134 Ces Urol 2024; 28(3): 133–140 PŘEHLEDOVÉ ČLÁNKY SUMMARY Krhut J, Ryšáková K, Zachoval R. Adverse ef‑ fects of anticholinergics used in the treatment of overactive bladder on the central nervous system. Administration of anticholinergics represents the mainstay of overactive bladder therapy. Their efficacy has been proven in a number of large randomized tri‑ als. Recently, much attention has been paid to the ad‑ verse effects of anticholinergics used in the treatment of overactive bladder on the central nervous system. Current literature evidence shows a low but real risk of cognitive impairment and the development of dementia with long-term use of anticholinergics, particularly oxybutynin and tolterodine. Before start‑ ing anticholinergic therapy, the benefits and potential risk should be carefully considered for each individual patient. Particular caution is required in patients with pre-existing cognitive impairment. If anticholinergic treatment fails or side effects occur, alternative treat‑ ment options should be considered early. KEY WORDS Overactive bladder, anticholinergics, muscarinic receptors, cognitive impairment, dementia. ……… ÚVOD Hyperaktivní močový měchýř je symptomový kom‑ plex, postihující 10–12 % dospělé populace. Jeho diagnostika a léčba je součástí běžné klinické práce většiny urologů. V posledních letech se objevují data o zvýšeném riziku kognitivního postižení a rozvoje demence u pacientů užívajících anticholinergika (1). Cílem práce je proto přinést stručný narativní přehled dostupné evidence na toto téma, zasadit jej do širšího kontextu a poskytnout praktická doporučení pro pře‑ depisování anticholinergik v běžné urologické praxi. HYPERAKTIVNÍ MOČOVÝ MĚCHÝŘ Hyperaktivní močový měchýř (overactive bladder – OAB) je symptomový komplex, který je definován jako závažná urgence s urgentní inkontinencí nebo bez ní, většinou provázená zvýšenou frekvencí močení a nykturiemi (2). Pokud není identifikována primární příčina, hovoříme o idiopatickém OAB. V současné době je jasné, že existuje řada odlišných fenotypů OAB s odlišnou patofyziologií (3). I když je v současné době zdůrazňována snaha o indivi‑ dualizovanou léčbu u jednotlivých fenotypů, je farmakoterapie anticholinergiky jedním ze základ‑ ních kamenů léčby OAB (4). U nás jsou používány oxybutynin, tolterodin, trospium, propiverin, soli‑ fenacin a darifenacin. Jejich efektivita v léčbě OAB byla prokázána v řadě velkých studií (5). Účinnost je srovnatelná napříč všemi dostupnými anticholi‑ nergiky, liší se však jejich bezpečnostní profil, tedy spektrum, frekvence a závažnost nežádoucích účinků (6, 7). Kromě dobře známých specifických nežádoucích účinků anticholinergik, jako jsou su‑ cho v ústech, obstipace a rozmazané vidění, bylo v posledních dvou dekádách opakovaně popsáno rovněž riziko negativního ovlivnění kognitivních funkcí a zvýšené riziko vývoje demence (8). KOGNITIVNÍ POSTIŽENÍ A DEMENCE Pro správné pochopení tohoto přehledu je třeba vysvětlit rozdíl mezi kognitivním postižením a de‑ mencí. Kognitivní postižení je definováno jako objek‑ tivně prokazatelný deficit různých domén kognitiv‑ ních schopností (paměť, pozornost, rozhodování, řešení problémů), který je závažnější, než bychom očekávali vzhledem k věku a vzdělání jedince, ale který zároveň neinterferuje s jeho běžnými denními aktivitami a soběstačností (9). Patofyziologickým podkladem kognitivního postižení je poškození tkáně mozku, zejména v oblasti kory, thalamu, ba‑ zálních ganglií, ale i bílé hmoty, které může být způsobeno řadou faktorů (metabolické, toxické, ischemické apod.). Důležité je, že kognitivní po‑ stižení může být za určitých okolností reverzibilní. Naproti tomu demence je definována jako ne‑ vratná ztráta kognitivních funkcí, která působí po‑ stupnou ztrátu soběstačnosti jedince. Podkladem
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=