Ces Urol 2002, 6(1):26-31 | DOI: 10.48095/cccu2002007
Papilární renální karcinom (PRK) je ve srovnání s konvenčním RK (KRK) v mnoha hlediscích odlišná varianta renálního karcinomu (RK). Cílem práce je zhodnocení vlastního souboru pacientů s PRK se zaměřením na morfologické odlišnosti při předoperačních zobrazovacích vyšetřeních oproti jiným typům RK. Pozornost je věnována malignímu potenciálu PRK.
V období 1/1991 až 8/2001 bylo u 477 pacientů na Urologické klinice ve FN Plzeň histologický vyšetřeno 489 ledvinných tumorů. RK byl nalezen u 448 nádorů, šlo především o KRK. PRK představoval mezi RK 4,7 % (21/448) a byl po KRK druhý nejčastější. Třetí nejčastější byl chromofobní RK - 2,0 % (9/448). Soubor 21 pacientů s PRK byl dále podrobně zhodnocen.
Častěji byli postiženi muži (2 : 1). Průměrný věk pacientů byl 59,9 ?14,8 roku. Nejmladšímu bylo 17,8 roku. Typické nekrotické změny PRK vedly k tomu, že při sonografii a CT tumor často imitoval patologicky změněnou cystu a při angiografii se jevil jako avaskulární expanze. Dvakrát (9,5 %) byl tumor diagnostikován až v souvislosti s ruptúrou nádoru. U 14,3 % (3/21) byl tumor multifokální. Průměrná doba sledování byla 47 měsíců (5 - 100 měsíců). Pětileté sledování (včetně zemřelých) bylo známo u 12 pacientů. Zemřeli 3 pacienti, ale jen 2 na generalizaci. Specifické pětileté přežití bylo 81,8 % (9/11).
Obraz PRK je při zobrazovacích vyšetřeních (USG, CT) ovlivněn nekrotickými změnami a diagnostika PRK může být obtížná. Vždy je nutná operační revize. Maligní potenciál PRK je nižší než u KRK. Riziko možné generalizace mají PRK špatně histologický diferencované {grade 3), s průměrem nad 75 mm a patrně i PRK multifokální.
Zveřejněno: 1. leden 2002