Table of Contents Table of Contents
Previous Page  26 / 86 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 26 / 86 Next Page
Page Background

26

Ces Urol 2016; 20(1): 23–32

PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK

tuře se setkáváme také s označením perkutánní

neuromodulace.

Principmetody spočívá ve stimulaci senzitivních

aferencí nervus pudendus a plexus pelvicus

v prevertebrální lokalizaci. Stimulací těchto kořenů

je vysílán signál centrálním strukturám, které vní‑

mají stav dna pánevního jako kontrahovaného.

Jejích odpovědí je snížení aktivity parasympatika

a zvýšení aktivity sympatika. Cílem je zlepšit jímací

fázi. Deaktivací stimulace nastane hyperreakce cen‑

tra a periferie, což vede ke zvýšení aktivity parasym‑

patika (kontrakci detruzoru). V roce 1981 poprvé

implantovali trvalou stimulační elektrodu sakrálních

nervů Tanagho se Smidtem (15). Od roku 1991, kdy

se metoda poprvé objevila v Evropě, se využívá

v léčbě především non-neurogenních mikčních

dysfunkcí (refrakterní hyperaktivní měchýř, retenční

dysfunkce). Uplatnění této metody je v dospělém

věku také v léčbě pánevních bolestí a zkouší se

i terapie neurogenních dysfunkcí dolních cest

močových. Podmínkou provedení metody je ne‑

porušený kořen S3, proto použití metody u dětí je

opět limitováno četností neurogenních dysfunkcí

na podkladě míšního dysrafizmu.

U dětí se InterStim začal používat od roku 1997.

Využití této metody je komplexní, kromě močo‑

vých dysfunkcí jsou její výhody využívány u pa‑

cientů s dysfunkčním eliminačním syndromem

neurogenního původu. Rozsáhlou studii sakrální

neuromodulace prezentuje Dwyer (16), který im‑

plantoval InterStim 105 dětem (medián osm let).

Ve své studii se široce zaměřuje na efekt léčby

močových a defekačních dysfunkcí. Vymizení všech

předimplantačních příznaků popisuje u pacien‑

tů v 10%, zlepšení močové inkontinence v 88%,

zmírnění urgencí v 67%. Kromě zlepšení popi‑

suje i negativa, zhoršení minimálně jednoho ze

čtyř předoperačních příznaků se vyskytuje v 11%.

Reoperace byla potřebná u 59% dětí, nejčastěji

z důvodu nefunkčnosti stimulátoru, vybití baterií.

I přes četné komplikace (přes 50%) autor metodu

posuzuje za prospěšnou pro pacienta. Je potřeba

také podotknout, že se jedná o ojedinělou studii,

co do počtu sledovaných dětských pacientů, tak

i s délkou jejich sledování (2,68 roku). Úspěšnost

metody dokládají také další studie, které jsou již

s menším počtem pacientů. Groen (2012) implan‑

toval neurostimulátor 18 dětem, v krátkodobém

sledování uvádí vymizení nebo zlepšení symptomů

u 78%, dlouhodobé u 73%. Pro selhání generátoru

přistoupil v 27% k explantaci (17). Humphreys ve své

práci hodnotí studii 23 dětí s různorodou skupinou

dysfunkcí dolních močových cest non-neurogenní

etiologie. Statisticky významně hodnotí zlepšení

denní i noční kontinence, snížení počtu cévková‑

ní u pacientů s retencí moči (u 2 z 6 bylo možné

zcela ukončit katetrizaci) (18). Stephany prováděla

prospektivní dotazníkovou studií u dětí před a po

implantaci neurostimulátoru a statisticky význam‑

ně prokázala zlepšení kvality života těchto pacientů

a zlepšení psychosociální kvality. U 14% pacientů

byla potřeba výměna generátoru pro erozi (19).

TRANSKUTÁNNÍ

ELEKTRONEUROSTIMULACE

(TENS)

V literatuře se obecně pojem transkutánní elektro­

neurostimulace používá na metody, kdy se přilo‑

ženými elektrodami na kůži stimulují konkrétní

inervační oblasti. Jedná se o neinvazivní metody,

využívající neuromodulace cestou n. pudendus

a plexus pelvicus. Periferně se jedná o stimulaci

n. dorsalis penis/n. clitoridis via n. pudendus (S2–4,

suprapubická TENS), nebo stimulace dermatomů

parasakrálně v oblasti S2–3 (parasakrální TENS).

Přesný mechanizmus není znám, předpokládá

se společný mechanizmus, kterým je depolarizace

somatických sakrálních vláken. Pudendo-pelvický

reflex by měl inhibovat měchýř cestou beta adre‑

nergních vláken anebo míšním interneuronem za

pomocí uvolněných inhibičních neurotransmiterů

(endorfiny, encefaliny) na suprapontinní úrovni

s následnou změnou elektrické aktivity centrálních

senzorických drah (20, 21, 22).

Při suprapubické TENS metodě se elektrody

umísťují na penis nebo na stydké pysky, při para‑

sakrální TENS se nalepují parasakrálně oboustranně

do oblasti S2–S3. Nastavení stimulace (počet sezení,

časový interval a stimulační hodnoty v jednom