Table of Contents Table of Contents
Previous Page  30 / 86 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 30 / 86 Next Page
Page Background

30

Ces Urol 2016; 20(1): 23–32

PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK

Podle dostupných studií nelze jednoznačně

zvolit konkrétní neurostimulační/neuromodulač‑

ní metodu k léčbě dysfunkcí dolních močových

cest u dětí. Heterogenita vstupních a výstup‑

ních dat komplikuje výběr nejvhodnější metody.

Z dostupných studií jsou nejlepší výsledky pub‑

likované především u metod TENS (PTENS), PTNS

a u sakrální neuromodulace, které se jeví jako nej‑

vhodnější k léčbě non-neurogenních dysfunkcí

dolních močových cest. K léčbě neurogenních

dysfunkcí v dětském věku je doposud málo stu‑

dií, podle kterých by se bylo možné orientovat.

Zatím se jako nejvhodnější jeví stimulace n. tibialis

posterior.

ZÁVĚR

Neuromodulace a neurostimulace nepatří k me‑

todám léčby první volby u dysfunkcí dolních mo‑

čových cest. Při selhání anticholinergní terapie je

možné přistoupit k těmto léčebným modalitám.

Jako nejvhodnější léčba u non-neurogenních po‑

ruch močového měchýře se doposud jeví nein‑

vazivní parasakrální transkutánní neurostimulace

(TENS) a stimulace nervus tibialis posterior (PTNS).

Z invazivních metod se jako vhodná jeví sakrální

neuromodulace, a to i díky pozitivnímu vlivu na

léčbu dysfunkčního eliminačního syndromu.

U neurogenních dysfunkcí dolních močových

cest v dětském věku nelze určit nejvhodnější

neurostimulační/neuromodulační metodu, chybí

dostatek objektivních studií. Nejvíce se k vhod‑

ným výsledkům přibližují studie neuromodulace

n. tibialis posterior.

V 21. století se léčba dysfunkcí dolních mo‑

čových cest významně posunula, ale nadále ne‑

existuje absolutně účinná a bezpečná metoda.

Komplikace a neúspěchy jednotlivých metod byly

do velké míry eliminovány, ale nadále se objevují

v nezanedbatelné míře.

Otázek do budoucna je více. Půjde vývoj cestou

zdokonalování již existujících metod a přístrojů,

nebo se objeví zcela nová oblast léčby? Má smysl

provádět oboustrannou neurostimulaci/neuro‑

modulaci? Jaký efekt má re-neurostimulace/re‑

-neuromodelace? Ovlivní současná anticholinergní

léčba efekt neurostimulací? Pokud ano, která anti‑

cholinergika mají nejlepší efekt? Jsou reinvervace

močového měchýře tak efektivní, jak uvádějí pilotní

studie?

LITERATURA

1. Zerhau P, Husár M.

Současná strategie léčby neurogenního močového měchýře u pacientů s míšními

dysrafizmy. Rozhledy v chirurgii 2010, 89: 306–309.

2. Mackerle Z, Brichtová E, Zerhau P, et al.

Neurostimulace, neuromodulace a neurotizace v terapii neu‑

rogenního močového měchýře. Cesk Slov Neurol 2015; 78: 111.

3. Krhut J.

Neurourologie. Praha: Galen, 2005

4. Stoller ML, Copeland S, Millard RJ, Murgnaghan GF.

The efficacy of acupuncture in reversing the

unstable bladder in pig-tailed monkeys. (abstract) Journal of Urology 1987; 137: 104A.

5. Chang PL.

Urodynamic studies in acupuncture for women with frequency, urgency and dysuria. Journal

of Urology 1988; 140, 563–566.

6. Stoller M.

Needle stimulation (through the skin) for the treatment of incontinence. Quality Care 1998;

16: 1–4.

7. McGuire EJ, Zhang SC, Horwinski ER, et al.

Treatment of motor and sensory detrusor instability by

electical stimulation. Journal of Urology 1983; 129 (1): 78–79.

8. Krhut J, Mainer K.

Roční zkušenosti s využitím aferentní neurostimulace v léčbě hyperaktivního měchýře

a syndromu pánevní bolesti. Praktická gynekologie 2001; 3: 44–48.

9. Rejchrt M.

Využití neuromodulace v léčbě dysfunkcí dolních močových cest. Ces Urol 2012; 16 (1): 5–12.