Table of Contents Table of Contents
Previous Page  31 / 84 Next Page
Information
Show Menu
Previous Page 31 / 84 Next Page
Page Background

271

Ces Urol 2015; 19(4): 270–280

PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK

oblasti je, že u většiny chemorezistentních sérií

nádorových buněčných linií dochází k paralelní‑

mu vývoji několika mechanizmů chemorezistence

současně. Vedle této experimentální roviny pos­

kytují chemorezistentní nádorové buněčné linie

i významné preklinické modely testování nových

terapeutických možností zaměřených na obnovení

chemosenzitivity.

KLÍČOVÁ SLOVA

Chemorezistence, chemoterapie, nádorové buněč‑

né linie, uroteliální karcinom.

SUMMARY

Kripnerová M, Hatina J. Cell culture models of

urothelial carcinoma chemoresistance.

Major statement: Cancer cell lines and progres‑

sion series thereof represent a crucial experimental

tool to unravel basic biological mechanisms of

carcinogenesis, including therapeutic response.

The article gives an overview of current cell cul‑

ture models of urothelial carcinoma, focusing on

chemoresistance mechanisms.

Urothelial bladder carcinoma is the seventh

most frequent tumor type in our population. From

both biological and clinical points of view, it rep‑

resents a very heterogeneous group of cancers,

from non-muscle-invasive superficial papillary car‑

cinoma to muscle-invasive carcinoma as the two

major subtypes. Cell culture of urothelial carcinoma

is relatively feasible, with more than 50 established

tumor cell lines. Most of them were derived from

late stage muscle-invasive tumors. In contrast, cell

lines derived from early stages and/or papillary

superficial tumors are relatively scarce. Studying

tumor progression is largely facilitated by use of

progression cell line series – an array of several

cell lines established on the same genetic back‑

ground with gradually increasing transformation

status. All available progression series of urothelial

carcinoma cell lines have been experimentally es‑

tablished either by various

in vitro

manipulations

or

in vivo

, following a spontaneous progression

of an original cancer cell line after its introduction

into a suitable host animal. An important variant

of cancer cell line progression series is provided

by derivation of chemoresistant daughter cell lines

after administration of cytostatics to a chemosen‑

sitive parental cell line. This specific variant can

substantially contribute to our understanding of

various biological mechanisms of chemoresistance.

An important new finding in this respect is the fact

that in many if not all chemoresistant daughter cell

lines, several biologically distinct chemoresistance

mechanisms seem to be co-expressed. In addition

to these entirely experimental applications, such

chemoresistant cancer cell lines can provide valu‑

able preclinical models to test new therapeutic

options aimed at recovery of chemosensitivity.

KEY WORDS

Cancer cell lines, chemoresistance, chemotherapy,

urothelial carcinoma.

………

ÚVOD

Karcinommočového měchýře patří mezi relativně

častá nádorová onemocnění, s celosvětovou in‑

cidencí blížící se 430 000 a mortalitou přesahující

165000 (1, 2). V České republice je situace obdobná,

v r. 2007 činila celková incidence 2 487 a mortali‑

ta 697 případů (3). Většina nádorů je zachycena

v časném stadiu; období 2003–2007 činil záchyt

nádorů ve stadiu I téměř 60 % (3), což se odráží ve

vysoké prevalenci. Postulované hodnoty preva‑

lence pro rok 2020 činí 25 067 případů, což bude

z uroteliálního karcinomu činit celkově 7. nejčastější

nádor (4). Dlouhodobě přitom platí, že mužská

část populace je postižena signifikantně více, a to

přibližně třikrát (1, 2).

Většina karcinomů močového měchýře před‑

stavuje uroteliální karcinomy, u nichž lze z hlediska

patologie, molekulární biologie i klinického průbě‑

hu rozlišit dvě velké skupiny, podle toho, jestli došlo

k invazi do svalové vrstvy močového měchýře či ne.

Neinvadující nádory (NMIBC – non-muscle-invasive

bladder cancer; stádia pTa a pT1) mají obecně dob‑

rou prognózu, s pětiletým přežitím přesahujícím

80 %, ovšem s vysokou tendencí k lokálním reci‑