47 / 84
287
Ces Urol 2015; 19(4): 281–290
ORIGINÁLNÍ PRÁCE
potenciální rezistenci i na jiná cytostatika než je do‑
xorubicin, která se běžně užívají při léčbě karcino‑
mu močového měchýře. Veškeré tyto analýzy byly
prováděny komparativně s mateřskou linií BC44.
Prvotní mikroskopická analýza prokázala multirezis‑
tentí fenotyp BC44DoxoR buněk (obrázek 1) a tento
nález se nám podařilo kvantitativně potvrdit tes‑
tem mitochondriální funkce (obrázek 2). Výsledky
kvantitativního MTT testu přesvědčivě prokazují,
že hodnota IC 50 pro obě linie se signifikantně liší
a dokazuje, že inhibiční koncentrace rezistentní linie
je posunuta oproti původní linii BC 44 do mnohem
nižšího ředění (obrázek 2, tabulka 2). Z výsledků
vyplývá, že nejvyšší rezistenci vykazuje dceřiná
buněčná linie BC44DoxoR ve vztahu k gemcitabi‑
nu, metotrexátu a vinblastinu, naopak u cisplatiny
je relativní rezistence nejnižší. Výsledky rezistence
vůči doxorubicinu je nutno rozebrat blíže, protože
tato látka, chemicky dostupná jako injekční roztok
hydrochloridu doxorubicinu, je již komerčně dodá‑
vaná jako barevný roztok s absorbancí ve viditelné
oblasti přibližně při vlnové délce λ=550 nm. Test
funkce mitochondrií (MTT) byl měřen při vlnové
délce λ=490 nm a díky interkalační schopnosti
doxorubicinu do DNA docházelo při nižších ře‑
děních cytostatika k obarvení buněk a tudíž ke
zkreslení výsledků, které pak nemohly být zahrnuty
do statistiky, neboť při zpracování ukazovaly ne‑
správné výsledky. Při vyšších ředěních již barevnost
původního zásobního roztoku nehrála roli a data
se spolehlivě statisticky potvrdila.
DISKUZE
Hlavním problémem klinického použití protiná‑
dorové chemoterapie je vznik chemorezistence,
zejména tzv. mnohočetné lékové rezistence. Sa‑
motná koncepce kombinační chemoterapie byla
právě formulována s cílem co možná nejvíce mi‑
nimalizovat vývoj terapeutické rezistence nádorů.
Uvažovalo se tak, že přestože každé jednotlivé
cytostatikum i u nejsenzitivnějších typů nádorů
po často velmi dramatické klinické odpovědi nako‑
nec vždy vede k selekci nádorových buněk, jejichž
genetické a epigenetické změny vylučují klinickou
účinnost daného cytostatika, použití chemotera‑
peutické kombinace různých cytostatik s různým
mechanismem účinku by mělo tuto možnost
dramaticky snižovat – klon buněk, jehož genom
a regulace jednotlivých genů a proteinů zakládá
rezistenci vůči jednomu cytostatiku, bude citlivý
vůči jinému (17, 18). Bohužel klinická zkušenost
ukazuje, že nádory jsou v konečném stádiu vývoje
a progrese rezistentní současně vůči všem pro daný
typ určených cytostatikům, a tudíž chemoterapeu‑
ticky neléčitelné.
Mnohočetná léková rezistence nádorů je de‑
finována jako fenotyp, kdy expozice určitému
cytostatiku indukuje vznik rezistence nejen proti
tomuto cytostatiku, ale rovněž proti strukturně
a mechanismem účinku nepříbuzným cytostati‑
kům, kterým daná populace nádorových buněk
nebyla nikdy vystavena (19, 20). Tato kritéria naše
dceřiná buněčná linie BC44DoxoR dokonale splňu‑
Tab. 2.
Poměrové zvýšení životaschopnosti nově odvozené rezistentní linie BC44DoxoR proti mateřské linii BC
44 – stínovaná data jsou statisticky významná na hladině významnosti α=0,05 (Mann-Whitney test)
Table 2.
Fold increased viability of the new derived line 44BCDoxoR – shaded values are statistically significant
(α=0,05; Mann-Whitney test)
Řědění
Poměrové zvýšení viability BC 44 DOXO
Ciplatina
Doxorubicin
Gencitabin
Metotrexát
Vinblastin
Stock
1,9
Neměřeno
1,6
2,4
6,0
10x
1,7
Neměřeno
3,2
1,6
3,5
100x
1,6
1,2
3,7
1,8
3,7
1 000x
1,3
2,3
5,0
2,0
4,2
10 000x
1,6
2,0
7,5
1,9
3,3
100 000x
1,1
1,4
3,8
2,1
5,0