

214
Ces Urol 2015; 19(3): 210–215
ORIGINÁLNÍ PRÁCE
cienta navštívit lékaře dříve, velikost tumorů však
nebyla v naší analýze zohledněna.
Průměrný věk pacientů v čase diagnózy byl
ve sledovaném souboru pacientů 36 let (rozmezí
20–77 let) u seminomů a 32 let (rozmezí 20–59 let)
u nonseminomů. Celkový průměrný věk pacientů
byl 35 let, což odpovídá údajům v Národním onko‑
logickém registru (1) i údajům ze světové literatury
(5, 6, 7, 8, 9). Ve studiích, kde byl věk pacientů po‑
suzován u seminomů a nonseminomu zvlášť, byl
průměrný věk pacientů s nonseminomem stejně
jako v posuzované skupině nižší (2, 5, 6, 9). Nižší
průměrný věk u pacientů s nonseminomem by
mohl odpovídat jejich větší agresivitě a rychlosti
růstu (9).
V souboru sledovaných tumorů bylo v čase
diagnózy ze 45 seminomů 40 ve stadiu I (88,9%),
čtyři ve stadiu II (8,9%) a jeden ve stadiu III (2,2%).
Z 37 nonseminomů bylo 20 ve stadiu I (54,1%),
šest ve stadiu II (16,2%), osm ve stadiu III (21,6%)
a dva pacienti se nedostavili k vyšetření stagingu
(5,4%), jedenkrát byl zachycen koetánní teratom
(2,7%). Nižší stadia onemocnění obou hlavních
skupin nádorů varlat byla v převaze a v ČR od
80. let minulého století jejich zastoupení stoupá.
Zvyšující se podíl nízkých stadií odpovídá včasné
diagnóze tumorů varlat ve vyspělých zemích, za‑
tímco v zemích méně rozvinutých koreluje s delší
dobou od začátku příznaků do záchytu i četnější
zastoupení pokročilých stadií onemocnění a horší
léčebné výsledky (4, 5, 7).
Terapie následující radikální orchiektomií byla
v našem souboru indikována na základě stagingu
choroby provedeného v pooperačním období
a byla provedena podle následující standardů.
U seminomů stadia I je možné volit mezi adju‑
vantní chemoterapií karboplatinou a radioterapií
spádových lymfatických uzlin. Pečlivé sledování
volíme u nízce rizikových malých tumorů, v případě
preference pacienta, u pacientů vyšších věkových
skupin nebo závažných komorbidit. U seminomů
stadia II a III je indikována kombinovaná chemote‑
rapie BEP s kurativním záměrem.
U neseminomů a smíšených variant germinál‑
ních nádorů je indikována u stadia I adjuvantní
kombinovaná chemoterapie BEP – dva cykly, u sta‑
dia II a III je indikována kurativní chemoterapie BEP
tři až čtyři cykly.
Při restagingu velikost a viabilita nádorového
rezidua v retroperitoneu, výskyt dalších vzdálených
metastáz spolu s hodnotou obligatorně monito‑
rovaných hodnot onkomarkerů AFP, HCG a LDH
umožní správně načasovat salvage retroperito‑
neální lymfadenektomii. Pacienti z prognosticky
nepříznivé skupiny germinálních nádorů s malou
léčebnou odpovědí, s progresí choroby nebo
s trvající metastatickou chorobou po I. linii léčby
chemoterapií pokračují v II. linii chemoterapie VeIP
nebo následně v salvage chemoterapii.
Výsledky terapie jsou v obou skupinách tumoru
srovnatelné. Z 37 pacientů se seminomem je 36
v remisi (97,3%), jeden pacient zemřel na interní
komorbiditu po dvouleté remisi, z 33 pacientů
s nonseminomem je 32 v remisi (96,9%), jeden
zemřel na progresi tumoru.
To je důkazem vysoké úspěšnosti léčby a dosa‑
žení kompletní remise u obou typů germinálních
nádorů varlete (2, 6) (našeho souboru) bez ohle‑
du na vstupní stadium choroby. Kurabilita germi‑
nálních nádorů je vázaná na jejich časný záchyt
a následnou dostupnost multimodální péče, jak
ukazuje srovnání se studiemi ze zemí s nižšími so‑
cioekonomickými standardy či nižší informovaností
populace (7, 9).
V roce 2012 byla v ČR celková mortalita
0,91/100 000 mužů a poměr výskytu k mortalitě
(přepočteno na světový standard) 11,2, na zhoub‑
ný nádor varlete tedy zemřel každý 11. pacient
(9%) (1). Nejvyšší poměr výskytu k mortalitě, čili
nejvyšší přežití, je ve vyspělých zemích (Evropa,
severní Amerika, Austrálie – 14–65), nejnižší poměr
je v rozvojových zemích v Africe (1,0–2,0) a jižní
Asii (2,0), což značí, že i přes nízký výskyt tumorů
varlete v těchto zemích na jejich následky zemře
asi polovina pacientů (3).
ZÁVĚR
Germinální nádory varlat jsou onemocněním pře‑
devšímmladých mužů žijících ve vyspělých zemích
a jejich incidence narůstá. Histologicky seminomy