52 / 84
292
Ces Urol 2015; 19(4): 291–295
ORIGINÁLNÍ PRÁCE
nativně, vylučovací urografie). Míra expozice ope‑
ratéra a personálu operačních sálů není nadlimitní
s ohledem na radiační hygienické normy. Cílem
každého urologa musí být snižování radiační zátěže
na nejnižší možnou úroveň.
KLÍČOVÁ SLOVA
PNL, urolitiáza, radiační zátěž.
SUMMARY
Tolinger P, Petřík A, Berkovský P. Patients’ Radia‑
tion Doses during Percutaneous Nephrolithotomy
for Urinary Stones in the Urological Department,
České Budějovice Hospital.
X-ray examinations are common in urological
practice, especially in diagnosis and treatment of
urinary stones. Although radiation doses of diag‑
nostic methods are generally well known, only
a few articles related to radiation doses during
therapy have been published.
The aim of this work is to calculate radiation
exposure, absorbed doses and dose rates of fluor‑
oscopy during percutaneous nephrolitotomy (PNL).
In retrospective group of 250 patients who
underwent PNL in our department from Septem‑
ber 2011 to February 2015 we analyse data and
calculate superficial air kerma and effective doses
during surgery.
There are no statistically significant differences
between single year data. Median fluoroscopy time
was 214 seconds (range 2 to 750) with exposure
of 89.5 mGy and effective dose 3.52mSv (range
0.04 to 13.2 mSv). The mean effective dose rate is
0.017 ± 0.0035 mSv per second.
Fluoroscopy is safe and we don´t exceed local
dose limit references. Patients are exposed to an
average 3.16 mSv during PNL, similar to noncon‑
trast CT or intravenous urogram. Although radia‑
tion exposure for surgeon and operating theatre
staff doesn´t exceed safe limits, urologists must
be aware and decrease radiation exposure to as
low as possible.
KEY WORDS
Percutaneous nephrolitotomy, urinary stones, ra‑
diation doses.
………
ÚVOD
Rentgenové záření slouží medicíně neodmysli‑
telně již po více než celé století a tento vynález
z roku 1895 zaznamenal mnoho pozdějších vylep‑
šení a vývoj sofistikovaných přístrojů a vyšetření.
S rozvojem jednotlivých vyšetřovacích postu‑
pů však zároveň vzniká i problematika radiační
zátěže a jejích nežádoucích účinků na pacienta
a v případě některých metod či peroperačního
použití i radiační zátěže zdravotnického personálu.
Nejinak je tomu i v diagnostice a terapii urolitiá‑
zy, kde je užití rentgenového záření časté nejen
v části diagnostické, ale i při terapii samé, ať již
skiaskopické zaměření při extrakorporální litotrypsi
rázovou vlnou (ESWL), či v průběhu endoskopic‑
kých metod. Je zjevné, že se metodám užívajícím
ionizační záření nebude v nejbližší budoucnosti
možné vyhnout, či je jinak nahradit, a proto je
třeba znát užívané dávky a zefektivnit ochranu jak
pacientů, tak personálu. Zatímco radiační expozi‑
ce pacienta u běžně užívaných vyšetřovacích me‑
tod je obecně známá (tabulka 1) (5), nalezli jsme
pouze malé množství publikací, zabývajících se
radiační zátěží spojenou se skiaskopií v průběhu
operačních zákroků (2, 3, 6).
Tab. 1.
Radiační zátěž zobrazovacích vyšetření
Table 1.
Radiation exposure of imaging modalities
Vyšetření
Radiační expozice mSv
Nefrogram
0,5–1
Vylučovací urografie
1,3–3,5
Nativní CT
4,5–5
Low dose CT
0,97–1,9
CT s kontrastní látkou
25–35
Záměrem této práce je posouzení retrospektiv‑
ního souboru 250 pacientů ošetřených na urolo‑
gickém oddělení Nemocnice České Budějovice, a. s.
operačním výkonem perkutánní nefrolitotrypse
(PNL) právě se zaměřením na radiační zátěž tohoto
výkonu pro pacienta.