Table of Contents Table of Contents
Previous Page  77 / 92 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 77 / 92 Next Page
Page Background

163

Ces Urol 2016; 20(2): 160–164

KAZUISTIKA

světa, např. v Portugalsku, ale i to je hlavně kvůli

přistěhovalcům.

Způsob aplikace není pro laika složitý. Zahřátá

vazelína (10 až 80ml) se podává injekčně pod kůži

penisu, většinou za špatných hygienických pod-

mínek. Vazelína je vmasírovaná rovnoměrně pod

pokožku penisu (6, 7).

Aplikace neinertních látek pod kůži penisu (pa-

rafín, borová mast apod.) může vést k rozsáhlým

devastacím podkožní tkáně a kožního krytu penisu.

Komplikace závisí hlavně na množství aplikované

látky, hygienických podmínkách a vlastní tolerabi-

litě (6, 8). Můžeme je rozdělit na akutní a chronic-

ké (3). Časná reakce představuje zvětšení penisu,

pokožka zčervená, je horká a bolestivá. Pacienti

mohou mít horečku, vředy a abscesy. Po akutních

příznacích se mohou vyvinout komplikace, jako

je obtížné močení, zjizevnatění, fimóza, chronické

vředy, kožní nekrózy, gangrény, fistuly a erektilní

dysfunkce (1, 6, 9). Mastné látky injektované do pe-

nisu (vazelína, parafinový olej, silikon) mohou vést

ke tvorbě granulomatózní reakce na cizí těleso

v poškozené tkáni (1, 4). Reakce na cizí těleso se

může projevit jako akutní zánět, nebo po několika

měsících chronický zánět s fibrózou a poruchou

mikrocirkulace v postižené kůži. Histologicky se

jedná o sklerotizující lipogranulom (4, 6, 7).

Pacienti se často stydí jít za lékařem, nebo

neřeknou ze začátku pravdu, takže diagnóza je

pozdě stanovená, tak jako i v naší první kazuistice.

Mnohokrát se provádějí zbytečná vyšetření s ná-

slednou neadekvátní léčbou (6). V rámci diferen-

ciální diagnózy se především musí rozlišit nádory

penisu (skvamocelulární karcinom penisu), sexuální

onemocnění (např. lymphogranuloma venerum)

nebo tuberkulóza (1).

Definitivní léčba pacientů zahrnuje komplet-

ní odstranění poškozené kůže a podkožní tkáně,

do níž zasahuje aplikovaný cizí materiál (7, 10).

Chirurgické techniky sahají od jednoduché excize

granulomu až k obtížné dvou- nebo více-krokové

operaci, často s použitím kožních štepů nebo laloků

(1, 2, 6, 8). Nejlepších estetických a funkčních výsled-

ků je možné dosáhnout v akutní časné periodě, kdy

granulom ještě nezasahuje celou podkožní tkáň,

ale jen subepidermální vrstvu. V případě, kdy je to

nutné, se k rekonstrukci používají nejčastěji lokál-

ní penilní laloky (1, 8, 11). K zajištění spolehlivého

a stabilního pokrytí defektu se mohou použít také

bilaterální skrotální lalokové techniky, které v roce

1996 popsali J. H. Jeong a kol. (10).

ZÁVĚR

Vazelína se používala pro zvětšování penisu více

než 100 let. V současnosti je její aplikace do peni-

su populární ve věznicích (80 %) (6). Avšak stále

existuje jen málo publikací v literatuře, které jsou

zaměřené na operační postupy a komplikace sa-

moaplikace (4, 6).

V asijských zemích je populární augmentační

faloplastika pro všeobecně subjektivní pocit ma-

lého penisu. Většina asijských zemí je paternální

společností a muži chtějí mít velký penis. Hlavním

postupem k prodloužení a zvětšení obvodu penisu

je graft z kožního tuku. Avšak kvůli vysoké ceně je

tento způsob nedostupný pro lidi s nižším socioe-

konomickým statusem. Právě z těchto důvodů se

nadále vykonává neodborná aplikace cizorodých

látek do penisu, hlavně v těchto vrstvách (4).

V současnosti nejsou adekvátní údaje o inci-

denci a frekvenci komplikací samoaplikace vaze-

líny, protože pacienti při komplikacích jen zřídka

vyhledají lékařskou pomoc (4, 6). V roce 2013 byla

publikována studie, jejimž cílem bylo zjistit inci-

denci, motivaci a morbiditu u vězňů v největších

maďarských věznicích. Ze všech dotázaných vězňů

přiznalo 15,7 % aplikaci vazelíny. Nejčastější moti-

vací k aplikaci cizí látky do penisu bylo doporučení

přítele, dalšího vězně a zcela výjimečně sexuální

partnerky (4, 5, 6).

Pro prevenci tohoto sociálního, psychologic-

kého a fyzického problému je potřebné zvýšené

povědomí (2, 4, 11). Důležitá je osvěta a snaha o mi-

nimalizaci těchto automutilací, poukázání právě

na možné komplikace, které se nemusí rozvinout

okamžitě, ale vznikají často měsíce až roky po apli-

kaci cizorodé látky (2, 3). Nízký sociální status v těch-

to případech potvrzují i naši pacienti (oba byli v mi-

nulosti ve výkonu trestu). Zkušenosti s podobnými

případy pacientů měli i na urologickém pracovišti