30 / 84
270
Ces Urol 2015; 19(4): 270–280
PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK
BUNĚČNÉ MODELY CHEMOREZISTENCE
UROTELIÁLNÍHO KARCINOMU
CELL CULTURE MODELS OF UROTHELIAL CARCINOMA CHEMORESISTANCE
Michaela Kripnerová, Jiří Hatina
Ústav biologie, Lékařská fakulta UK v Plzni
Došlo: 28. 8. 2015
Přijato: 21. 10. 2015
Kontaktní adresa:
doc. Ing. Jiří Hatina, CSc.
Ústav biologie, Lékařská fakulta UK v Plzni,
Alej Svobody 76, 323 00 Plzeň
e-mail:
jiri.hatina@lfp.cuni.czStřet zájmů:
žádný
Prohlášení o podpoře:
Tato práce byla podpořena grantem Univerzity
Karlovy SVV-2015-260 173.
SOUHRN
Kripnerová M., Hatina J. Buněčné modely che‑
morezistence.
Hlavní stanovisko práce:
Nádorové buněč‑
né linie a na jejich základě odvozené progresivní
série představují jeden z klíčových experimentál‑
ních nástrojů k objasnění základních biologických
mechanizmů karcinogeneze, včetně terapeutické
odpovědi. Článek poskytuje podrobný přehled
aplikačních možností nádorových buněčných kul‑
tur ve studiu uroteliálního karcinomu, s důrazem
na mechanizmy chemorezistence.
Karcinom močového měchýře představuje
v naší populaci sedmý nejčastější nádor. Jedná se
o biologicky i klinicky velmi heterogenní skupinu
onemocnění, se dvěma základními skupinami před‑
stavovanými povrchovými papilárními karcinomy
na jedné straně a svalově invadujícími nádory na
druhé straně. Karcinom močového měchýře patří
mezi relativně dobře
in vitro
kultivovatelné typy
nádorů, s více než 50 dostupnými etablovanými
nádorovými buněčnými liniemi, většina z nich byla
nicméně odvozena od nádorů pozdního stadia
progrese, zatímco buněčných linií odvozených
z časných karcinomů je pouze několik. Studium ná‑
dorové progrese v experimentálních modelových
systémech buněčných kultur probíhá často s vy‑
užitím tzv. progresivních sérií buněčných linií, kdy
studujeme současně několik buněčných linií totož‑
ného genetického pozadí, z nichž každá odpovídá
jinému stadiu progrese nádoru. Prakticky všechny
progresivní série uroteliálního karcinomu mají ex‑
perimentální charakter, kdy z klinického nádoru
je odvozena pouze tzv. mateřská buněčná linie,
a dceřiné buněčné linie odpovídající pokročilejším
stadiím progrese jsou odvozeny experimentálně,
ať už
in vitro
(tj. postupy buněčné kultivace) nebo
in vivo
(tj. spontánní progresí po transplantaci do
vhodného zvířecího hostitele). Důležitou variantou
takových progresivních sérií buněčných linií je od‑
vození chemorezistentních dceřiných linií selekcí
rezistentních klonů po aplikaci studovaného cyto‑
statika dané mateřské buněčné linii. Tato specifická
varianta progresivních sérií nádorových buněčných
linií může podstatně přispět k našemu pochopení
různých biologických mechanizmů terapeutické
rezistence nádorů. Důležitým poznatkem v této