG – Bacillus Calmette–Guérin V době první, druhé a třetí reTUR jsme zkoumali prognostický význam následujících parametrů – hloubka nádorové invaze, míra histologické diferen‑ ciace, přítomnost CIS, podání intravezikální chemo‑ terapie, podání intravezikální léčby vakcínou BCG, počet instilací, podání pokračovací léčby u BCG vakcíny. Mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující OS a PFS u pacientů s jednou a více reTUR patřila léčba vakcínou BCG (Tab. 3, Obr. 3). Nález karcinomu během první a druhé re‑ TUR přinášel nezávislou prognostickou informaci stran rizika budoucí recidivy KMM (Log‑rank test, p = 0,038 a p = 0,01). Z celkového počtu 363 pacientů byla intravezi‑ kální vakcína BCG podána u 147 pacientů, intrave‑ zikální chemoterapie u 26 pacientů, bez adjuvantní intravezikální léčby zůstalo 180 pacientů. Celkem deset pacientů bylo vyloučeno z analýzy, u jednoho jsme neměli dostupná data o intravezikální léčbě, u zbylých nebyl podán dostatečný počet výplachů (šest u BCG, čtyři u intravezikální chemoterapie). Při srovnání jednotlivých skupin podle druhu podané adjuvantní intravezikální léčby, tj. BCG oproti intra‑ vezikální chemoterapii oproti žádné léčbě, jsme zjistili významný rozdíl ve prospěch intravezikál‑ ní léčby (BCG, intravezikální chemoterapie) u DSS (p = 0,0006), PFS (p = 0,0014) a RFS (p < 0,0001). Celkové přežití nebylo v našem souboru intravezikál‑ ní léčbou významně ovlivněné (p = 0,1426). V mul‑ tivariantní analýze bylo podání intravezikální léčby vakcínou BCG jediným nezávislým prognostickým faktorem ve vztahu k OS a PFS (Tab. 3). Vliv počtu provedených reTUR na prognózu jsme rovněž hodnotili na homogenním souboru 147 pacientů léčených intravezikální vakcínou BCG, která je v současné době považována za standardní způsob léčby u T1 uroteliálních karcinomů. Při srov‑ nání skupin pacientů bez reTUR, s jednou reTUR, dvěma reTUR a třemi a více reTUR jsme nezjistili významný rozdíl v OS (p = 0,7207), DSS (p = 0,7479), PFS (p = 0,7604) ani RFS (p = 0,8547). Soudíme tedy, že provedení vícečetné reTUR u pacientů s T1 urote‑ liálním karcinomem není spojeno s horší prognózou. DISKUZE Součástí standardní léčby T1 uroteliálního KMM je v případě nálezu pT1 nádoru provedení druhé doby TUR s odstupem 2–6 týdnů po primárním výkonu (3). V naší práci jsme na křivce OS ukázali, že rizika spojená s opakováním endoskopického
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=