31 / 100
277
Ces Urol 2016; 20(4): 275–284
PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK
neuropatie způsobuje sníženou senzitivitu močo‑
vého měchýře vedoucí k přeplňování močového
měchýře bez pocitu nucení na mikci, která v ko‑
nečném důsledku vede k velkému postmikčnímu
reziduu a následně k paradoxní ischurii.
V současné době je patofyziologie DMC po‑
važována za multifaktoriální proces, kterého se
účastní změny na úrovni inervace močových cest,
dále změny v močovémměchýři (urotelové, subu‑
rotelové a detruzorové změny) a změny na úrovni
uretry-sfinkteru (7).
1) Patofyziologie inervace
Nervová kontrola funkcí močového měchýře je
složitý proces, kterého se účastní somatické i vis‑
cerální aferentní a eferentní dráhy. Neurogenní po‑
ruchy způsobují klasické příznaky DMC, jako jsou
snížená senzitivita, snížená kontraktilita a zhoršené
vyprazdňování močového měchýře.
Hyperglykemie, ischemie, oxidační stres a po‑
ruchy axonálního přenosu patří mezi hlavní hy‑
potézy poškození periferního nervu u diabetiků
(8). Axonální degenerace a současná segmentální
demyelinizace jsou příčinou poškozeného přenosu
vzruchů viscerálních aferentních drah vedoucích
z močového měchýře (9). Nervový růstový faktor
(NGF), patřící mezi neurotropní faktory, je nezbyt‑
ný pro růst a správnou funkci periferních neuro‑
nů. Jeho nedostatek vede k diabetické neuropatii
a následné dysfunkci DMC. U diabetických myší
indukovaných streptozocinem (STZ) byla proká‑
zána snížená hladina NGF v močovém měchýři
a v dorzálních kořenových gangliích L6-S1, kterými
prostupují aferentní dráhy z močového měchýře
(10). Snížená hladina NGF byla v korelaci se zvý‑
šenou kapacitou močového měchýře a s větším
postmikčním reziduem. Byla vyvinuta genová te‑
rapie využívající Herpes virus (HSV) jako vektor
kódující NGF. Injekční formou vpravený HSV do
močového měchýře STZ indukovaných myší způ‑
sobil zvýšení hladiny NGF a související zvýšenou
aktivitu močového měchýře (11).
Diabetická neuropatie ovlivňuje i řadu dalších
orgánů včetně zažívacího traktu. Diabetické kom‑
plikace zažívacího traktu (obstipace, porucha rek‑
tální senzoriky, fekální inkontinence) ovlivňují funkci
dolních močových cest (12).
Zvýšený tlak z přeplněného a distendovaného
močového měchýře může reflektoricky inhibovat
aktivitu parasympatiku a způsobovat obstipaci. Na
druhou stranu chronický zvýšený tlak při defeka‑
ci může ovlivnit svaly pánevního dna a způsobit
rektokélu, či cystokélu u žen a zároveň zvýšit riziko
stresové inkontinence a nekompletního vyprázd‑
nění močového měchýře (13, 14).
2) Patofyziologie DMC
2a) Patofyziologie močového měchýře
Urotelová dysfunkce
Funkcí epitelových buněk urotelu je vnímat senzo‑
rické podměty z extracelulárního prostředí a pře‑
dávat tyto informace nervové, svalové a pojivové
tkáni. V některých studiích se STZ indukovanými
diabetickými zvířecími modely byla popisována
zvýšená proliferace urotelu. Tato proliferace může
ovlivnit vzájemnou komunikaci mezi extracelulár‑
nímprostředím a hlubšími vrstvami močovéhomě‑
chýře vedoucí ke změně aktivity hladké svaloviny
detruzoru a změně aktivity nervových zakončení.
U STZ indukovaných diabetických krys byla
popsána porucha vylučování prostaglandinů, které
se podílejí na bariérové funkci urotelu (15). Taktéž
byla u diabetických krys popsána porucha exprese
adherentních receptorů pro bakterie na povrchu
urotelu (16). Tyto poruchy se mohou podílet na
přítomnosti recidivujících uroinfekcích u diabetiků.
Porucha exprese urotelových receptorů a po‑
rucha uvolňování mediátorů může souviset s kom‑
plikacemi DMC.
Detruzorová dysfunkce
Přestože byla provedena řada studií na diabetic‑
kých zvířecích modelech, dosud není jasná sho‑
da v mechanizmu vzniku a průběhu detruzorové
dysfunkce. Je zde řada nejasností a kontroverzních
výsledků. Protože většina závěrů je založena na
studiích se zvířecími modely, nevíme nakolik rele‑