22 / 100
268
Ces Urol 2016; 20(4): 259–274
PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK
moči kvantitativně i kvalitativně. Rychlé a relativně
spolehlivé informace nabízí semikvantitativní „dip
stick test“. V případě pozitivity nitritů a leukocytové
esterázy současně, je specificita 70–87 % a senziti‑
vita 68–88 %. Pokud nejsou přítomny známky jiné
akutní systémové nemoci (např. dekompenzace
diabetu), je doporučené ihned zahájit empiricky
antibiotickou terapii po konzultaci s lokálním an‑
tibiotickým střediskem a neoddalovat tak kortiko‑
steroidní léčbu. S odstupem 24–48 hod již máme
k dispozici definitivní výsledky kultivace moči se
stanovením senzitivity patogenů na antibiotika (33).
EAU guidelines antibiotickou profylaxi u neu‑
rogenního močového měchýře
nedoporučují
.
Vzhledem k povaze symptomů dolních cest močo‑
vých a ke značnému riziku uroinfekce u RS (spojené
i s další neurologickou léčbou), se zdá dlouhodobé
antibiotické zajištění výhodné pro nižší riziko exa‑
cerbace asymptomatických pyurií, tím i zmírnění
příznaků dolních cest močových a zlepšení kvality
života. Navíc recidivující uroinfekce jsou spojené se
zhoršením průběhu onemocnění a tudíž manage‑
ment léčby uroinfekce u pacientů s RS je nezbytně
nutný.
Při terapii chronických, zejména kolibacilárních
infekcí, lze u pacientů s neurogenní dysfunkcí dol‑
ních cest močových (mimo akutní ataku RS) použít
i
imunomodulační terapii
či
enzymoterapii
.
U pacientů s autoimunitním onemocněním se
léčba stimulující imunitní systém všeobecně ne‑
doporučuje. Na druhé straně, pro pacienty s RS
onemocněním je recidivující uroinfekce nebo tr‑
valá bakteriurie mnohem závažnější. Léčba imu‑
numodulancii představuje z pohledu imunologů
relativně bezpečný kompromis. Jakékoliv podání
obdobných preparátů, včetně autovakcíny, by mělo
být vždy konzultováno s imunologem dle aktuál‑
ního stavu pacienta (15).
Trvalá katetrizace močového měchýře
Dlouhodobá katetrizace permanentnímmočo‑
vým katétrem nebo epicystostomií významně zvy‑
šuje riziko uroinfekce a tím i riziko dalších závažných
komplikací. V případě, že je pacient odkázán na per‑
manentní katétr, je vhodnější epicystostomie než
uretrální katétr (prevence léze uretry, prodloužení
periody k výměně derivace, nižší riziko kolonizace
katétru i lepší tolerance pacientem) (23).
Čistá intermitentní (auto)katetrizace (ČIAK)
je minimálně invazivní technika a představuje
v dnešní době preferovanou metodu volby u pa‑
cientů s neurogenní dysfunkcí při nedostatečné
evakuaci moči. Vzhledem k významnému benefitu
se tak ČIAK stala nepostradatelnou metodou u širo‑
kého spektra pacientů s neurogenním postižením
močových cest (36). Dle EAU guidelines je průměr‑
ná frekvence katetrizace 4–6x denně, s maximálním
objemem do 400–500 ml (dle Pdet při cystometrii).
Používají se katétry velikosti 12–16 Ch s použitím
lubrikačního gelu nebo potažené hydrofilní vrst‑
vou (37).
Dle EAU guidelines se standardně profylaktic‑
ká antibiotická terapie při autokatetrizaci nedopo‑
ručuje. Nicméně u rizikových pacientů s RS má své
opodstatnění. I asymptomatická bakteriurie může
pro pacienta s RS představovat riziko. U pacientů
odkázaných na ČIAK/ČIK je výskyt epizod alespoň
jedné symptomatické uroinfekce u 74,8 % až 88 %,
přičemž použití hydrofilních katétrů nemá vliv na
incidenci asymptomatické bakteriurie, ale snižuje
počet epizod symptomatické uroinfekce (38).
V progresivním stadiu onemocnění RS je ten‑
dence i ke zhoršení urologických symptomů. Paci‑
enti sami trvají na intenzivní rehabilitaci pánevního
dna či zajištění derivace a to cestou pravidelné
autokatetrizace eventuálně derivací permanentním
močovým katétrem či epicystostomií, což vede
k výraznému zlepšení funkce dolních cest močo‑
vých a zlepšení kvality života (23, 39).
Aplikace botulotoxinu
Pacienti, u nichž selhala primární farmako‑
logická léčba (jedná se především o skupinu
pacientů s hyperaktivitou detruzoru a pak také
detruzoro-sfinkterickou dyssynergií), jsou indiko‑
váni k aplikaci botulinumtoxinu. Jedná se o neu‑
rotoxickou látku, produkovanou grampozitivní
bakterií Clostridium botulinum, upravenou tak,
aby byla mitigována její toxicita. V cílovém orgánu
po aplikaci způsobuje dočasnou, ale déletrvající
chemickou denervaci presynaptickou blokádou
uvolňování acetylcholinu. To vede k paralýze or‑