43 / 84
283
Ces Urol 2015; 19(4): 281–290
ORIGINÁLNÍ PRÁCE
nomu (4). Povrchové karcinomy jsou prognostic‑
ky poměrně příznivé, ovšem se značnou četností
lokálních recidiv, nicméně pravděpodobnost další
progrese se pohybuje jen v rozmezí 10–15 %. Sva‑
lově invadující nádory jsou prognosticky méně
příznivé, přičemž průměrné pětileté přežití klesá
úměrně pokročilosti onemocnění (pro pacienty
s onemocněním pT2 se udává v rozmezí 40–65 %,
v případě metastatického rozsevu nepřesahuje
pětileté přežití zpravidla 5%) (5, 6).
Chemoterapie se v léčbě karcinomu močového
měchýře uplatňuje dvojím způsobem. Intravezi‑
kální chemoterapie po transuretrální resekci povr‑
chových karcinomů může signifikantně snížit riziko
recidivy; nejčastěji se používá mitomycin C nebo
epirubicin (7). Systémová chemoterapie se může
uplatňovat jak adjuvantně, tak neoadjuvantně,
popř. paliativně, opět v naprosté většině v podobě
polychemoterapie. V adjuvanci a neoadjuvanci jsou
dvě nejrozšířenější schémata M-VAC – metotrexát,
vinblastin, doxorubicin – adriamycin a cisplatina
a GC – gemcitabin a cisplatina (8), v paliativní léčbě
se v první linii opět používá M-VAC nebo gemcita‑
bin + cisplatina, při renální insuficienci gemcitabin
+ carboplatina, v druhé linii jsou možné mono‑
terapie gemcitabinem nebo vinfluninem, popř.
kombinace GC či gemcitabin – karboplatina, nebo
cisplatina – cyklofosfamid – doxorubicin. Objektivní
klinická účinnost (response rate) zpravidla ovšem
nepřesahuje 50 %, což implikuje častou existenci
mechanizmů primární chemorezistence. V rámci
klinických studií jsou proto testována alternativní
chemoterapeutická schémata, např. paktitaxel –
doxorubicin (9) či paktitaxel – gemcitabin (10), jejich
objektivní klinická účinnost je ovšem ještě daleko
nižší.
Biologické mechanizmy chemorezistence
mohou zahrnovat širokou škálu procesů, od zvý‑
šeného efluxu cytostatika po snížení proliferační
aktivity nádoru (tzv. quiescence) až po narušení
apoptotické kompetence (11). K objasnění možných
biologických příčin chemorezistence lze s výho‑
dou využít experimentální modely nádorových
buněčných kultur (12). Naše recentní studie např.
odhalila možný úplně nový mechanizmus che‑
morezistence vůči doxorubicinu, a to na základě
permanentní aktivace mevalonátové syntetické
dráhy (13). V současné práci přinášíme odvození
nového modelu doxorubicinové chemorezistence
uroteliálního karcinomu a jeho základní biologic‑
kou charakterizaci.
METODIKA
Základní buněčná kultivace
Buněčná linie uroteliálního karcinomu BC44 byla
odvozena z papilárně diferencované části pokro‑
čilého karcinomu močového měchýře (pT4 G3)
pacientky Urologické kliniky Univerzitní nemocnice
v Düsseldorfu v Německu (14). Základní buněčná
kultivace probíhala podle optimalizovaného pro‑
tokolu (15) ve směsném médiu sestávajícím ze
suplementovaných médií Epilife (Cascade Biolo‑
gics) a DMEM (high glucose + glutaMAX
TM
– Gibco)
v poměru 1:1. Médium Epilife bylo suplementováno
rekombinantním lidským epidermálním růstovým
faktorem (0,5 ng/ml, Gibco), bovinním hypofyzár‑
ním extraktem (25 μg/ml, Gibco), nonesenciálními
amikokyselinami (1%, Gibco), ITS suplementem
(insulin – transferrin – sodium selenit; 1%, Gibco),
glycinem (3 mM, Sigma) a směsí antibiotik penici‑
lin (100 U/ml) a streptomycin (100 μg/ml) (Sigma).
MédiumDMEM bylo suplementováno teplem inak‑
tivovaným fetálním bovinním sérem (10%, Sigma)
a antibiotiky, stejně jako u média Epilife. Dceřiná
buněčná linie BC44DoxoR byla odvozena kultivací
BC44 buněk ve zvyšující se koncentraci doxoru‑
bicinu (počáteční koncentrace 100 nM, konečná
koncentrace 400 nM) v časovém intervalu tří mě‑
síců (Doxorubicin Teva 2mg/ml, Doxorubicinum
hydrochloridum, Teva Pharmaceuticals ČR). Doxo‑
rubicin jakožto selekční cytostatikum byl zvolen
zejména z důvodů disponibility a možného dalšího
využití doxorubicin-responzivních reportérských
genových kostruktů v procesu podrobnější analýzy
mechanismů chemorezistence (13, 16).
Mikroskopická analýza
chemorezistentního fenotypu
Mateřská buněčná linie BC44 a odvozená dceřiná
buněčná linie BC44DoxoR byly kultivovány do sta‑