34 / 92
120
Ces Urol 2016; 20(2): 113–122
PŘEHLEDOVÝ ČLÁNEK
(BT-WT), tak je WT řazen mezi nádory vysokého
rizika a je léčen intenzivněji než v předchozích
protokolech, kombinací čtyři cytostatik (cyklo-
fosfamid, karboplatina, doxorubicin, etoposid)
a radioterapie. Výsledky hodnotila multicentrická
studie srovnávající předchozí protokol SIOP93–01
a současný SIOP2001 (2). U BT-WT za použití více
intenzivní chemoterapie se snížil výskyt relapsů
z 33% na 16%, pětileté přežití bez příhod (EFS) se
zvýšilo z 67% na 80% a celkové přežití z 84 % na
88%. Nejvýznamnější posun byl zaznamenán u BT-
-WT v I. klinickém stadiu, kdy EFS podle protokolu
SIOP93–01 bylo 71% (OS 90%) vs. 96% (OS 100%)
podle protokolu SIOP2001.
V průběhu let na základě výsledků studií upra-
vovaly NWTS a SIOP své protokoly léčby, postupně
redukovaly intenzitu chemoterapie, dávku ozáření
a došlo až k úplnému vyřazení chemoterapie u ná-
doru nízkého rizika v I. klinickém stadiu. Hlavním
rozdílem mezi SIOP a NWTS je řazení primární
chemoterapie a nefrektomie, kdy skupina NWTS
primárně indikuje pacienty k nefrektomii, zatímco
skupina SIOP primárně indikuje všechny pacienty
s nádorem vycházejícím z ledviny k podání před-
operační chemoterapie a nefrektomie se provádí
odloženě. Výhodou primární nefrektomie je, že
poskytuje chemoterapií neovlivněnou tkáň, což
umožňuje přesnější vyšetření molekulárně biolo-
gickými metodami. Předoperační chemoterapie
nádor dokáže zmenšit a významně snížit riziko
peroperační ruptury. Poškození pouzdra nádo-
ru, ruptura nádoru nebo nádorový rozsev krevní
či lymfatickou cestou je udáváno jako horší pro-
gnostický faktor (11). Procento komplikací je podle
studiích udávaných SIOP 6% a až 20% podle studií
NWTS. Přesto se výsledky přežití SIOP i NWTS vý-
znamně neliší. Také dlouhodobé výsledky našich
pacientů, kteří prodělali předoperační chemoterapii
nebo kteří byli primárně operováni, byly prakticky
stejné (1).
Z výsledků studií protokolu SIOP 2001 vychází
i příprava nového protokolu. Jedním z cílů je zlepšit
časnou diagnostiku blastému, využití DW-MRI, dále
se větší důraz klade na rutinní genetické vyšetření
tkáně, přesnější odběr materiálu na histologické
vyšetření apod. Přísnější bude i klasifikace blastému
patologem, rozhodující bude absolutní množství
blastému, bez ohledu na to, jak nádor zareagoval
na chemoterapii. Protokol dále umožní laparosko-
pické operace či parciální resekce u jednostranných
nádorů a stanoví kritéria i kontraindikace těchto
výkonů. Parciální resekce u jednostranného ná-
doru bude možná v případě periferně uloženého
nádoru, bez porušení pouzdra, bez ruptury, bez
propagace do cév, kalichů a pánvičky, s dostateč-
ným lemem a za předpokladu, že bude zachován
dostatek funkčního parenchymu. Laparoskopická
nebo laparoskopicky asistovaná nefrektomie je
možná u malých nádorů s dostatečným lemem
zdravé tkáně ledviny, za předpokladu odebrání
lymfatických uzlin.
ZÁVĚR
Wilmsův nádor je nádor s dobrou odezvou na
léčbu a s velmi dobrou prognózou. Úspěšná léč-
ba a dlouhodobé přežití jsou založeny na úzké
multioborové spolupráci. Role chirurga spočívá
ve zhodnocení klinického stadia, bezpečném od-
stranění nádorové tkáně přístupem, který minima-
lizuje riziko peroperačního rozsevu nádoru a ode-
brání okolní tkáně a lymfatických uzlin k určení
stadia onemocnění. Cílem onkologické léčby je
snížit toxicitu léčby u histologicky příznivých typů
a nepříznivé typy léčit agresivněji.
LITERATURA
1. Mališ J, Švojgr K, Pýcha K, Jeřábková V,Cyprová S, et al.
Nephroblastoma-30-years period of treatement
in the University Hospital Motol,Klin.Onkol. 2013; 26(5): 336–342. Available from: http://www.ncbi.nlm.nih.
gov/pubmed/24107156
2. Van den Heuvel-Eibrink MM, van Tinteren H, Bergeron C, et al.
Outcome of localised blastemal-type
Wilms tumour patients treated according to intensified treatment in the SIOP WT 2001 protocol, a report of