Table of Contents Table of Contents
Previous Page  45 / 86 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 45 / 86 Next Page
Page Background

45

Ces Urol 2016; 20(1): 39–47

ORIGINÁLNÍ PRÁCE

Nefrostomie byly odstraněny 12 týdnů po jejich

založení po provedení kontrolního nefrostomo‑

gramu. U pacientů s výskytem časných komplikací

jsme nezaznamenali výskyt pozdních urologických

komplikací (striktury močovodů, urinózní fistuly).

Pozdní komplikaci tvořily striktury – u sedmi

pacientů s ureteroileostomií se jednalo o zúženiny

močovodů v místě ureterointestinálního spojení,

u jednoho pacienta s kožní ureterostomií o strik‑

turu kožní stomie. U symtomatických pacientů

(bolesti, teploty, progrese renálního selhání s oli‑

gurií až anurií) jsme stav řešili akutním založením

punkční nefrostomie. Po stabilizaci stavu pacienta

a reparaci renálních funkcí následovalo onkolo‑

gické vyšetření (restaging základního nádorového

onemocnění – CT, PET/CT, MR). U dvou pacientů

v dlouhodobé remisi na základě multidisciplinár‑

ního konzilia (chirurg, urolog, onkolog) byla pro‑

vedena úspěšná operační revize s reanastomózou

ureteroileálního spojení. Stadium nádorového one‑

mocnění, předchozí chirurgické výkony a výskyt

urologických onemocnění v předchorobí výskyt

urologických komplikací neovlivňovaly. Všichni

pacienti s výskytem urologických komplikací ab‑

solvovali neoadjuvantní léčbu. Délka operačního

výkonu a velikost krevních ztrát vznik urologických

komplikací neovlivňovaly.

Na vznik močových komplikací u pacientů po

TPE má vliv více faktorů (věk, komorbidity a celkový

stav pacienta, předcházející chirurgické zákroky, ne‑

oadjuvantní onkologická léčba, zvolený typ močo‑

vé derivace aj.). Řada autorů za hlavní příčinu vzniku

močových komplikací považuje předcházející ra‑

dioterapii, event. v kombinaci s chemoterapií (6, 7,

8, 10). Ozáření malé pánve je rizikovým faktorem

chronické alterace cév tenkého střeva a močovodů,

způsobující zejména fibrózu a sklerózu drobných

cév (11). Dalším rizikovým faktorem poškozující vas‑

kularizaci tkání v průběhu TPE je velmi extenzivní

preparace struktur v malé pánvi, včetně močovodů,

s nebezpečím jejich ischemizace a denervace. Po‑

škozená vaskularizace tkáně představuje u každého

typu derivace rizikový faktor vzniku komplikací.

Typ močové derivace také signifikantně souvisí

s rozvojem komplikací (8). Za nejčastěji používa‑

nou derivaci moči po TPE je v literatuře uvádě‑

na Brickerova urostomie (4). Jako alternativy této

derivace se můžou použít techniky využívající jiný,

radioterapií nepoškozený segment střeva např.

jejunum nebo tlusté střev o, mají však také své

nevýhody. Použití jejuna může vést k závažným

metabolickým komplikacím (tzv. syndrom jejunál‑

ního konduitu – hyponatremie, hyperchloremie,

těžká acidóza), v současné době v praxi se tato

derivace téměř nepoužívá (12, 13). Užití rezervoáru

z tlustého střeva (používá se exkludovaná klička

transverza nebo sigmatu) limitují jeho předcházející

resekce v minulosti. Použití kontinentních deri‑

vací je také možné (10). Ve srovnání s kutánní ure‑

terostomií nebo Brickerovou derivací může dobrá

funkce kontinentní derivace zlepšit kvalitu života,

Karsenty et al. (14) ale uvádějí až 46% výskyt kom‑

plikací po jejich použití ve svém souboru pacientů,

Chang et al. (15) uvádějí zejména zvýšený výskyt

časných komplikací v ráně. Kožní ureterostomie je

poměrně jednoduchá metoda, bez nutnosti ma‑

nipulace se střevem. Vzhledem k vysoké frekvenci

pozdních komplikací (vznik striktur v oblasti stomie,

uroinfekce a tvorba litiázy) je používána u pacientů

po TPE výjimečně, nejčastěji jako forma paliativní

derivace. Alternativou dvou vývodů po TPE (močo‑

vého a střevního) je vyšití pouze jedné stomie – tzv.

Tab. 5. 

Výskyt urologických komplikací v souborech pacientů po TPE

Tab. 5. 

The incidence of urological complications in patients’ files after TPE

Autoři, původ, rok publikace

Počet pacientů % urologických komplikací

Vlastní soubor, 2015

42 pacientů

29%

Ferenschild F. T. J. et al., Rotterdam, Holansko, 2009 (4)

69 pacientů

48%

Durgatosch P. et al., Chenai, India, 2004 (5)

48 pacientů

17%

Bladou F., Marseille, Francie, 1995 (6)

97 pacientů

23%

Petruzziello A. et al., Curitiba, Brazilie, 2014 (7)

28 pacientů

57%

Wydra D. et al., Gdansk, Polsko, 2006 (8)

29 pacientů

43%

Hafner G. H., New York, USA, 1992 (9)

65 pacientů

33%