Background Image
Table of Contents Table of Contents
Previous Page  21 / 94 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 21 / 94 Next Page
Page Background

21

Ces Urol 2015; 19(1): 19–32

PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK

5/100 000 osob a ve věku nad 80 let již dokonce

10/100 000 osob.

ETIOLOGICKÉ

A EPIDEMIOLOGICKÉ

RIZIKOVÉ FAKTORY

Časná diagnóza karcinomu penisu je bohu-

žel často promeškána, protože nádor je vzácný

a praktický lékař nebo i urolog se s ním v praxi

setká jen zřídkakdy. Příčina pozdní diagnózy často

také spočívá v pacientovi, který se ostýchá a k lé-

kaři přichází v průměru s roční prodlevou, i déle.

Přitom platí, že čím časnější je diagnóza, tím je

léčba účinnější, méně mutilující a je větší šance na

uzdravení. Proto je zcela zásadní, aby každá eroze,

bolák, vřídek, změna barvy na žaludu penisu, na

předkožce či na těle penisu byly řádně vyšetře-

ny. Je pravděpodobné, že většina takových změn

je bakteriální, mykotické nebo alergické etiologie

a bude vyléčena odpovídajícími léky. Pokud se

afekce nehojí nebo vzniká opakovaně, pak je nut-

né provedení biopsie k histologickému ověření.

Karcinom penisu obvykle vzniká z epitelu vnitřní

strany předkožky nebo na žaludu. Nádory na kůži

těla penisu jsou velmi zřídkavé. Symptomy, kterými

se nádory penisu manifestují, jsou: vznik nádorové

většinou ulcerózní léze, bolest, svědění, krvácení,

močové obtíže, sekundární infekce s výrazným

zápachem, zvětšené tříselné uzliny. Nádor může

růst infiltrativně, ulcerózně, plazivě nebo může mít

papilárně exofytický růst.

Existuje několik rizikových faktorů podporují-

cích vznik nádoru. Nejčastější příčinou je chronické

dráždění v oblasti žaludu a předkožky. Uváděna

je zejména fimóza spojená s hromaděním smeg-

matu, které samo o sobě není kancerogenem, ale

při špatné osobní hygieně působí iritaci žaludu

a předkožky, a tím vyvolává chronické zánětlivé

procesy penisu (3, 4). Karcinom penisu se nevy-

skytuje u obřezaných mužů, kde obřízka byla pro-

vedena v útlém dětském věku. Obřízka provedená

v pozdějším věku již nemá protektivní vliv vůči

vzniku karcinomu penisu. Dále je mezi příčinami

podporujícími vznik karcinomu uváděna léčba

psoralenem nebo UV fototerapie při léčbě psoriázy

(5), condylomata accuminata v anamnéze, množ-

ství sexuálních partnerů a nízký věk při zahájení

pohlavního života, kouření (4).

Většina karcinomů penisu patří do skupiny dlaž-

dicových (skvamózních) karcinomů. Invazivním

dlaždicovým karcinomům zpravidla předcházejí

prekurzory těchto tumorů. Prekancerózy dosud

nazývané jako Erythroplasia Queyrat, Morbus

Bowen, Pagetova choroba, Giant condylomata

(Buschke-Löwenstein) se asi v 1/3 zvrhnou v inva-

zivní spinocelulární karcinom (7). Uvedené pojmy

však jednoznačně nedefinují jednotlivé typy prene-

oplastických změn tak, aby odrážely nové poznatky

o etiologickém vztahu k HR–HPV i typické cha-

rakteristiky růstu a rizika progrese do invazivního

karcinomu. Část dlaždicových karcinomů penisu,

podobně jako dalších dlaždicových karcinomů

v anogenitální oblasti, je způsobená lidskými vy-

soce rizikovými (high-risk) papilomaviry (HR-HPV),

nejčastěji typem 16 a 18. V řadě studií je uváděna

přítomnost lidského papilomaviru (HPV) až v 70–

100% intraepiteliálních lézí a ve 40–50% případů

invazivních karcinomů (8). Podle prof. Michala (9) je

velmi pravděpodobné, že budoucí nová klasifikace

intraepiteliálních lézí penisu (PeIN) bude postavena

na stejném principu jako klasifikace intraepitaliál-

ních lézí vulvy (VIN), vaginy (VaIN) či cervixu (CIN).

Návrh prof. Michala publikovaný v České Urologii

č. 2 v roce 2014 (9) rozděluje obvyklé typy penil-

ních intraepiteliálních neoplazií (PeIN) na základě

paralely s VIN na obvyklé nediferencované PeIN

a diferencované (simplexní) PeIN. Pokud bude nová

klasifikace PeIN uznána a v praxi prověřena, mohla

by mít významný dopad pro stratifikaci rizikových

skupin pacientů, jejich léčbu i sledování.

Není zcela jasné, jaký vztah má HPV infekce

k prognóze karcinomu penisu. Lont ve své prá-

ci (10) uvádí signifikantně lepší pětileté přežití

u pacientů s karcinomem penisu souvisejícícím

s HPV proti HPV negativním případům (93 % vs.

78 %). Rozdíl mezi oběma skupinami nevidí Be-

zerra (11), který nenašel mezi oběma skupinami

rozdíl ve výskytu uzlinových metastáz a v dese-

tiletém přežití. Souvislost s HPV infekcí se také