30 / 94
30
Ces Urol 2015; 19(1): 19–32
PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK
shrnout, že zatím zůstává problematickou kvůli
chybění robustnějších dat z klinické praxe a agre-
sivnímu chování pokročilých nádorů. Vzácný výskyt
nádoru a jeho léčba rozptýlená na velké množství
urologických pracovišť neumožňuje rychlé ověřo-
vání nových léků na dostatečném počtu pacientů.
Ojedinělé zprávy o použití cílené terapie s anti-
-EGFR monoklonáními protilátkami panitumuma-
bem a cetuximabem vyžadují další ověření před
eventuálním použitím v praxi.
ZÁVĚR
V literatuře lze nalézt množství odkazů týkajících se
léčby karcinomu penisu. Kriticky je třeba připustit,
že se týkají obvykle malých souborů, často léčených
v průběhu mnoha let. Navíc, publikované výsledky
nemusí reprezentovat běžnou praxi roztříštěnou
na množství malých pracovišť. V posledních 15 le-
tech se rozšířily poznatky o etiologii a biologickém
chování nádorů penisu, zároveň se mění názory na
dosud používané klasifikace, na potřebu detailnější
diagnózy i na dosud užívané metody léčby. To by
postupně mělo vést k lepší stratifikaci pacientů pro
tu nejvhodnější léčbu. Vzhledem k nízké incidenci
je potřebné léčbu karcinomu penisu centralizovat
jen do několika center, kde se o léčbě rozhoduje
v týmu, kde kromě urologa erudovaného v mo-
derních chirurgických postupech, je také příto-
men patolog, radiolog, klinický a radiační onkolog.
Pacient by měl být před léčbou velmi podrobně
seznámen se všemi možnostmi léčby i s důsledky
z ní plynoucími a s možnými komplikacemi. Kvů-
li možným recidivám je další sledování pacienta
nutné. Pokud nádor metastazuje, jde o závažné
onemocnění ohrožující pacienta na životě. Časná
chirurgická léčba lokálního nálezu a případného
uzlinového postižení i nadále hraje podstatnou
roli ve vyléčení a prognóze pacienta.
LITERATURA
1. Novák J, Žídek I.
Carcinoma of the penis. Praha: Grada Publishing, 1996.
2. Ferlay J, Shin HR, Bray F, et al.
Estimates of worldwide burden of cancer in 2008: Globocan 2008, Int J
Cancer 2010; 127: 2893–2917.
3. Dilner J, van Krogh G, Horenblas, et al.
Etiology of squamous call carcinoma of the penis. Scand J Urol
Nephrol Suppl 2000; (205): 189–193.
4. Maden C, Sherman KJ, Beckmann AM, et al.
History of circumcision, medical conditions, and sexual
activity and risk of penile cancer. JNatl Cancer Inst 1993 Jan; 85(1): 19–24.
5. Archier E, Devaux S, Castela E, et al.
Carcinogenic risk of psoralen UV-A therapy and narrowband UV-B
therapy in chronic plaque psoriasis: a systematic literature review. J Eur Acad Dermatol Venerol 2012 May;
(26 suppl 3): 22–31.
6. Philippou P, Shabir M, Ralph DJ, et al.
Genital lichen sclerosus/balanitis xerotica obliterans/in men with
penile carcinoma: a critical analysis. BJU Int 2013 May; 111(6): 970–976.
7. Bleeker MCG, Heideman DAM, Snijders PJF, et al.
Penile cancer: Epidemiology, pathogenesis and
prevention. World J of Urology 2008; 27(2): 141–150.
Tab. 3.
Doporučení pro zařazení chemoterapie u karcinomu penisu (14)
Table 3.
Recommendation for chemotherapy in penile cancer patients
zařazení CHT
klinická situace
doporučená kombinace CHT
adjuvantní
pN2–pN3
CDDP + 5FU + taxany 3–4 cykly
neoadjuvantní
před operací primárně neoperabilních
nebo recidivujících uzlinových metastáz
CDDP + taxany ± ifosfamid
paliativní
pouze u nepříliš pokročilé diseminace