17 / 86
17
Ces Urol 2016; 20(1): 16–22
PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK
identical; the improvement of erection is obtained
by 70–80% of patients. No matter how promising
the actual results may seem further research of the
method´s efficacy is still necessary.
KEY WORDS
Erectile dysfunction, cardiovascular risk, shock wave
treatment, recommended approach.
………
ÚVOD
Ještě před nedávnem byla erektilní dysfunkce (ED)
nazývána impotencí a byla považována spíše za
faktor, který pouze snižuje kvalitu života a se kte‑
rým se stárnoucí muž musí smířit. Přestože se s ED
setkáváme ve větším procentu u starší části popu‑
lace, mohou jí trpět muži prakticky v kterémkoliv
věku (1). Prevalence ED je poměrně vysoká a v ce‑
losvětovém měřítku srovnatelná. Jedna z největ‑
ších studií, zabývajících se ED, byla Massachusetts
Male Aging Study (MMAS). Prevalence ve věkové
kategorii 40–70 let zde byla 52% (2). Obdobná
je situace i v České republice, kde podle výzku‑
mů sexuálního chování má ve věkové kategorii
35–65 let ED až 54% mužů (3). Dnes už víme, že
ED nepředstavuje pouze horší kvalitu života, ale
je významným rizikovým faktorem pro mnohá
onemocnění, zvláště kardiovaskulárního traktu (4).
Informovanost mužů v tomto bohužel zaostává,
o reálném riziku ví o mnoho méně mužů, než je
tomu například s informovaností žen o rizicích,
které s sebou přináší klimakterium (1).
Erektilní dysfunkce (ED)
je stav, který ICSM
(International Consultation in Sexual Medicine), pra‑
videlný organizátor International Society for Sexual
Medicine (ISSM), definuje jako trvalou či opakovaně
se vyskytující neschopnost muže dosáhnout nebo
udržet erekci penisu, dostatečnou pro sexuální ak‑
tivitu. Pro stanovení diagnózy je požadavek trvání
poruchy minimálně tři měsíce (5), dle některých
jiných definic až šest měsíců (6). V některých přípa‑
dech (trauma, chirurgicky navozená ED) je možné
diagnózu stanovit i dříve (1).
ETIOLOGIE A KLASIFIKACE ED
Z etiologického hlediska rozlišujeme u ED příčiny
psychogenní, organické a smíšené, někdy je ještě
specificky vyčleňovaná skupina farmakologicky
indukované ED, i když v některých případech lze
velice obtížně určit, zda má větší vliv na přítomnost
ED samotné onemocnění nebo nasazená farma‑
koterapie (7, 1).
V minulosti se často uvádělo, že ED je až v 80%
případů psychogenní etiologie. Intenzivní výzkum
v posledních 20 letech však ukázal něco jiného.
Pravdou zůstává pouze to, že psychogenní faktor
se skutečně u většiny mužů s ED vyskytuje, ale
spíše jako kofaktor či faktor sekundární ve formě
psychogenní nástavby, kdy po opakovaných selhá‑
ních se problém s ED více prohlubuje či utvrzuje.
Organické faktory mohou být etiologie vasku‑
logenní, endokrinní, neurogenní, význam mají
i systémová onemocnění a onemocnění penisu
a pohlavních orgánů (1, 8). Ve většině případů se
jedná spíše o součinnost více faktorů najednou.
Mezi nejčastější komorbidity, spojené s ED, pa‑
tří například hypertenze, hypercholesterolémie,
ateroskleróza, ischemická choroba srdeční (ICHS),
diabetes mellitus (DM) a metabolický syndrom
(9). Mezi ostatní komorbidity řadíme onkologická
onemocnění, neurologická onemocnění, úrazy,
syndrom dysfunkce dolních močových cest (LUTS)
a syndrom spánkové apnoe (10).
Jak již prakticky vyplývá z výše uvedeného sez
namu komorbidit, největší skupinu tvoří ED vasku‑
logenní etiologie. Vyskytuje se až u 60% pacientů
s ED. Je nutné si uvědomit, že potíže s erekcí nemají
jenom pacienti s rozvinutou a klinicky prokazatel‑
nou aterosklerózou. Problémy s ED se objevují již
ve stadiu tzv. endoteliální dysfunkce, kdy např. při
sonografickém vyšetření cév není zatím patrné
žádné poškození (1, 11, 12).
DIAGNOSTIKA A LÉČBA ED
V rámci diagnostiky ED je proto vhodné se zaměřit
i na výskyt komorbidit a uvědomit si, že všechno
souvisí se vším, a pacienta vnímat jako celek, v sou‑