222 Ces Urol 2024; 28(3): 221–227 ORIGINÁLNÍ PRÁCE Závěr: Perzistující urachus je indikován ke kom‑ pletní exstirpaci s dobrou prognózou. KLÍČOVÁ SLOVA Perzistující urachus, dětský věk, exstirpace. SUMMARY Novák I, Kuliaček P, Štichhauer R, Holická L, Merkl T, Rejtar P, Kopřiva J, Štepánovská J, Podhola M, Hovorková E. Persistent urachus. Objective: The authors present a series of pa‑ tients treated for persistent urachus pathologies. Patient cohort and method: Retrospective analysis of a group of 16 patients (9 girls, 7 boys) treated between 2013 and 2023 with a diagnosis of persistent urachus. Results: Urachal cyst was diagnosed preop‑ eratively in 11 patients (69%), urachal sinus was diagnosed in 4 patients (25%), and persistent ura‑ chus was found in one patient (6%). Thirteen pa‑ tients underwent surgical excision of the urachus. Three patients in the cohort were not operated on during the follow-up period. One of them was later indicated for excision based on magnetic resonance imaging (MRI) findings. Two patients did not require surgery. In one case, sonographic findings disappeared after conservative treatment, and in another case, the condition was resolved by incision of an inflammatory cyst followed by conservative management. Both patients remain asymptomatic. Among the 13 surgically excised specimens, histological structures confirming the diagnosis of urachus were demonstrated in 11 patients, while no urachal tissue structures were found in two patients. Conclusion: Persistent urachus warrants com‑ plete excision with a favorable prognosis. KEY WORDS Persistent urachus, pediatric age, excision. ……… ÚVOD Urachus vzniká z alantois jako trojvrstevná tubulární struktura s vnitřní výstelkou tvořenou v 70 % z pře‑ chodného epitelu, ve 30 % kubickým epitelem. Vnější vrstva, hladká svalovina, přechází do svalo‑ viny detruzoru, střední vrstvu tvoří pojivo. Perzistu‑ jící urachus vzniká v důsledku nekompletního pre/ postnatálního uzávěru původně tubulární struktury. Probíhá mezi transverzá lní fascií a ná stě nným peri‑ toneem břišní stěny, kryt umbilikoveziká lních fascií. Jde o vzácnou vrozenou anomá lii, dvakrá t č as‑ tější u mužů než u žen. Rozlišují se čtyři základní typy: 1) Perzistující urachus – urachus neobliterová n v celé m své m prů bě hu. Činí zhruba 50 % vrozený ch anomálií urachu. 2) Cysta urachu – urachus uzavřený na ú rovni pupku i močového měchýře. Zůstává otevřený kdekoliv v prů bě hu. Cysty urachu se vyskytují pře‑ devším v dolní třetině urachu a tvoří 30 % vroze‑ ných anomá lií urachu. 3) Sinus urachu – veziká lní konec obliterovaný, ale umbilikální konec zůstává otevřený a ústí na spodině pupeční jizvy. Tvoří 15 % vrozených ano‑ málií urachu. 4) Vezikourachá lní divertikl – umbiliká lní konec urachu je obliterovaný a veziká lní zů stá vá neuzavře‑ ný. Tvoří 3–5 % vrozených anomá lií urachu. Hlavní problematiku představují sekrece z pup‑ ku, bolestivé, zánětlivé infiltrace a v dospělosti mož‑ nost maligního zvratu v karcinom urachu. METODIKA A SOUBOR Autoři prezentují retrospektivní analýzu souboru nemocných léčených na pracovišti v letech 2013– 2023 s diagnózou perzistujícího urachu. V daném období bylo léčeno na pracovišti 16 nemocných (9 dívek, 7 chlapců). Věk nemocných byl v rozmezí ≤1 m až 183 m (medián 72 m). Paci‑ enti udávali následující potíže: 7× sekrece z pupku (3× serózní, 3× hnisavá, 1× urinózní), 6× bolesti bři‑ cha, 2× projevy lokálního zánětu (začervenání), 2× vyklenování pupku, 1× subfebrilie. U všech byl ura‑
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=