91 / 100
337
Ces Urol 2016; 20(4): 332–338
KAZUISTIKA
cholesterolu a fosfolipidů (4) a v jejich cytoplazmě
nacházíme četné drobné tukové vakuoly, jejichž
velký celkový povrch umožňuje snadnější uvolnění
energie. Dále je vzhledem k metabolické aktivitě
tkáně patrná její výrazná vaskularizace (5), což spo‑
lečně s velkýmmnožstvímmitochondrií s vysokým
obsahem železa způsobuje hnědé zabarvení tkáně
(6). Pro urologa je jistě zajímavostí, že hnědá tuková
tkáň byla dlouhou dobu jedinou známou lokalizací
β
3
-adrenergních receptorů, které byly později pro‑
kázány v buňkách detruzoru močového měchýře
a jejichž terapeutické ovlivnění ve smyslu stimulace
je možné látkou mirabegron (Betmiga
®
).
Hibernomy (za svůj název vděčí výskytu u hi‑
bernujících savců, jak již bylo zmíněno výše), někdy
označované jako fetální lipomy či lipomy z embry‑
onálního tuku, jsou vzácné benigní tumory tukové
tkáně tvořící pouze 1,6 % benigních lipomatózních
tumorů a 1,1 % všech lipomatózních tumorů (4).
Vyskytují se průměrně ve věku 38 let s mírnou pre‑
dominancí u mužů ve srovnání s ženami v poměru
3:2 (2). Pouze 5 % hibernomů se vyskytuje u dětí
a dospívajících (4). Kromě přirozeného výskytu hně‑
dé tukové tkáně (viz výše) mohou být hibernomy
lokalizovány např. v hrtanu, prsní žláze – adeno‑
hibernom (7) či děloze – leiomyohibernom (5, 6,
8). Našemu případu obdobný je nález hibernomu
koncentricky obklopujícího ureter (9).
Charakteristickým mikroskopickým nálezem
u hibernomu jsou četné eosinofilní granulární mul‑
tivakuolární adipocyty různého stupně diferenciace
s centrálně uloženými jádry bez atypií a prominu‑
jícími jadérky (obrázek 5) – eventuální přítomnost
mitóz není znakem malignity (10).
Diferenciálně diagnosticky je nutné hibernomy
odlišit od ostatních lipomatózních tumorů, přede‑
vším od atypického lipomatózního tumoru (někdy
také nazývaný jako dobře diferencovaný liposar‑
kom), což může být obtížné v případě lipomatóz‑
ní varianty hibernomu (11), dále od lipoblastomu
a myxoidního liposarkomu, k čemuž slouží imuno‑
histochemická a molekulárně genetická vyšetření.
Pro úplnost je jistě vhodné uvést, že v rámci
renálního karcinomu se může vyskytovat vzácná
varianta z pěnitých buněk, která může zdánlivě
připomínat hibernom, histologicky se však jed‑
ná o papilární či jinak nespecifikovaný (NOS – not
otherwise specified) renální karcinom s gradin‑
gem III dle Fuhrmanové (12).
Radiodiagnostický nález není pro hibernom
specifický. Ultrasonograficky je možné detekovat
uniformně hyperechogenní dobře ohraničenou
strukturu s dopplerovsky prokazatelnou hypervas‑
kularizací. Na CT je většinou patrné dobře ohrani‑
čené ložisko s vícečetnými septy a různou mírou
postkontrastního sycení. Při vyšetření MRI se jeví
jako solidní heterogenní masa mírně hypointenziv‑
ní ve srovnání s podkožní tukovou tkání v T1 váže‑
ných sekvencích, které mohou zachytit i zvýšenou
vaskularizaci. Při PET vykazuje léze nespecifickou
výraznou FDG aviditu, což je dáno spíše vystup‑
ňovaným metabolizmem glukózy než růstovou
aktivitou tumoru (4).
Dosud nebyl dokumentován jednoznačný pří‑
pad lokální rekurence či dokonce metastatického
růstu, a to ani u hibernomů, které nebyly odstra‑
něny kompletně (6). Zvažované případy maligní
transformace nakonec prokázaly výskyt myxoid‑
ního či pleomorfního liposarkomu (5).
ZÁVĚR
Hibernom je velmi raritní benigní nádor hnědé tu‑
kové tkáně s excelentní prognózou, který se může
vyskytovat v mnoha rozličných lokalizacích v lid‑
ském těle. Urolog a patolog by měli na tuto entitu
pomýšlet v diferenciální diagnóze lipomatózních
nádorů retroperitonea.
LITERATURA
1. Katabathina VS, Vikram R, Nagar AM, Tamboli P, Menias CO, Prasad SR.
Mesenchymal Neoplasms of
the Kidney in Adults: Imaging Spectrum with Radiologic-Pathologic Correlation 1. RadioGraphics. 2010;
30(6): 1525–1540.