25 / 68
197
Ces Urol 2015; 19(3): 194–200
ORIGINÁLNÍ PRÁCE
U sledovaného souboru byly hodnoceny ope‑
rační výsledky a komplikace a dále byly analyzo‑
vány onkologické a funkční výsledky. Pacienti byli
sledováni v pravidelných tříměsíčních intervalech
první dva roky po operaci. Pokud byli pacienti bez
recidiv a komplikací, byl interval prodloužen na
šest měsíců.
VÝSLEDKY
Medián doby sledování byl deset měsíců. Prů‑
měrná délka celého operačního výkonu byla
358 (279–420) minut. Průměrná krevní ztráta
266 (100–1 000) ml. Největší krevní ztráta byla
u prvního pacienta, a to 1 000 ml. U žádné‑
ho z dalších pacientů krevní ztráta nepřesáhla
350 ml. Všechny rychlé histologie z distálních
ureterů byly negativní. Definitivní histologie byla
třikrát uroteliální karcinom stadia pT3a, pětkrát
pT2, dvakrát pT1+Cis a dvakrát pTa+Cis. Průměrná
doba hospitalizace byla 16,5 dne (12–30). U žád‑
ného pacienta nebyla infekce v operační ráně,
ani jiná komplikace v operačních ranách po por‑
tech nebo po minilaparotomii.
Průměrný počet odebraných lymfatických uzlin
v rámci pánevní lymfadenektomie byl deset (5–18).
U jednoho pacienta byla prokázána metastáza do
jedné lymfatické uzliny, u zbylých 11 pacientů byly
uzliny bez nádorové infiltrace. U dvou pacientů
byl v rámci definitivního histologického vyšetře‑
ní náhodně prokázán karcinom prostaty. Pacient
s nádorovou infiltrací pánevních uzlin prodělal
adjuvantní chemoterapii a po sedmi měsících od
operace měl prokázanou lokální recidivu. I přes
záchrannou chemoterapii pacient zemřel v sou‑
vislosti se základním onemocněním devět měsíců
po operaci. Všichni ostatní pacienti byli bez lokální
recidivy nebo vzdálených metastáz.
Pacient po ortotopické náhradě měl strikturu
ureteroileálních junkcí a podstoupil reoperaci.
Byla vytvořena oboustranná nová ureteroileální
anastomóza. Další komplikací u tohoto pacienta
byla stenóza uretroneovezikální junkce. Jako léčba
byla provedena bipolární transuretrální resekce
jizvy v anastomóze. Tato jizva po měsíci recidi‑
vovala. Pacient odmítl autokatetrizaci a souhlasil
se zavedením permanentního katétru.
Další pacient zemřel osm měsíců od operace
na komplikace renální insuficience, ale bez známek
subrenální obstrukce. Pacient neměl prokázanou
recidivu uroteliálního karcinomu.
Zbylých devět pacientů je bez obtíží, bez reci‑
divy uroteliálního karcinomu a bez zhoršení led‑
vinných funkcí.
DISKUZE
Minimálně invazivní přístup se v mnoha urologic‑
kých centrech prosadil u radikální prostatektomie,
nefrektomie a částečně u resekce ledvin. Výhody
jsou menší operační trauma pro pacienta, men‑
ší krevní ztráty a rychlejší rekonvalescence (2–5).
Další výhodou je výrazně menší operační incize
a podle našich zkušeností také menší tendence
k serózní sekreci z operační rány. Na druhou stra‑
nu je cystektomie velmi náročný operační výkon
s rizikem častých a nezřídka závažných komplikací
(1). První publikované zkušenosti s laparoskopickou
radikální cystektomií pocházejí z devadesátých
let minulého tisíciletí (9–11). Laparoskopická cys‑
tektomie byla zpočátku brána s určitými rozpaky,
ale s přibývajícími zkušenostmi se postupně stále
více prosazuje (12). Kromě čistě laparoskopického
přístupu se také prosazuje robotem asistovaná
radikální cystektomie (13). Laparoskopický přístup
umožňuje také provádět velmi precizně rozšířenou
pánevní lymfadenektomii (14). Tím lze dosáhnout
odstranění většího počtu lymfatických uzlin, a to
může být spojeno s pozitivním terapeutickým
efektem (14, 15).
Radikální cystektomie přestavuje velký operační
zákrok s velkým rizikem komplikací, a to během
operace nebo v časném pooperačním období
(do 90 dnů od operace). Celková četnost kompli‑
kací u otevřené cystektomie se pohybuje okolo
50 %, ale v drtivé většině se jedná o méně závažné
komplikace (1). Podle publikovaných studií se pohy‑
buje celková četnost komplikací u laparoskopické
radikální cystektomie v rozmezí od 30 do 59 %.
Jednalo se většinou o méně závažné komplikace