37 / 84
277
Ces Urol 2015; 19(4): 270–280
PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK
Podobně recentní systematická farmakologická
a expresní analýza výše uvedeného modelového
systému cisplatinové rezistence NTUB1–NTUB1/P
potvrdila klíčovou úlohu kyslíkových radikálů v to‑
xicitě cisplatiny, ovšem vedle výše uvedeného
transkripčního faktoru C/EPBδ (NF-IL6β) a jím ak‑
tivované Cu/Zn superoxid dismutázy (43) se na
rezistenci podílí ještě další detoxifikační enzym –
hem oxygenáza. Cisplatin-rezistentní dceřiná linie
NTUB1/P rovněž akumuluje signifikantně nižší
intrabuněčné koncentrace cisplatiny a podobně
jako u výše popsané modelové série T24–T24R2
dochází i u NTUB1/P buněk k dysregulaci apoptó‑
zy v důsledku zvýšené exprese antiapoptotického
regulátoru Bcl-2 (46). Oba výše uvedené modelo‑
vé systémy jasně ukazují multifaktoriální charakter
chemorezistence, kdy rezistentní buněčné linie
aktivují několik různých, komplementárních či
paralelních mechanizmů.
Takové systematické srovnávací analýzy nám
mohou rovněž otevřít cestu k nalezení nových,
dosud nepředpokládaných mechanismů che‑
morezistence. Několik nezávislých studií napří‑
klad přineslo důkazy či indicie pro významnou
roli signálních drah regulovaných vápenatými
kationty. První z nich byla expresní analýza dvou
dvojic parentální chemosenzitivní a dceřiné cis‑
platina-rezistentní buněčné linie (T24 a T24DDP10,
KK47 a KK47DDP20) cDNA expresními čipy, která
prokázala zvýšení exprese receptoru pro inosi‑
toltrifosfát (IP3R1) u obou dceřiných chemorezis‑
tentních linií (47). Další dvě nezávislé proteomické
analýzy přinesly rovněž důkaz významné funkce
kalcium-regulovaného proteinu v mechanizmu
chemorezistence. U dalšího modelu cisplatino‑
vé rezistence (dvojice mateřské chemosenzitivní
a dceřiné chemorezistentní buněčné linie HT1376
a HT1376-CisR) se jednalo o protein adseverin
(48), u modelu doxorubicinové rezistence (dvojice
mateřské chemosenzitivní a dceřiné chemorezi‑
stentní buněčné linie pumc-91 a pumc-91/ADM)
o protein annexin 2 (49). Další výhodou těchto
komplexních expresních profilů je možnost ana‑
lyzovat jejich překryv. Např. letmý pohled do tabu‑
lek diferenciálně exprimovaných proteinů u obou
výše uvedených dvojic chemorezistentních mo‑
delových systémů prozradí, že annexin-2 patří
mezi zvýšeně exprimované proteiny i u cisplatino‑
vé rezistence buněčných linií HT1376 a HT1376-Ci‑
sR. Dá se předpokládat, že takové
in silico
přístupy,
založené zcela na bioinformatické analýze, budou
do budoucna stále častější.
Naše nejnovější studie (50) by mohla naznačit,
jak by bylo možné využít analýzy experimentálně
odvozených sérií mateřské senzitivní a dceřiné
chemorezistentní buněčné linie k získání poten‑
ciálně klinicky využitelných výsledků. Naším vý‑
chozím modelem byla buněčná linie BFTC-905,
kterou jsme vystavili zvyšujícím se koncentracím
doxorubicinu (od výchozí koncentrace 100 nM
do konečné koncentrace 300 nM v rozsahu dvou
měsíců) a takto z ní odvodili dceřinou chemo‑
rezistentní linii BFTC-905-DOXO-II. Molekulární
analýza mechanizmu chemorezistence vyloučila
možnost zvýšeného efluxu doxorubicinu, odha‑
lila ovšem konstitutivní aktivaci exprese souboru
genů, kódujících enzymy tzv. mevalonátové syn‑
tetické dráhy (51). Vstupem do této syntetické
dráhy je hydroxymetylglutaryl-koenzym A (HMG
CoA) a na jejím konci je řada biologicky aktivních
molekul, především cholesterol, dále pak steroidy
a dolicholy, jakož i biologicky velmi významné
posttranslační modifikace proteinů farnesylace
a geranylgeranylací, což jim umožňuje zakotvení
do biomembrán. Limitním enzymem celé meva‑
lonátové syntetické dráhy je hned její samotný
začátek, tj. přeměna HMG CoA na mevalonát,
katalyzovaná HMG CoA reduktázou. Farmako‑
logická inhibice mevalonátové syntetické dráhy
vede k vnitrobuněčnému nedostatku zejména
cholesterolu, na což buňky reagují jeho zvýšeným
příjmem. Inhibitory HMG CoA reduktázy – stati‑
ny – jsou jedny z nejúčinnějších a nejrozšířeněj‑
ších léků používaných za účelem snížení hladiny
cholesterolu v krvi (51). Využití statinů pro protiná‑
dorovou terapii je zatím intenzivně diskutováno
(51, 52), popř. ve stadium časných klinických studií
v oblasti akutní myeloidní leukémie (53). Analýza
našeho experimentálního systému prokázala, že
aplikace simvastatinu byla schopna úplně inhibo‑
vat chemorezistentní fenotyp dceřiné buněčné
linie a obnovit původní chemosenzitivitu (50).