36 / 84
276
Ces Urol 2015; 19(4): 270–280
PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK
dojít k úplné klinické odpovědi následované re‑
lapsem onemocnění po různě dlouhé době re‑
mise, přičemž recidivující nádor už nevykazuje
stejnou chemoterapeutickou citlivost jako nádor
původní (34). Současný stav poznání ukazuje, že
problém chemoterapeutické rezistence nádorů
je značně komplexní, s velkou škálou možných
molekulárních mechanizmů pro každé jednotli‑
vé cytostatikum (35). Nádorové buněčné kultury
mohou v tomto ohledu poskytnout velmi užiteč‑
né modely pro následnou molekulární analýzu.
Speciální skupinu progresivních sérií nádorových
buněčných linií představují systémy, kdy na ma‑
teřskou nádorovou buněčnou linii vyvineme se‑
lekční tlak prostřednictvím aplikace studovaného
cytostatika ve vzrůstající koncentraci, a odvodíme
tak dceřinou chemorezistentní buněčnou linii.
V posledních dvaceti letech se tímto způsobem
v oblasti nádorových buněčných linií karcinomu
močového měchýře podařilo ustanovit a moleku‑
lárně charakterizovat řadu modelových systémů.
Tuto molekulární analýzu mechanizmů chemo‑
rezistence můžeme v zásadě rozdělit do dvou
skupin. V první skupině byla na základě znalostí
biologického mechanizmu působení jednotlivých
cytostatik formulována určitá racionální hypotéza
mechanizmu chemorezistence, a ta pak byla tes‑
tována v příslušnémmodelovém systému mateř‑
ské chemosenzitivní a dceřiné chemorezistentní
nádorové buněčné linie. U doxorubicin – rezis‑
tentní varianty buněčné linie RT112 (RT112/D21)
stojí za rezistentním fenotypem zřejmě nadměrná
exprese efluxních pump, zejména P-glykoproteinu
(36), podobný mechanizmus byl navržen i pro
doxorubicin – rezistentní dceřinou linii odvozenou
z UM-UC-6 (UM-UC-6-dox), i když tady je situace
pravděpodobně komplexnejší a kromě zvýšené‑
ho efluxu cytostatika zřejmě zahrnuje i aktivaci an‑
tiapoptotických signálních drah, zejména klíčové
proteinové kinázy Akt (37, 38). Podobný biologický
mechanizmus byl navržen i pro progresivní sérii
na bázi shora zmíněné buněčné linie T24 mode‑
lující rezistenci vůči cisplatině (rezistentní dceřiné
buněčné linie T24R1 a T24R2), kdy za pozorovanou
rezistencí stojí pravděpodobně zvýšená exprese
antiapoptotického proteinu Bcl-2 (39), či v pří‑
padě rezistence vůči gemcitabinu (progresivní
série buněčných linií UM-UC-3 a UM-UC-3R), kdy
pravděpodobným biologickým mechanizmem
je zvýšená exprese antiapoptotického proteinu
clusterinu (40). Další racionální hypotézou che‑
morezistence je aktivace enzymatických detoxi‑
fikačních mechanizmů – cisplatinová rezistence
u progresivní série RT112–RT112/K1, RT112/K2
a RT112/CP3) tak mohla být korelována se zvý‑
šenou expresí metalothioneinů (41), a u výše
uvedené cisplatina-rezistentní dceřiné buněčné
linie T24R2 plní podobnou detoxifikační úlohu
enzymatické systémy na bázi glutathionu (42), což,
podobně jako u progresivní série buněčných linií
UM-UC-6 a UM-UC-6-dox, ukazuje na komplexní
mechanizmus rezistence. Dalšími kandidáty pro
zprostředkování chemorezistence jsou regulační
proteiny, např. typu transkripčních faktorů. Za cis‑
platinovou rezistenci u progresivní buněčné série
NTUB1–NTUB1/P byl takto shledán odpovědný
transkripční faktor C/EPBδ (NF-IL6β), jehož zvýše‑
ná exprese byla prokázána u rezistentní dceřiné
buněčné linie (43).
Druhou skupinu modelových systémů che‑
morezistence charakterizuje záměrná absence
apriorní hypotézy mechanizmu chemorezistence.
Klíčem k dešifrování pozorované chemorezistence
je pak nějaká forma systematické expresní analý‑
zy, ať už na úrovni transkripčního výstupu genů,
nebo na úrovni celkového proteomu, tj. celkového
souboru translatovaných proteinů, a to kompara‑
tivně u mateřské chemosenzitivní a dceřiné che‑
morezistentní buněčné linie. Taková systematická
komparativní analýza může dále obohatit a do‑
plnit vysvětlení mechanizmu chemorezistence
načrtnuté analýzou kandidátního mechanizmu
založeného na racionální hypotéze. Např. analýzou
specifického transkripčního profilu výše uvedené
chemorezistentní buněčné linie T24R2 se proká‑
zalo, že za pozorovanou rezistencí vůči cisplatině
stojí ještě v daleko větší míře než Bcl-2 (39) jiný
člen Bcl-2 – rodiny antiapoptotických mediátorů,
Bfl-1 (44), a nejnovější analýza tohoto modelového
systému prostřednictvím expresních čipů po‑
skytla mnohem komplexnější obraz dysregulace
apoptózy u chemorezistentní buněčné linie (45).