7 / 78
101
Ces Urol 2015; 19(2): 101–102
EDITORIAL
EDITORIAL
Vážené kolegyně, vážení kolegové,
dovolte mi využít úvodníku tohoto čísla České urologie ke krátké úvaze o budoucnosti našeho oboru,
a také o rizicích i perspektivách, které nám současná doba přináší. Urologie je sice obor přesně orgánově
vymezený, jeho náplň však poměrně těsně přiléhá k řadě větších oborů, jako je onkologie, gynekologie
a obecná chirurgie, což s sebou nese celou řadu nebezpečí.
Podíváme-li se na vývoj urologie za posledních 25 let, musíme konstatovat, že jsme zaznamenali ce-
lou řadu ztrát. Léčba stresové inkontinence přešla zcela absurdně z velké části do rukou gynekologů, což
v některých případech a ještě absurdněji platí i o inkontinenci urgentní. Díky novým systémovým léčbám
pokročilých forem nádorů varlat, ledvin a v poslední době i prostaty přešla péče o tyto pacienty do znač-
né míry do portfolia klinických onkologů. Nadledviny jsou často operovány obecnými chirurgy, někdy je
zpochybňována role urologů v oblasti andrologie a jistě by nás napadly i další příklady.
Byť to někomu může v tuto chvíli připadat jako utopie, umím si představit ještě katastrofičtější scénář:
◼◼
Rozvoj méně invazivních metod léčby lokalizovaného karcinomu prostaty může zpochybnit roli uro-
logů v této oblasti a naopak přinést širší pole pro radiační onkology nebo dokonce radiolology. Proč
by nakonec nemohl radiolog se zkušenostmi v sonografii provádět i biopsie prostaty? – příklady pro
to již existují.
◼◼
Příchod nových modalit systémové léčby dále upozadí roli urologů nejen u pokročilých forem urolo-
gických nádorů, ale časem i u stadií časnějších.
◼◼
Rozvoj moderních operačních technologií převede urologickou operativu k odborníkům, kteří budou
mít tyto technologie k dispozici. Náznakem takového trendu byl vstup robotiky a vznik společnosti
„robotické chirurgie“. Od toho mohl teoreticky být již jen krok ke vzniku „univerzálního robotického
operatéra“, který bude provádět urologické výkony mimo strukturu urologické péče. Z tohoto pohledu
představuje již samotný vznik robotických center mimo urologická oddělení zásadní nebezpečí pro
náš obor.
◼◼
Medikamentózní léčba BHP přejde do rukou praktických lékařů, uroinfekce včetně zánětů ledvin budou
léčit internisté atd.
Aktuální riziko, že se tento scénář v dohledné době a v plném rozsahu naplní, je poměrně nízké, k určitému
drolení zvláště okrajových součástí oboru ale plíživě dochází stále.
Je samozřejmě nezbytné pečlivě analyzovat příčiny, které vedly ke dřívějším ztrátám. Krátce řečeno
je lze vidět v nedostatečné strukturální připravenosti oboru, ve ztrátě zájmu o některé oblasti ze strany
urologů, nedostatečné předvídavosti vedení urologické společnosti, respektive v „šikovných tazích“ ně-
kterých jiných oborů.
Jak tedy zajistit našemu oboru prosperitu a potenciální ztráty do budoucna minimalizovat?
◼◼
Jasně definovat stávající rozsah a náplň oboru. Toto, věřím, že jsme jasně udělali v rámci koncepce
oboru urologie, která je dostupná na webových stránkách společnosti.
◼◼
Systematicky dbát na to, aby byl obor schopen poskytovat vysoce kvalitní péči v celém svém rozsahu:
◾◾
celoživotní edukací zajistit dostatečné plošné znalosti o nových trendech v oboru u všech urologů;
dbát i na udržování praktických dovedností (sem patří např. laparoskopické kurzy a praktické nácviky
na trenažerech, kurzy praktické andrologie apod.),
◾◾
kvalitním, dostupným, ale i průchodným systémem specializačního (předatestačního) vzdělávání
zajistit dostatečný přísun nových kvalitních odborníků,