Table of Contents Table of Contents
Previous Page  48 / 84 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 48 / 84 Next Page
Page Background

288

Ces Urol 2015; 19(4): 281–290

ORIGINÁLNÍ PRÁCE

je. Navíc se podle veškerých dostupných literárních

údajů jedná o první buněčnou linii karcinomu mo‑

čového měchýře s fenotypemmnohočetné lékové

rezistence, a navíc s chemorezistencí vůči všem

standardně používaným chemoterapeutikům pro

systémovou chemoterapii uroteliálního karcinomu.

Existuje několik biologických vysvětlení mecha‑

nizmu mnohočetné lékové rezistence. Historicky

první popsaný a molekulárně biologicky vysvět‑

lený mechanizmus je založen na aktivitě eflux‑

ních pump tzv. ATP-binding casette (ABC) – rodiny

(21, 22). Jedná se o aktivní transportéry lokalizova‑

né v cytoplazmatické membráně (u epiteliálních

buněk v její apikální části), které jsou schopny za

spotřeby ATP pumpovat z buňky řadu toxinů a xe‑

nobiotik, včetně protinádorových chemoterapeu‑

tik. Jedná se ovšem o velmi komplexní proteinovou

rodinu, zahrnující nejméně 49 různých strukturně

a funkčně homologních transportérů, členěnou na

základě sekvenční homologie do 7 tříd – A až G

(23). Klinický význam pro vývoj mnohočetné lékové

rezistence nádorů byl ovšem prokázán jen pro

několik z nich, především MDR-1 (P-glykoprotein,

ABCB1), dále některé transportéry třídy C (tzv. mul‑

tidrug resistance proteins – MRP1 – 9, což odpovídá

ABCC1 – ABCC6 a ABCC10 – ABCC12), a tzv. breast

cancer resistance protein (BCRP) neboli mitoxant‑

rone resistance protein (MXR) neboli ABCG2. Tyto

pumpy mají částečně překryvné, částečně speci‑

fické substrátové specifity. Navíc zatímco někte‑

rá cytostatika mohou být transportována přímo

(zejména ta, jejichž molekuly mají velké hydro‑

fobní jádro, jako jsou antracykliny, vinca alkaloidy,

taxany, aj.), pro jiné je nutná předchozí konjugace

detoxifikačními enzymy 2. fáze – MRP2 (cMOAT –

canalicular multispecific organic anion transporter

= ABCC2) je takto schopen efluxu cisplatiny až po

její konjugaci s glutathionem (24). Situace je o to

složitější, že exprese některých ABC-pump může

zprostředkovat rezistenci vůči jedné skupině cyto‑

statik, a zároveň senzitivitu vůči jiné; P-glykoprotein

(ABCB1) a multidrug resistance protein 1 (ABCC1)

pravděpodobně zvyšují citlivost buněk vůči gem‑

citabinu (23). Vzhledem k tomu je velice obtížné

najít jakékoli jednoduché vysvětlení fenotypu mno‑

hočetné lékové rezistence u BC44DoxoR buněk

v rámci zvýšené exprese ABC – efluxních pump.

Současná rezistence vůči “klasickým“ substrátům

(doxorubicin, vinblastin, metotrexát) a současně

cisplatině a gemcitabinu by vyžadovala, jestliže

by jejím základem měl být zvýšený eflux cytosta‑

tik, komplexní změny v expresi řady transportérů

ABC – rodiny.

Dalším z možných mechanizmů mnohočetné

lékové rezistence je celkové snížení apoptotické

kompetence, ať už v důsledku nadměrné exprese

některého z mnoha inhibitorů apoptózy (Bcl-2,

Bcl-XL, XIAP, aj.), tak naopak mutačním vyřazením

apoptotických aktivátorů, zejména na signální drá‑

ze tumorového supresorového genu

p53

(19). Další

z možných strategií obejití či oddálení buněčné

smrti je tzv. autofágie, zejména její specifická vari‑

anta, tzv. mitofágie, při níž se buňky selektivně zba‑

vují mitochondrií a celá iniciace vnitřní apoptotické

dráhy je tak vyřazena (25). Je docela pravděpodob‑

né, že některý z těchto mechanizmů bude ve hře

rovněž u BC44DoxoR buněk. V předešlé práci jsme

prokázali, že mateřská nádorová buněčná linie BC44

neexprimuje funkční p53 protein (14). Tato okolnost

mohla přispět ke vzniku chemorezistentního klonu,

sama o sobě ovšem neposkytuje žádné vysvětlení

mechanizmu chemorezistence, neboť tato mutační

změna je již přítomna v mateřské buněčné linii,

která je chemosenzitivní.

Hlavním praktickým přínosemmolekulární ana‑

lýzy progresivních sérií nádorových buněčných

linií založených na selekci dceřiných chemorezis‑

tentních buněčných linií je v přinášení vhodných

kandidátů pro biomarkery chemorezistence či

přímo cílové molekuly, jejichž terapeutická inhi‑

bice či jiná modifikace by mohla chemorezistenci

zvrátit (12, 13). Naším cílem je dosáhnout podobné

úrovně molekulární analýzy i pro nově odvozenou

buněčnou linii s mnohočetnou lékovou rezistencí

BC44DoxoR. Je však na tomto místě třeba zdůraz‑

nit, že veškeré klinické i experimentální případy

chemorezistence, zejména mnohočetné lékové

rezistence, které byly analyzovány dostatečně po‑

drobně, odhalily multifaktoriální charakter tohoto

fenotypu, jehož podstatou byla současná aktivita

několika různých mechanizmů chemorezistence

(12). Je velmi pravděpodobné, že mnohočetná