Ces Urol 2003, 7(2):11-16 | DOI: 10.48095/cccu2003012
Adenokarcinomy prostaty zaujímají druhé místo mezi zhoubnými nádory mužské populace. Endokrinní léčba představuje léčbu volby pro nemocné ve III. a IV. stadiu onemocnění. Odpověď k hormonální manipulaci je i u citlivých nádorů omezená a tumor se vymyká kontrole. Jistou možnost k oddálení přechodu k hormonálně independentnímu karcinomu představuje intermitentní androgenní suprese.
Předkládáme soubor 33 mužů, léčených IAS. U 9 předcházela radikální chirurgická nebo radiační léčba, u 24 byl nádor lokálně pokročilý nebo generalizovaný bez předchozí léčby.
Hladiny prostatického specifického antigenu a testosteronu kolísaly podle časování léčby. Doba bez léčby byla v 1. cyklu průměrně 9,2 měsíce, ve 2. cyklu 6,7 měsíců, ve 3. cyklu 5,6 měsíce. Doba do progrese je u nemocných s generalizací shodná s kontinuální hormonální supresí, u ostatních se zdá být delší, ale pro omezený počet sledování nelze jednoznačně stanovit a vyžaduje další sledování.
Výhody IAS tedy spočívají v opakovaném navození apoptotického potenciálu zhoubného nádoru, zachování kvality života s vyloučením obtíží, provázejících dlouhodobou androgenní supresi. Srovnáme-li totální androgenní blokádu s IAS po stránce ekonomické, pak je výsledek jednoznačný.
Zveřejněno: 1. březen 2003